Ainy

Parádní vizuální podívaná, ale tím to pro mě končí. Příběh mě nijak zvlášť neohromil. Taková světelná sci-fi šou a nic víc. V komentářích svých kolegů uživatelů jsem si všimla opěvování hudebního doprovodu. Kamenujte mě, ale ničeho výraznějšího jsem si nevšimla. Spíše jsem si říkala, že místo té klávesové improvizace mohli vymyslet něco lepšího. Něco, z čeho by si člověk sedl na zadek a měl chuť dát více hvězd, ale sorry jako ...

Ano, podle pověsti Artuš porazil Sasy, ale tuším, že Ginevra nebyla modronohá bojovnice a lučištnice odněkud z lesa, ale dcerkou královskou. Nemůžu popřít, že se mi tento její příběh líbil víc, než ve skutečnost vypráví staré pověsti. Hlavně co se Lancelota týče. Díky ale velkému počtu slavných tváří se na to dívat dalo. Stellan, jako hlavní vůdce saských nájezdníků, byl ve své roli nekompromisního zabijáka úžasný. Stejně tak jako Mads se svým sokolem. Ty vlasy a kérky na tváři mu nesmírně slušely a Merlin, ten byl spíše k zasmání. V jeho případě si Merlina stále představuji jako charismatického čaroděje v podání Sama Neilla.

Já jsem se za ta léta poučila, že jakmile americká studia dělají na historickém filmu nebo na filmu, kdy se jeho základy opírají o historické prameny, vznikne z toho zrůdný paskvil. Hlavně do toho narvat hromadu akčních zápletek, stříknutých milostnými spletenci a aby to vydělalo co nejvíce miliónů. Málokdy jsem byla spokojena. Výjimky ale jsou. Když pominu to, že byl Zeus ve skutečnosti záludný, záletný, náladový a mstivý a tady ho vyobrazili jako obětavého charakteráka, tak se na to dívat docela dalo. Pokud nad tím nebudu příliš přemýšlet, tak Hněv Titánů je pro oko velice příjemná, akční záležitost. Jen si nesmíte připouštět, že se tohle podle pověstí nikdy nestalo. Hezky se ale kouká nejen na Sama a Rosamundu, ale i na Liama nebo Voldemorta. Každopádně, když se mezi sebou mydlí bohové, je rozumnější zůstat stranou.

Já se musím odnaučit číst si komenty od svých oblíbených, včetně mistra slova, protože místo toho, abych si v sobě uchovala příjemné vesmírno a tajemno, tak stírám slzy, které mi vytryskly. Takže po tajemnu černá díra, kdy se ještě dalších deset minut chechtám a zkouším navázat kontakt se svými myšlenkami těsně po projekci. Tedy ... nejsem odborník ani na jazyky (i když ...) a ani na kvantovou fyziku, ale pravděpodobná budoucnost, kdy nás navštíví de Castello s Abbottem, mě docela zaujala. Nepřekvapila mě reakce některých světových mocností, prostě horké hlavy jsou horké hlavy. Po vizuální stránce to byla ohromující podívaná, doprovázena smyslným, hudebním doprovodem, naprosto se hodícím k vesmírnému dramatu. Překvapila mě neokoukaná vize mimozemšťanů a jejich způsob komunikace. Po zvukové stránce naprostá paráda. Na pointě se však někdo hodně vyřádil. Celou dobu žijete v bludu, než vás de Castello vyvede z omylu. Tohle sci-fi přímo volá po další projekci stejně jako Gravitace nebo Interstellar. Tohle já prostě můžu!

Já musím znovu a zase dát za pravdu panu Apačovi, který mi doporučil snad nejvýraznější roli Nicolase Cage, jehož příliš nemiluji. Tedy až doteď. Hledám slova, jenž by vystihla tento broušený diamant, tohle delikatesní Chateauneuf du Pape, tento právě prožitý filmový orgasmus! Vampýra dovedl ve své vtipné děsivosti do geniality. Pointa se divákovi otevírá pomalu a je jen otázkou času u každého z nás, kdy na ni přijde a uvědomí si, jak je dokonalá. To, že zhlédnutá verze stála zaprd po stránce zvukové a dabingové, zcela přehlížím. Kvituji, že nechali v původním znění Cageovy vzdechy, vychrchlávání, zvracení a tak podobně.

Viděla jsem zoufalou snahu vytřískat ze zaběhnutého tématu poslední zbytky originality a humoru. Tvůrcům evidentně došla fantazie. Vtipných okamžiků bylo minimum, dialogy někdy fakt praštěné, komplexně jsem film vnímala jako nudný. Vedlejší děj s veverkou sice hýřil nápady a ztřeštěností, jenomže i tady toho bylo místy příliš. Chtěli do toho narvat co nejvíc, ale šlo to spíše ke škodě. Nic se nemá přehánět, přesto si myslím, že dětem se to líbit bude.

Seriál jsem sledovala jako dítě. Vzpomínám si, že mi nesměl utéct žádný díl. Jediný problém jsem měla s úvodní znělkou. Ležela jsem v pokojíčku, hlavu pod polštářem a mamka mi přišla říct, až když skončila a začal film. Vůbec netuším, co mi na ni vadilo.

Docela výpravné, hezky zanimované i sem tam humorem okořeněné, ale příběh mě moc nezaujal. Scénář zdá se mi být chudý na zajímavé nápady. Kupříkladu ti šneci byli příšerní. Pohádka nemá pro mě to kouzlo, které by mě upoutalo.

Z filmu jsem cítila maximální bezradnost, zoufalství a bezvýchodný vztek nad totální zlovůlí rudé "spravedlnosti". Stát před čínským soudem, je jako jít proti zdi. Tupé, arogantní, nekompromisní zdi. Fraška. Nic jiného takový proces nepředstavuje. Fantastická Bai Ling v roli právničky, která se rozhodla už nemlčet a bojovat proti něčemu tak obrovskému, jako je vláda, pro kterou jsou slova "lidská práva" jen šuměním větru v bambusových výhoncích. Už proto, že se do toho dala a proto, jaký to nakonec všechno vzalo konec, dávám o jednu hvězdu míň. Tomu se vážně věřit nedá. I když nikdy neříkat nikdy, že ...

Nejen krásně temné, záhrobní a strašidlácké ale i vtipné. Časoprostorová zápletka zapletena tak dobře, že bylo nutno vyvinout nemalé úsilí k jejímu rozuzlení. Všechno v pohybu. Závěrečná bitka na pouti mě pobavila asi nejvíc. Moc ráda jsem se ponořila do těchto dobrodružných vln a s potěšením to udělám znovu. Těch pár úsměvných momentů, které jsem zaregistrovala, mi nemohlo pokazit celkový dojem. Jsem nadšená.