Ainy

Byla jsem s nimi na pódiu, mohla jsem se dotknout jejich tváří, počítat jim vrásky, nestrhnout se tou masou lidí, kteří za lístek dali "půl" výplaty, kdy já to měla sakumpikum za dvě stě a nezačít s nimi v kině tančit s rukama tleskajícíma nad hlavou, mně dalo sakra práci ... Nic lepšího a velkolepějšího jsem nezažila. Kam se hrabou sinestáři, to se nedá srovnat ... ave IMAX! Omráčená jsem seděla i po odeznění posledních tónů a nebýt mých přátel a nervózního uvaděče přešlapujího u východu, tak tam sedím další hoďku, hoďku a půl než bych se emočně vyždímaná byla schopna sama zvednout a soustředit se na chůzi. Pohroužená do vlastních myšlenek nad tím, čeho jsem se stala předchvílí součástí, jsem příliš nevnímala ani následnou debatu nadšených kamarádů.

Nedalla!

Přišla jsem z práce, natáhla jsem se a hodila nožky na stůl. Popaměti nahmatala ovladač a volba padla na mou oblíbenou čété dvojku. Klobáska se mi vařila a vařila a jen obava z vyhoření mě donutila vstát od dokumentu, který v telce zrovna běžel. Byl o ženách, které vytvořily mezinárodní skupinu a za války dennodenně nasedaly do letadel. Dojímalo mě vyprávění vetchých stařenek o tom, že za dobu nasazení svých kolegů do bojových akcí vystřídaly až 50 druhů letadel a mnohdy až v kokpitu se seznamovaly s tím jak vůbec ptáčka pilotovat. Manuálu říkaly láskyplně modlitební knížka. Člověk nikdy neví koho v životě potká a úcta ke stáří by měla být za všech okolností na místě. Nikdy nevíme čím si ti lidé prošli a při pohledu na cizí babičku někde na zastávce by mě nenapadlo, že například tato křehká žena mohla za války pilotovat spitfajra a podílet se na dobytí míru ...

"Proč jen ty scénáře musí mít tak komplikované?" říkala jsem si v momentě, kdy Julia odmítla s Javierem nasednout na tu loď a začala na pláži vyšilovat. Jak může! někdo odmítnout odjet s Javierem Bardemem ♥ na romantickou plavbu lodí?? Lze tohle vůbec pochopit?? Mě by se nemusel vůbec ptát, byla bych tam nasáčkovaná i s třešní za uchem a nikdo by mě od něj neodpáral. Jinak ovšem velmi příjemný film. Obdivovala jsem ji jak se sebrala a odjela na druhý konec světa, aby zklidnila utrápené srdce, naučila se meditovat, uvést myšlenky do klidu a mít rád sám sebe.

Komedie? No já nevím ... asi jsem to jako humor nepodchytila za ten správný vtipný konec. Nic, kromě krávy se zaraženými větry a smolného závěru s králíkem Davidem, mi tam tak zábavné zas nepřipadalo.

Velmi, opravdu velmi! originálně natočený příběh sdružování různých vjemů. Celé to vypadá jako totálně nesmyslný mišmaš, u kterého jsem se stihla přistihnout, že patrně nebudu cílová skupina. Pak jsem si ale uvědomila o čem to vlastně je, znovu si pozorně přečetla název a došlo mi to. Vypadá to nelogicky, protože se s tím každý nesetkal a myslím, že ani já ne abych zkoušela jak mi bude znít snídaně, při čtení Červenáka cítila v ústech chuť pečeného masa nebo při poslechu mé oblíbené písničky ucítila vůni růže. Dám vysoké hodnocení, protože pustit se do natáčení něčeho takového! ... to muselo to dát velkou práci.

Jožin z bažin na konci! tak tohle jsem nečekala hahaha. Jinak kraťásek vizuálně vymalovaný très beau! Při pohledu na vílu jsem zpočátku nedůvěřivě přimhouřila obočí, jsa si vědoma, že jedna taková špatně skončila, ale jo ... Keiře to jako lesní okřídlené žínce samozřejmě slušelo a dva bráchové co se rozhodli zasebevraždit vypadali sice divně, ale zároveň i fakt mile. Nic podobného jsem ještě neviděla. 3,5*

Tak jako ne, že bych pravidelně vedla sama se sebou takové sáhodlouhé monology, ale tohle se mi přirozeně stává taky a není to jen o těch vibracích k druhému pohlaví. Tak například "no to snad není pravda ... zase traktor! Jakou já mám smůlu ... odboč, odboč, odboč TEĎ! ... neodbočil ... to se za ním potáhnu dvě hodiny ... to je jako za trest todlencto ... ten řidič to snad dělá naschvál nebo co, že já jsem nevyjela o dvě minuty dřív ... tak a teď odboč, odboč, odboč ... konečně" a tak podobně ;-)

Poutavým způsobem vyprávěné osudy lidí, kteří ovlivňovali svět ve Starověkém Římě. Dnes nám kupříkladu ukázali, že taková Agrippina byla pěkná mrška. Jako dítě byla svědkem vraždy svých rodičů a jestli v takovém prostředí zhýralosti, krvesmilstva a násilností ze svých kristusek dítě vyroste, stane se z něj dospělák bez svědomí. Co vyroste, ale sotva začala holka měsíčkovat tak ji provdali za pupkatého pětačtyřicátníka, kterému povila budoucího vládce Říma ... no a začala mašinérie kutí piklí, nenávisti a lstivostí do doby, než její potomek usedl na římský trůn. A jak byla rozjetá, tak si svým neustálým zasahováním do vládnoucích aktivit svého syna, císaře Nera, sama vykopala hrob.

Tak to byla pecka. Společnost exponátů muzea se vrhla opět rozpoutat peklo jaké svět nespatřil. Vidět naše přestárlé hrdiny akčních kultovek všechny pohromadě, kteří drtí nepřátele ve velkém stylu a sami ze sebe si dělají legraci mě bavila celou dobu. Chudák nepochopený inženýr chemie Gunner a jeho proslov o hustotě a bodu tání fosforu s pokusem vyrobit bombu. Jeho se nikdo nezeptal ani na oblíbené jídlo! Svůj monitor jsem si poprskala příchodem lonely wolfa Chucka Norrise ve staré, opuštěné ruské základně s doprovodnou hudbou Ennia Morriconeho Hodný, zlý a ošklivý a akcí v letištní hale, kdy si vzájemně vyměňovali hlášky ze svých nejslavnějších filmů. Geniální nápad dát je všechny dohromady.