Neor

Válečný film s absencí krve. Ve 106 minutách neuslyšíte vojáka zakřičet bolestí. Ucítíte ale hudbou na maximum dokreslenou beznaděj. Pravdou je, že bez hudby by byl film asi poloviční, Nolanovi se ale i tak povedlo natočit film o válce novátorsky a jinak než jak to udělali před ním.

Byl by to dobrý dokument, kdyby z toho nebyla tak strašně cítit ta naaranžovanost, kdyby byl Daliborek skutečný neonacista a ne jenom ten, který si na něj hraje, a kdyby se skutečně jednalo o dokument a ne o dokufilm, kde sice mají scény reálnou předlohu, ale ve výsledku jsou natočené s neuvěřitelnou nepřirozeností. Co od dokumentu očekáváte, je právě zachycení přirozenosti, popis reality. Namísto toho ale dostanete patvar něčeho, co by se dalo nazvat středoškolským pokusem o film se studenty-neherci, ve kterém chtějí pobavit jen sami sebe. Vrcholem téhle přes 100min trvající aranže má být epilog, kde Klusák přímo v Osvětimi (podle neověřených informací k tomu tlačený podílející se britskou produkcí) názorově konfrontuje pamětnici holocaustu s Daliborem. Divím se, že s tím dotyčná souhlasila, a že se vůbec našel někdo, koho takováhle zhovadilost napadla. Jako by si ta dáma už neprožila dost. Co dodat. Chtěl jsem to vidět, dobře mi tak. Kdo chce, ať udělá stejnou chybu jako já.

Rozhodně vám bude těžko. Je ale otázka, jestli to bude formou, kterou Van Sant zvolil, a nebo skutečností, kterou popisuje. Film je tak odtažitý, že si paradoxně přejete, aby už došlo na to, co se do historie střední školy v Jefferson County zapsalo tlustým černým písmem, a vy tak měli tenhle filmový "zážitek" konečně za sebou. Vůbec vás nezajímají příběhy jednotlivých postav. K nikomu si za těch 80 minut ani nestihnete vybudovat vztah a na konci se zmůžete jen na "sons of bitches" komentář. Dlouho jsem hodnoceni nějakého filmu tak nezvažoval. Ta odtažitost ale nakonec misky vah převážila.

"There's a friendship and then there is a betrayal." Trainspotting Epilog. Pro ty, kdo byli zvědaví na to, jak to se všemi dopadlo po Rentonově útěku s penězi, i když až o 20 let později a podstatně střídmější formou než v kultovní "jedničce". Soundtrack, tenkrát stěžejní a hodně divoký, se tady drží více méně při zemi, s pár zremixovanými věcmi z T1. Charaktery všech čtyř jsou beze změny, obzvlášť Begbie a Spud, který pobaví stejně jako kdysi. Zázrak nečekejte, za mě je to ale důstojné uzavření víc jak dvacet let staré klasiky. Dvě nostalgické hodiny utekly jako voda.

Komorní scifi drama s pomalým dějem uvězněným na 4 místech. Na vojenské základně vybudované v blízkosti UFO, přímo v jednom z 12 k Zemi přiblížených UFO, v domě hlavní představitelky a v jejích představách. A to je prostě sakra málo na film takového formátu. Vleče se to jako týden před výplatou, výraznějších zvratů pomálu a zamýšlený wow-moment s pointou objeví vnímavější divák už tři čtvrtě hodiny před koncem. Btw, chápu, že spojení heptapod a podoba mimozemšťana jako chobotnice byl záměr, ale to si vážně nemohli tvůrci s vizuálem trochu pohrát? Ze začátku to na mě působilo spíš komicky, stejně tak občas i výraz Amy Adams. Villeneuveho jsem měl za mistra budování atmosféry, viz Zmizení nebo Nepřítel. Tentokrát mě to celé až na finální scénu u skla se záplavou znaků nechalo klidným. Hodně slabé ***.

Masterpiece. Těžko uvěřit, že divadelní představení zprostředkované skrz filmové plátno dokáže tak zaujmout a strhnout. Kamera paradoxně napomáhá vidět a vnímat děj daleko líp než ze statického divadelního křesla. I když na druhou stranu sedět v něm musel být celoživotní zážitek. Cumberbatch hraje na vrcholu hereckých možností. Viděl jsem dvakrát v alternaci BC-monstrum, JLM-Frankenstein, jednou JLM-M a BC-F.

Refn se nechal v jednom z rozhovorů před premiérou jeho předchozího filmu Only God Forgives slyšet, že chtěl vyjádřit násilí stejně explicitně, jako je sex vyjádřený v pornu. V nastoleném směru pokračuje i v Neon Demon, kde si bere na paškál svět modelingu a příběh jedné, která přišla do velkoměsta za úspěchem. Hl.myšlenka je od první scény průzračnější než křišťál. Modelky jsou vyhublé chodící mrtvoly, od kterých se čeká jediné. Pohybují se ve světě, kde se úspěch neodpouští a kde se vrcholu dosahuje jedině cestou jedné přes druhou. I tentokrát si Refn drží svůj okamžik zlomu, který se dá vypozorovat snad ve všech jeho filmech. Pozvolný průběh děje nabere po dvou třetinách -v tomto případě nepatrně- rychlejší a výraznější spád. Barevné to je ažaž, stejně jako v OGF. Pokud by Refn v barevnosti pokračoval a držel by se žánru thriller/drama, doufám že dalším zpracovaným fenoménem budou drogy. Od Drive uběhlo pět let a s kvalitou jeho filmů to jde bohužel dolů... Úvodní i závěrečné titulky dobré.

Na tuzemské poměry rozhodně zajímavý a nevídaný snímek, lepší než režisérova předchozí Cesta ven. Je z něj ale příliš cítit inspirace a snaha přiblížit se severským dramatům. Celkový dojem kazí částečně i předvídavost příběhu (slepý náboj) a místy i nelogické zvraty nebo vyhrocenost situací. Závěr přijde dříve, než by divák čekal, a nechá ho na pochybách, jestli film nemohl skončit lépe. V příběhu několikrát střídá barevná projekce černobílou. Při první změně mi hned naskočil dva roky starý film Mami!. Zatímco v něm byly barevné změny opodstatněné střídáním nálad hlavní postavy trpící ADHD, tady mi opodstatnění uniká. Naopak velké plus jsou komické scény v podání Karla Rodena a Miroslava Hanuše. 60%, premiéra @febiofest2016

Remember si rozhodně budete pamatovat. Nenapadlo by mě, že po všech těch Schindlerových seznamech, Chlapcích v pruhovaném pyžamu, Pianistech, Saulových synech a dalších dokáže ještě někdo přijít s příběhem spojeným s tématikou koncentračních táborů a pojmout ho originálně a doposud nevídaným způsobem. Nebýt to film nízkorozpočtový, v hollywoodském podání by mu slušela i vedlejší dobová retrospektivní linie, vygradovaná souběžně s tou hlavní. Závěr filmu by pak mohl být ještě více strhující. Christopher Plummer na svůj úctyhodný věk naprosto skvělý.

Citlivé téma zpracované až příliš citlivě.