mchnk

V nádherné melodii, provázející tuto excelentní inscenaci, se skrývá celá podstata tohoto střetu nevinné minulosti s drsnou přítomností. Fantastickým způsobem sehrané figurky nostalgicky (až senilně - Chudík) vzpomínají, bilancují nad životy svými i ostatních, prožívají poslední chvíle na panství, tančí a hodují na dluh. Také hledí do budoucnosti, někteří s pláčem a nejistotou, druzí s plnými kapsami peněz a jasnou vizí, ve které staré musí ustoupit novému a v níž syn sedláka, jenž na panství dřel a nesměl ani do kuchyně, rozhoduje o budoucnosti celého panství. Rozhodně pro fajnšmekry, ale opravdu úžasné, jako většina podobných inscenací od Tatier.

Nepřirozená civilnost jednadvacátého století se již stala součástí prakticky každé novodobé české pohádky, plus úplná absence dramatu či dokonce hororu, což jsou nepochybně úplné kořeny českých pohádek. Dnešní tvůrci sázejí vše na humor, což se samozřejmě dělo i dříve, nicméně vždy to mělo nádech dramatu a humor byl skutečně legrační, u československých pohádek se lze od srdce zasmát. Dnes to ve většině případů nefunguje, viz pohádky s Mádlem apod. Ryby ovšem srandovní jsou, až na občasné zabřednutí do stupidity (Vilhelmová - Vetchý hrůza...), jsem se upřímně bavil, skoro mi až přišlo líto, že se tvůrci rozhodli do toho zamíchat tisíckrát omílaný prázdný příběh o skromné princezně, nuceném sňatku s podvodníkem a vyvoleném charakterním Boková a Plesl vynikající, Taclík - Holy Motors hadr :). Každopádně i všechno dobré zde funguje tak maximálně jednou.

Odpad celkově je pro lidstvo jakousi rakví, kterou si samo ztloukává. Tragicky absurdní životní nadbytek západního světa, mající všeho dost a přesto rozmařile toužící po novinkách, bez ohledu na původ či dopad čehokoli, co si kupují, je bezpochyby jednou ze zásadních vln, která se prožene lidstvem a zanechá nesmazatelné stopy. Korporace budou bagrovat dokud to půjde s nevinnými rukami nad hlavou, ve kterých navíc svírají soudní moc, celé rodiny v podstatě závislé na materiálním konzumu s vysokým životním standardem, kterého se za žádnou cenu nevzdají a nakonec z našeho pohledu civilizovaně zaostalí lidé někde daleko v Asii či Africe, kteří to vše odserou, tedy vyrobí a poté zase uklidí. Dokument dokazuje, že korporace a jejich bagry zařadily další stupeň rychlosti a zvětšily klapky na očích všech, kteří se jakkoli na bussinesu s elektronikou, který má ve finále mafiánské praktiky, tedy žádnou formu důstojnosti a bezcharakternost, v současné době podílejí. I v tomto případě je nutné začít sám u sebe, vypořádat se s naivními touhami po něčem, co je jen jinak zabaleno, neskákat jim na špek, nenechat se vtáhnout do tupého stáda rozmařile toužící po sladší pastvě. Využívat elektronické přístroje co nejdéle to bude jen možné, některé přístroje v mé domácnosti jsou starší než já (elek. kráječ na zeleninu, mixér apod. :), mít na paměti, že cokoli si koupím, vyprodukuje následně i odpad, jenž nezmizí, zůstane tu společně s námi. a alespoň u té elektroniky se trochu více zajímat o to, co se děje poté, když já již usoudím, že to dále nechci používat. Další mega hřebík do rakve lidstva si lze prohlédnout také např. v dokumentuCentrales nucléaires, démantèlement impossible?. Hodně štěstí a hlavně s úsměvem, člověče nešťastná!

Precizně zrekonstruovaný dokument obsahující známé záběry i informace o postupu osvobozujících vojsk, plus další pasáže. Rozdělení Evropy vítěznými mocnostmi (nezájem Spojenců o osud států východní Evropy - "S Rusi si musíme podat ruku co nejdále na východě.") detailnější rozbor bezvýchodnosti režimem podvedeného německého národa, zoufalé vyzbrojování dětí, žen a starců, nebyly výjimkou i sebevraždy celých rodin či velmi silná část o důsledcích zvrácené politiky německého nacismu, jejíž zrůdný odkaz zůstal na duši lidstva jako temný šrám. Brutalita a nelidské zacházení, s nímž se setkalo civilní obyvatelstvo na východě, se v těchto letech přesunulo s Rudou armádou do Berlína, kde především bezbranné ženy a dívky zažívaly nevýslovné peklo.

Victoria a její sto čtyřiceti minutový noční zážitek. Velmi náročné technicky, neskutečně kýčovité obsahově. Film v mé mysli míchal blivajz v podobě koktejlu jménem Titanic (náhodná hodinová láska na celý život) a Bony & Clyde. Vše ozdobené festivalovým deštníčkem. Pro mě vyloženě promarněný potenciál ke skvělému alternativnímu mládežnickému filmu, jenž mohl excelentním způsobem natočení představit noční život v současném Berlíně. Nestalo se.

I na malé vesničce, obsahující zdánlivě jen pár tragických osudů mužů, žen a dětí, se odráží nelidsky zrůdné nacistické smýšlení...tito lidé prostě nesmí dále žít. Velmi profesionální a důstojné zpracování, i včetně vyprávění osudů převychovávaných dívek.

"Ať mi někdo zkusí říct, že jsme tu překáželi a dám mu hned jednu po hubě!". Nostalgicky laděný příběh o generaci dělníků z třicátých let a jejich "boji" za své místo v nastávajících letech šedesátých. Jsme svědky jejich tragikomického snažení, vyobrazeného kupříkladu v údržbě prastarých automobilů, švejkovském přístupu, starostí o hygienu v polorozpadlé fabrice Myšárna či jednoduše v obavách o budoucnost. "Tak ses tý nezaměstnanosti dočkal, dědku...už tě nikde, nikdo dávno nepotřebuje.... Helge opět nastavuje celospolečenské zrcadlo a ke svému osobitému stylu vyprávění a psychologie přimíchává tentokrát i specifický humor. Horníček, jako hlas svědomí celé vesnice i každého jejího obyvatele, se obzvláště povedl.

Zadlužit jedince, rodinu...národ. Kapitalistický bagr, postavený v sedmdesátých letech v zámořské kolébce této bizarně nemorální myšlenky, nastartovaný v letech osmdesátých a plně rozjetý v devadesátých, již dávno překonal oceán a železnou oponu naivní rudé diktatury, aby nastolil diktaturu peněz, ze které zřejmě nevede cesta...i přesto, skromnost a pokora ke každodennímu životu, začít u sebe a hlavně pro sebe...zabít v sobě rozmařilost a falešné touhy po majetku, ve kterém lidé hledají štěstí.

"Třetí znásilnění jsem už ani necítila...". "Naštěstí jsme bydleli v přízemí, takže jsem vystrčila děti v pyžamkách ven, aby neviděly, co bude následovat.... Průměrná výpovědní hodnota i zpracování pěti extrémních případů domácího násilí s relativně šťastnými konci. Dokument, který čeká na slzy, aby je poté zbrklé a detailně zabíral. Osobně mi rozhodně chyběla větší osvěta, jež by se vryla do paměti diváků daleko více a nezmizela by po přepnutí programu či opuštění projekce a zamáčknutí slzičky. Rozhodně souhlasím i s názorem, že samotným základem kvalit jsou samy protagonistky.

Excelentní kousek. Silné lidské drama zabalené do morbidně legračního námětu. Fantastickým způsobem odvyprávěné a zrežírované. Buranská společnost oddaných strojvůdců, ve které má každý své krvavé číslo, čisté svědomí a klid v duši. Smířeni se svým osudem, usedají do připravených strojů a smetou vše, co jim přijde do cesty. Součástí jejich života se stala smrt, Ilija dokonce již dohlédne na druhý břeh, je ochoten se nechat převézt, nebo může z kapsy nažehlené košile vyndat jízdenku pro další život. Pro mě bezchybný film se vším, co divák potřebuje. Balkán opět posouvá už tak vysoko nastavenou laťku své současné kinematografie. [Filmový Klub Citadela-Litvínov].