akisha

Bylo tam pár chvilek (fakt), kdy to nepůsobilo tak praštěně, ale jakmile se na scénu vrátil prchající pár, vrátil se i fakt, totiž že nelze brát vážně film, kde před rusákama a cia agentama úspěšně prchá teenager, jehož schopností je vzbuzovat v lidech nevolnost už jenom svým výrazem. A že je čas od času propleskne a třeba vyhodí z okýnka vlaku. To pak nejsou cia agenti, ale nějaký zoufalý sušinky. A nadsázku jsem nezaznamenala, opravdu to mysleli vážně! Doteď jsem taky nevěřila, že sledovat Lautnera na plátně může způsobovat fyzickou bolest. Ten kluk je vyloženě chudák. Takhle se neuchytí ani v teleshoppingu. Leda tak v kurzu bleskovýho svlíkání trika v krizových situacích. Bylo mi líto Moliny, Sigourney, Nyqvista a Jasona, asi je někdo vydírá. Ale je pravda, že nic lepšího jsem před sledováním stejně nečekala. Celkem dobrá guilty pleasure, doporučuju ozkoušet.

Slušnej remake s překvapivě fajn výkonem Maguirea a dalších. Ale nejenom, že to nedosahuje údernosti a autenticity originálu, ale je to prostě jen míň zajímavej totální obšleh, včetně i těch rádoby nevýznamnejch detailů nebo dialogů. Kromě rozšířený části z Afgánistánu jsem tam nenašla jedinej inovativní prvek. Pokud se mezi něj nepočítá uhlazená režie a hollywoodský pojetí. Tam kde byli původní Bratři tak reálný v reakcích postav (např. šok a zmatení, slzy až potom), tak se v remaku brečí a objímá jak na běžícím pásu. Úplně mi chyběl vztah mezi oběma zajatci, díky čemuž (na rozdíl od originálu) jsem ani tak moc nesoucítila. Vlastně mi nesedli ani herci, Maguire sice opravdu hraje dobře, ale jaksi se nedokázal vymanit ze škatulky "hošíka", a tomu je pak drsoně vojáka těžko věřit. Gyllenhaal je dobrej, ale převedl svůj průměr. A Natalie je prostě Natalie. U originálu ale byla síla právě v tom osobním stylu a civilním rodinným dramatu. No kdo má rád klasický, dobře odehraný drama, ať se v klidu podívá, zklamán nebude. Kdo radši něco krapet drsnějšího, ale přesvědčivějšího a hlubšího, ať mrkne na originál.

Proč tam byla ta helikoptéra? Proč se to víc nevěnovalo postavám? Například kapitán Clooney je sice machr, ale splývá s dalším tuctem stejně načtrtnutejch kapitánů-tvrdohlavců a ta postava není vůbec zajímavá. A ve scénách bouře posádku představovali oranžový poletující panáčci s kapucí přes obličej. Mohli jim aspoň napsat jména na záda, takhle jsem netušila, kdo se zrovna topí a kdo mu pomáhá, což podle mě drama efekt taky dost ochudilo. Zrovna u Perfect Storm bych brala, aby si s tím víc pohráli, potenciál tu byl a nevyužít takovou hereckou sestavu je hřích!

Ne taková bomba, jako jsem čekala. Dojem mi kazil například výběr adolescentní sebranky, až na pár jedinců totiž žádná sláva. A ten jedinec byl vlastně jenom jeden, ten s tím křikem. Mimochodem, taky vám mladej Beast strašně moc připomínal dospělýho Cyclopse? Byli by jako otec a syn! Taky nic proti McAvoyovi, ale nějak mi jako Xavier neseděl, i když je jen o dva roky mladší, než Fassbender, tak tady mi přišlo, jako kdyby mezi nima bylo tak deset let. Na mě působil až moc mladě. Totiž to by mi nevadilo, ale on se choval tak... staře, jako by to byl už Xavier v šedesátce. I když to tak možná mělo bejt. A kupodivu mě ani moc nestrhnul "zlý" Bacon, to on záporáky umí, ale už jsem u něj viděla lepší (Sleepers). Navíc jsem si před filmem přečetla Chermyho komentář a nemohla nezírat na tu helmu a přemejšlet, jestli náhodou brácha nedostal k desátejm narozeninám podobnou (je to fakt děs, s tím bohužel souhlasím). Ale to je ke kritice tak všechno. Fassbender je tradičně perfektní, pár vteřin s Jackmanem a Romijn pobaví, zápletka obstojná, rozvíjení tématu taktéž. Tenhle prequel se nemá za co stydět a dělá jménu X-men čest - rozhodně větší, než Last Stand nebo Wolverine.

Bravo! První Jane Eyre, kterou jsem viděla, a těžko jí už něco překoná. Mám vroucí přání, aby se Fukunaga s tímhle obsazením vrhl na Větrnou hůrku! Přesně ty pocity, co jsem měla při její četbě, tu atmosféru viktoriánskýho románu, se tady podařilo dokonale zachytit (tajemný pomalý záběry na tajemný chodby tajemnýho tmavýho domu, mlha v šerým lese a náhle se zjevující jezdec na koni, podivný zvuky za zdmi) a Dario Marianelli k tomu složil odpovídající hudbu. Nemluvě o parádních výkonech ústřední dvojice (vedle nich se mi líbil i Jamie Bell a Judi Dench). Výborně, Cary. A teď tu Hůrku, prosím.

Nejlepší romantická dramedie o gayích. Že na to Carrey má nikoho nepřekvapí, nepochybovala jsem ani o Ewanovi (je boží), taky je vidět, že Rodrigo Santoro dostal po 300 roli odpovídající Xerxesově auře. Zmíním ještě ten pískanej hudební motiv, myslím, že se dost povedl. Film je udělanej a odehranej tak, že člověk kolikrát zapomene, že to není obvyklá hetero-romance, o to víc oceňuju přirozený ztvárnění jejich vztahu (jestli čekáte zesměšňování, pak vězte, že právě z něj si film srandu nedělá). Občasnej vtípek funguje, bohužel film plyne pomalu a obsahuje víc než dost hlušin. Primárně to komedie není, ani krimi o útěku z vězení nebo drama, je to spíš jen popis úseku života Stevena Russela, kterej rád utíkal z vězení a byl na kluky. Nic víc film nesdělí, ale mě to na jeden večer docela stačilo. Jo, a láska. Jako obvykle za všechno může láska.

Nebudu kritizovat, budu chválit. Tak například skvělá hudba, co spolu se záběry krajiny tvoří těžkou atmosféru chladu, špíny, bláta a samoty. Obzvlášť autentický dopadly záběry z tábora Tuleních lidí (to je ale blbý jméno). Osobněji pojatý vyprávění mi taky sedlo. A co všichni máte proti Tatumovi, už v Dear John mi přišlo jeho herectví obstojný, však on není takový dřevo, jenom je módní to o něm prohlašovat (stejně jako o Pattinsonovi) a tahle role mu padla jako ušitá. Ani mi nevadila Bellova kritizovaná tělesná konstituce, naopak to vytvářelo zajímavej protiklad. Škoda jen, že vývoj jejich přátelství nebyl podanej zrovna šikovně. Teoreticky by se dalo říct, že tam je, ale oproštěnej o chvilky "prolamování ledů". Další herci nic moc nepředvedli, Sutherland v roli takovýho trochu mentora rychle zmizí, Strong se zase objeví moc pozdě a taky zmizí. Jo, a mohlo to mít silnější konec. Jinak ale převládá pozitivní dojem.

Ze všech kravin, co jsem poslední dobou viděla, byla tahle nejotravnější. Nejotravnější bylo furt přemejšlet, co to sakra sleduju. Nevím to doteď. Projevy Megan Fox (našpulená pusa) a Johna Malkoviche (jeden z jeho nudnejch psychopatů, něco jako Galbatorix akorát s horším hárem) k tomu taky zrovna dvakrát nepřispěly. Joshe Brolina mi bylo líto, podařilo se mu aspoň trochu Hexe "zživotnit", ale v tak retardovaným příběhu to stejně k ničemu nebylo. Hudba je jednoduše psychedelická. A zdaleka to nezůstalo jen u hudby, ono pár těch mimózních záběrů na zeleno-fialovou oblohu a scény kterak Hex zvrací vrány stačí, aby někomu vylítly oči navrch hlavy. Hex má tři pozitiva - vcelku zajímavej animovanej úvod (až mě napadlo, že to takhle měli během pěti minut odvyprávět celý a možná by to za něco stálo), pak Joshe Brolina a nakonec super Michaela Fassbendera, na kterýho je radost pohledět (zřejmě pochopil, že se tentokrát s výběrem filmu utnul, tak si aspoň pořádně zařádil). Tento film je divný, nepochopitelný, nudný a otravný. Nedoporučuju nikomu.

Bavilo mě to, ale konec - respektive vyvozenej závěr - jsem asi nepochopila nebo mi přišel minimálně pochybnej. Čekala jsem asi něco krapet jinýho, než čeho se mi nakonec dostalo (ničeho). Škoda. Protože Bradley hraje až se mu za patama kouří, Abbie Cornish je sympaťačka a De Niro s Annou Friel palec nahoru. Navíc námět by se klidně dal považovat za originální, svěží a vtipnej, film rychle ubíhá, nenudí a chválím i hudbu. No není to nic světobornýho, ale obstojnej film, co zabaví. Čtvrtou * přihazuju za to, že mi Bradley zahrál Rachmaninovo preludium cis moll. Víc jsem si ani nemohla přát.

Šlo to, ale lepší dojem mám stejně z toho krátkýho traileru, podle kterýho Machette nakonec vznikl. U regulerní stopáže se totiž snadno může stát, že je divák rodriguezovinama přehlcen. Což o to, Danny hlavní roli utáhl, sexy baby se taky najdou a potěší zejména De Niro, kterej si s gustem zahrál hajzlíka, ale dojem se časem rozplizl, bizarní krvavost a erotika začala těžce nudit, a troufám si tvrdit, že na takovou blbinu by hoďka a patnáct minut bohatě stačila. Planeta je lepší, ale i tak zůstává Machette slušnou zábavou pro fandy žánru.