akisha

Hodně dobrá Kingovina s mladým Christopherem Walkenem, který hraje naprosto fantasticky a Sheenem, kterej zde naprosto uvolnil meze svýho magorství. Co mě ale hodně potěšilo, byla relativně výrazná vedlejší role mého oblíbence Herberta Loma. Zajímavě řešen konec to pozvedá na 4*. Doporučuju zhlédnout už jen kvůli Lomovi.

Nejsou to čistě 2*, spíš 2,5* ale 3* jsou moc. Především se dobře dívá na ústřední dvojici, protože oba hrají dobře (hlavně Wilson). Bohužel je film děsná, děsná nuda. Totálně žádná atmosféra, ani jednou mě nezamrazilo nebo jsem neměla nepříjemný pocit, nejspíš proto, že ten recepční vypadal jako by si odskočil z natáčení Honu na myš. Ale co, nic jsem nečekala, tak ani nejsem moc zklamaná. Akorát jsem myslela, že by to aspoň mohla být zábava.

Jestliže jsem se u jedničky moc nebála, tak nejen, že jsem se u dvojky nebála vůbec, ale co hůř, ani jsem se u ní nebavila. Kde se stala chyba si nejsem jistá. Snad v tom, že třesavá kamera na mě spíš než jako adrenalinový spouštěč působí jako uspávač. Taky mi vadilo, že nebyly lépe představeny postavy, dost mi splývaly dohromady (snad až na kněze). Možná se dá říct, že u takového filmu to není to hlavní, ale určitě by mě to bavilo víc, kdybych se o postavy bála. Takhle mi bylo celkem fuk co se komu stane. A pointa na konci mě dost zklamala. Pořád jsem ale zvědavá, co tvůrci vyvedou s trojkou.

Jako obvykle jsem čekala moc. Ze začátku skvělé budování napětí, jakmile se děj přesune do domu, atmosféra houstne - zčásti protože člověk ví, co má přijít. Akce v prvním bytě je velmi slušně natočená a já si říkala, že to asi skutečně je tak dobré, jako všichni tvrdí. Bohužel někde v půlce se napětí vytratilo a já se úplně přestala bát. Asi protože jsem tak nějak předem vytušila, co se v následující scéně stane. Když se ale člověk smíří s tím, že se nebude bát, bude se bavit. Konec to naštěstí co se týče strašidelnosti pozvedá(poslední byt), bohužel to bylo pět minut před závěrečnými titulky. Špatné to ale nebylo, rozhodně o mnoho, mnoho lepší než Paranormal Activity a už se chystám na díl druhý.

Nikdy bych neřekla, že zombie-komedie pro teenagery mě může bavit, ale stalo se tak. Z čeho hlavně Zombieland těží, je neokoukaný přístup ke známé látce, ale co je důležité - netlačí na pilu. Komedie tam je, ale je relativně uvěřitelná, něco jako zombie film "jako ze života". Proto funguje nejen jako komedie a akční film, ale dalo by se říct, že se sem tam mihne i drama nebo rodinný film. Woody Harrelson tomu se svou rolí kraluje, Murray má naprosto geniální miniroli (perfektní hláška: "Litujete něčeho?" Bill: "Možná Garfielda") a ostatní neznámí herci jsou sympatický, což je fajn. Akční scény mě bavily, hlavně pak finále na pouti nemá chybu. Rozhodně film, co stojí za povšimnutí, už teď jsem zvědavá, jak se povede díl druhý.

Co Shelter drží nad vodou je výkon Jonathana Rhys Meyerse, který svou víceroli zvládl opravdu s bravurou. Julianne Moore nepředvádní nic nového, což ostatně nedělá ani celý film. Ale i přes logické lapsy a zbytečnou komplikovanost děje je Shelter mimořádně napínavý od začátku do konce, říznutý mystikou (o dost víc, než Identita) a dobrý dojem mu sráží jen nenápaditý a klišoidní konec.

Přiznávám se hned, že jsem si ten film sehnala pouze kvůli hudbě a Heifetzovi, proto jsem byla mile překvapená, že netěží jen z těhle dvou věcí. Hlavní hrdina je sympaťák a hraní mu jde a díky němu jsem těm dětem opravdu fandila. Většinu filmu pochopitelně tvoří hudba (aspoň něco, co zazní: Chopin - Nocturne in B flat minor, Rossini - Lazebník sevillský, Mozart - Malá noční hudba a Hora Staccato a další) hraná buď dětmi nebo profesionálním orchestrem. Největší tahák filmu je ale určitě Jascha Heifetz. Sice tam příliš nehraje ve smyslu filmového hraní, zato ve smyslu hudby si nemůžu stěžovat. Sledovat ho hrát je skutečně fascinující - hodně času se film věnuje detailním záběrům jeho konzertu nebo techniky a bez debat je na co se koukat. Takže já jsem čekala jednoduchý příběh, hodně hudby a Heifetze a tím pádem jsem naprosto spokojená.

Zdejší komentáře mě tak strašně navnadily, že jsem pak byla spíš zklamaná. Pro mě tenhle horor spadá do kategorie "nepříjemných." Pomalé tempo, divná hudba, prostředí kláštera je asi tak útulné, jako právě otevřená hrobka a z těch jeptišek jde strach, kolem se zásadně vyskytují jen pošahaní jedinci a magoři (rybář, ten řezník či co a pak ten pojídač ryb). Trochu mi vadilo prapodivné chování hlavních postav, ale to už patří k tomuhle stylu. Ovšem skóre vyrovnává skvělá tajemná atmosféra, "děsivé" tajemství a takové ty věci jako rozlomený amulet, tajné chodby, divné obrazy apod., na to já si potrpím. Ale největší zklamání se dostavilo ke konci, který teda pro mě strašidelný nebyl ani co by se za nehet vešlo a pracně vytvářená atmosféra šla do háje. Tomu by dost pomohla lepší práce maskérů, ale asi nebyly peníze. Jinak ale nelituju, že jsem se podívala, pořád je to jeden z těch lepších hororů, co jsem poslední dobou zhlédla.

K Vampire Hunterovi s čas od času ráda vracím. Na upířinu skvěle navnadí už atmosférický úvod a v podobném duchu se to nese až do konce. Nejlepší je to zhruba v polovině, kdy se hrdinové dostanou do "hnízda" Barbarois a následující honička s mimem a "stromo-ženou" nemá chybu a celá tahle část se mi líbila jen o malinko víc, než samotný závěr u Carmily. Jakožto diváku znuděnému stále stejnými filmy s upíří tématikou, buď ve stylu Bladea nebo Interview, (Twilight se do upířin dá počítat jen těžko) je tohle vítaná změna po japonsku.

Můj nejoblíbenější anime film. Převyšuje dokonce i Vampire Huntera. Opravdu skvělé nápady, sem tam pěkně explicitní brutalita, úžasná hudba a některé scény berou dech (z mnoha aspoň: u konce scéna s hadí ženou, zneškodnění "vosího úlu" a jako vrchol souboj mezi bambusy). Jubei je machr a Dakuan hláškuje jako o život. Určitě by to mělo úspěch i u anime neznalého diváka.