akisha

Předem říkám, že nepatřím k lidem, co by si mohli nostalgicky vzpomínat na svoje mládí s Michalem (tímto se jim nijak nevysmívám), tudíž nemůžu omlouvat tuhle specificky děsnou hudbu. Ale co hudba, stylů co nemusím je víc a já je nehledám a šlus, ale tenhle sestřih koncertu je čirý zlo, co nemá obdoby. Michal-Disko Sysel-David v lesklý košili (co je mu malá) se strašně potí, za doprovodu dvou vidláckejch kytarystů, tančících nahatin, lejzrů, ohníčků a padajících deštníků a na konec si to přihasí i Bílá s Gottem a pár dalších jim podobných vykopávek. Následuje duet Gotta s Davidem a Bílá utírá svou róbou Davidovi pot z ksichtu. A všichni z toho byly odvařený. A to všechno v sobotu večer, jako by to byla událost roku. Abych nezapomněla, poslední hřebíček do rakve přibil debil Mareš, kterej samozřejmě musí moderovat na Nově každou kokotinu, tenhle koncert nevyjímaje.

Zábavná jízda, dokonce o dost lepší než dvojka. Je to takový nenáročný, rychlý rozjezd, prakticky žádná nuda, akce je dobrá, i nějaká ta nová ještěrka se sem tak ukáže a překvapivě je to tentokrát opravdu dost vtipný. Je jasně vidět, že dvojka postrádala tahounské dinosauří charizma Sama Neilla a trochu víc nahledu.

Překvapení. Myslela jsem, že to bude strašná blbost. Už ten nápad - návštěvník z vesmíru (!) přistane se svou kosmickou lodí mezi Vikingy a později se k nim přidá v lovu na světélkujícího aliena? A přesně tak, jak bláznivě to zní, to i skvěle vyšlo. Některé scény jsou přímo vynikající (Všechny scény útoku monstra, hořící příkop, vodopád). Monstrum se opravdu povedlo a vždycky, když se rozpoutá ta hra světel a zvuků, atmosféra dosahuje vrcholu. Dokonce se mi stalo, že jsem byla dojatá a s tím chudákem Moorwenem jsem soucítila. Sympatické je rovněž, že tvůrci se vyhnuli několika otravným klišé (samozřejmě že velkou spoustu si ponechali) například že neudělali z cizince a místního bijce nepřátele kvůli ženě, za což připisuju další bod navrch. Vedlejší postavy jsou fajn a Ron Perlman, cože? Toho tak zamaskovali, že jsem se o jeho účasti dozvěděla až teď z titulků. Mnohem lepší, než Vikingové s Banderasem.

Přes atraktivní námět hrozná nuda. Dost scén zavání vykrádáním, například nasnímání míst činu, motiv vražd a zejména návštěva pochybného obchodu s úchyláckými potřebami a následující rozhovor s úchyláckým majitelem. Řekla bych, že kromě Saw se šlo pro inspiraci i k Hellraiseru (háky), většina scén s nimi ho až nápadně připomíná. Navíc Quaid se taky moc nesnažil, nebo jeho snahu pohřbil scénář, rozhodně ale nijak za srdce nevezme ani on ani jeho příběh. Zato Ziyi Zhang - palec nahoru. Ale co ten Peter Stormare? Od herce jako on čekám minimálně nějakou zajímavou vedlejší linii a on tam měl jenom DVĚ scény!? (Celkem je na plátně tak minutu). Od filmu jsem ale nic nečekala, tak jsem ani nebyla moc zklamaná. A uhodnout posledního jezdce je (i pro nedostatek podezřelých) dosti triviální záležitost. Nejlepší částí tak zůstává mrazivý úvod, jízda sněhovou krajinou a podnos s překvapením, zbytek za moc nestojí.

Má to svoje chvíle, řádění tyranosaura ve městě pobaví a Goldblum párkrát slušně zahláškuje. Scény se dvěma tyranosaury nemají chybu a přítomnost velociraptorů taktéž potěší. Mou nejoblíbenější postavou je Vaughnův ekolog a drsňák lovec Pete Postlethwaitea. Velké plus je, že se tu Hammond skoro neobjevuje. Na můj vkus je to ale příliš přitažené za vlasy a jednání postav je často do očí bíjící svou demencí (z dlouhé seznamu aspoň: ošetřování tyranosauřího mláděte, že Julianne Moore ani nenapadne, že krev na její vestě by mohla přilákat tyranosaury - to by napadlo snad i naprostýho troubu, mexičan se sluchátky na hlavě - kdo by v takové situaci nechtěl radši vědět, co se děje kolem?, kdo zabil lidi na lodi, když tyranosaurus byl zavřený ve skladu a nic jiného nepřeváželi? a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna) Navíc je tam skoro pořád tma nebo strašně prší. Čas od času se na tohle ale ráda podívám, asi jako všechny Jurské parky.

Možná že Aronofsky ve svých filmech opakuje určitá témata, ale pořád to dělá tak neskutečně atraktivním a syrově krásným způsobem, že proti tomu nelze mít námitky. Černá labuť opět nabízí duševní rozpolcení, pomezí reality a představ, symboliku a mysteriózno. Od prvního záběru jsem byla jako přikovaná a nejednou se mi stalo, že jsem zírala s otevřenou pusou. Nádherná hudba (ve smyslu opravdu nááádherná, nááádherná hudba) opět od Mansela, k tomu motivy Labutího jezera (např. jako zvonění na mobilu), úžasná kompozice obrazu, hra světel a stínů... Opravdu jsem byla až do konce napnutá, jak to skončí, div jsem si neukousala všechny nehty na rukách. A končí to působivě, celkem pochopitelně a je to méně emočně zdrcující než Requiem. Cassel odehrál svůj part skvěle, Mila Kunis taktéž. A to největší eso jsem si nechala nakonec. Natalie Portman je absolutně strhující a předvádí zřejmě vrchol svojí kariéry. Člověk se s ní tak sžije, že brečí, raduje se a trpí spolu s ní. Tak dechberoucí výkon(film) už jsem dlouho neviděla.

Jediný nábožensky založený seriál co mě a)baví b)nerozčiluje. Opravdu hutnou atmosféru má skoro každý díl, celé dění postupně krásně graduje, tvůrci se nebáli pěkně drsných scének (např. stažení z kůže) a o překvapení a zvraty není nouze. K tomu všemu výborní herci v čele s Shawem, jehož výkon v roli otce Jacoba je pravým highligtem seriálu. Náboženská mystika tak, jak jí mám ráda (jako např. v Proroctví) byla využitá opravdu šikovně a vytěžilo se z ní maximum. Navíc má seriál takový krásně mysteriózně-nadpřirozeně-hororový punc, jakému se těžko odolává.

Když jsem zhlédla intro na YouTube, bylo to jako návrat do dětství, kdy jsem ještě neviděla, že Tarzan vypadá jako pornoherec, každá záporná postava je přeprsklá karikatura, zvířata jsou jak vypuštěná z dětské zoo a ta opice je k smrti odporná (nesnáším opice všeho druhu, nenávidím rádoby chytré a roztomilé opice a zatmívá se mi před očima z opic v oblečcích - aspoň že ten neměla). Guilty pleasure mého dětství, spolu s Knight Riderem a Ztraceným světem.

Moje vzpomínky na Masku spadají až do doby, kdy jsem ještě koukala každý večer na Večerníček. Předtím, než se Jim začal zajídat, natočil tuhle skvělou věc. Vynikající komedie, kde Jim dělá balonky punkerům, tancuje s poldama a má gumový rozkrok. Minimálně scéna s nevzrušených psychiatrem mě rozesměje pokaždý a je jedno, kolikrát už jsem ten film viděla a že ho znám skoro nazpaměť. O dost lepší, než oba "Zvířecí detektivové". Plus, jedna z prvních rolí mojí oblíbené Cameron, tady je vskutku neodolatelná. A lepšího záporáka, než je Peter "Redfoot" Green aby pohledal! A jedna výborná, nepřeložitelná hláška: "The money better be there, Ipkiss, or you can Ip-kiss your ass goodbye!"

Drsný rozjezd, divný dojezd. První půl hodina nemá chybu - je to masakrální řežba přesně jak jsem od filmu čekala. Mikkelsen, ač ani jednou nepromluví, je se svou vizáží tak "cool", že mu stačí jen koukat nebo pozorovat mraky, aby si ho divák svým způsobem oblíbil. Křesťanský motiv by nebyl špatný, ale bohužel se to směrem ke konci rozbředává, nic se neděje, sem tam přiletí šíp nebo někdo pronese cosi o bohu, popřípadě se dva porvou aby nabíhal bodycount. Někde tam taky vyjde najevo, že to vůbec není ten film, co chceme vidět, nýbrž úplně jiný film, kde je zřejmě zašifrované důležité poselství. Lidi, co od toho čekají pořádnou řežbu ve viking stylu, ne filozofii a rozebírání náboženství, ten film zákonitě nemůžou moc schroupat. Patřím k nim, ale i tak mě to místy dost zaujalo. 60%