akisha

Celkem velmi fajn, s mým velkým oblíbencem Jamesem D'Arcy jakožto hlavním noir hrdinou, kterej byl se svými vnitřními monology a párem berlí k sežrání. Dál je tu pořád Geraldine McEwan, což vždycky znamená palec nahoru, k tomu další oblíbenec Sean Pertwee v jedný z mála svejch rolí, kterou přežije a překvapivý množství dalších neznámejch britskejch skvostů jako krásná Kelly Brook (známá z Piraně 3D), ještě krásnější Emilia Fox (známá z Cashbacku), zvláštně vykulená sympaťačka Talulah Riley (mihla se v Počátku), Frances de la Tour (Hagridova vyvolená) a nakonec jsem si nechala poslední zajímavost, co mě dosti šokovala. Harry Enfield, hrající zapšklýho suchárka kompletně bez osobnosti, člověka, co ve filmu nevzbudí ani náznak divácký náklonosti či snad zájmu. Tak tenhle Harry Enfield si před lety zařádil v hlavní roli v proslulým Klubu Sráčů. No, nevím, jestli tady, v kroužku přátel Agathy Christie, to někomu způsobí stejnej šok jako mě, ale budu doufat, že jo.

Nevím jestli jsem jediná, kdo si vždycky myslel, že Kevin a Perry si dělají prdel z dementních puberťáckých fekalitek, a to způsobem, že je to dementní fekalitka na druhou. Spoustě lidí to přijde "děsně nechutný", fuj s tím do odpadu, ale stejně pitomý prcičky, kde Sean William žere hovno, zřejmě už tak "děsně nechutný" nebudou. No ale asi takhle, nebudu nikoho přesvědčovat, že je to dobrej film, protože není, ale stejně se radši podívám na tuhle strašnou přeprsklou kravinu, která je svou do nebe volající a zamýšlenou retardovaností celkem sympatická, než na jakoukoliv "normální" pubertální prasečinu. Být v době adolescentního rozpuku, vynesla bych ještě skvělou hudbu, leč teď už tomuto stylu neholduju. No, a pak je tam taky Rhys Ifans. PS: Kariéra Harryho Enfielda tímto překvapivě neskončila, ale roli si střihnul ještě ve slečně Marplové, a to zde: http://www.csfd.cz/film/163160-slecna-marplova-neni-koure-bez-ohynku/ Kdo by to byl řekl!

Hned od začátku mě napadl Midnight Cowboy a od té doby jsem viděla v Pacinovi Hoffmana a v Hackmanovi Voighta (a to i když jejich charaktery byly úplně odlišný). Film je totiž podobným příběhem o přátelství dvou totálních "hobos" a stejně tak přibližuje jejich prapodivné sny (sen o vlastnictví myčky kontra sen o zbohatnutí na bohatých paničkách) o kterých má divák pochyby hnedle jak se o nich doví. Ale film si hezky plyne, hudba je taková pohodová, sem tam klidné tempo naruší scénka ze který jsem se málem pochcala smíchy (běh v obchodě mě rozsekal) a pak je tu mladej Pacino ve svý snad jediný roli naivního a roztomile jednoduchýho "hoška" a musím upřímně říct, že jsem měla chuť taky si ho domů pořídit. Hackman vedle jeho živelnýho a dojemnýho projevu ani trochu nezapadl a jeho charizma a chlapáctví pro mě nejlíp vyniklo ve skvělý scéně striptýzu. Čekala jsem podobnej konec a taky se dostavil. Smutné, leč Midnight Cowboy je ve svém konci asi ještě zdrcující a silnější. I takhle ale silné 4* a film, co můžu s klidným srdcem doporučit.

Škoda absence silnějšího děje, jinak bych až na drobnosti opět neměla co vytknout, snad jen že první část byla mírně nezáživná. Největší obavy jsem měla ze zatracované Sofie, ale nakonec nebyla tak hrozná. Dokud neotevřela pusu... Ovšem ne, že by byla až tak strašná, že by zkazila film, na to je Kmotr příliš dobrý. Ještě ale škoda necitlivého odstranění Toma Hagena, film ho dost postrádá a Kmotr III vůbec trpí nedostatkem známých tváří z předchozích dílů. I tak ale je na co koukat. Člověk si může uvědomit, jakou Michael (i ostatní - Connie, Kay...) ušel od prvního dílu cestu a jak moc se změnil. Pacino předvedl svoje hluboké pokání nadmíru přesvědčivě a konec v opeře našponuje nervy k prasknutí. Ovšem celkově měl na mě třetí Kmotr asi nejmenší dopad, to však může být jen tím, že první dva díly jsou tak moc dobré, že by bylo zatraceně těžké natočit ten třetí ještě líp. Rozhodně se u mě řadí k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděla.

Neskutečné. Ty tři a půl hodiny utečou jako nic, když člověk může sledovat takový skvost! Kde jenom začít... Tak hlavně Al Pacino je tu tak dokonalý, že slovo dokonalost vedle něj bledne. Co ten dokáže zahrát jedním pohledem, jedním pohybem, jedním krátkým výrazem, to se opravdu nevidí. Kreace ostatních ale nijak nezapadají. Například fenomenální Tom Hagen Roberta Duvalla, utrápená Diane Keaton, perfektní frajer Robert de Niro, který se dokonce naučil mluvit stejně jako MB, využitější a výraznější Talia Shire a mě osobně nejvíc zaujal John Cazale a jeho problematický Fredo, se kterým i přes nedostatky musíte soucítit. Výborně propracovaná a zvládnutá psychologie postav, díky čemuž postavám věříte a vžijete se do nich. Síle příběhu napomáhá hlavně skvělý tah kombinovat dění přítomnosti v čele s Pacinem a minulosti v čele s Nirem. Režie a režisérské nápady doslova a do písmene dokonalé a hudba nepřekvapivě nádherná. Minimálně stejně dobré, jako první Kmotr a nejlepší role Al Pacina a zřejmě mnoha ostatních zúčastněných. A ta konečná scéna mi skoro vehnala slzy do očí. Čistých 5*

U mě hodně udělal nepovedenej anglickej dabing, kdy slova absolutně nezapadala do lidských úst, hrůza hrůza. Ovšem film má pár nepopiratelných plusů. Za prvé herci - Samuel Le Bihan uhrál hlavní part skvěle, pak tu máme jeho bratra Maniho, kterej zase převedl trochu toho kung-fu apačskýho umění (jaktože se takhle neoháněl Vinnettou?), dále úchylák Vincent Cassel a jeho lahodná kreace a jeho krásná (a nahá) žena Monica Bellucci. Pak ten příběh taky není nejhorší - tajemný vraždící monstrum - to mi nezní nejhůř. Snad jen tomu jeho designu mohli věnovat víc pozornosti. Ale jinak takový jednoduchý moderní historický béčko se solidní akcí a spádem, co nenudí. Občas ráda mrknu.

Krásně jsem se bála. Technicky nelze nic vytknout. Staré známé zase trochu jinak, zručně a strašidelně. Stíny, šero, zvuky, rybí oko, rozmazané vidění, skvělá hudba, herci... Lahoda. Hned ze začátku napínák, co strhne zápletkou pozornost diváka a zbytek pozornosti se soustředí na krásnou, přirozeně hrající a neskutečně sympatickou Belén Rueda. Další "sympatický" fakt je, že ač se tu moc krvákových scének nekoná, ty co uvidíte, jsou mnohem údernější a silnější, než kdyby na vás od začátku z obrazovky padaly končetiny. Nicméně zápletka nezačne od půlky košatit a vrcholit, spíš slábnout a vyplňovat (moje) obavy, že je to opravdu tak a ne jinak. Konečná premisa je dosti triviální a navíc mi hořce připomněla tucty hororů se stejným "typem zla" a vedle tak skvostně budovaného napětí a strachu působí až moc jednoduše a nezajímavě. I tak je to ale jeden z nejlepších hororů, co jsem poslední dobou viděla a fandům atmosférických a stupňovacích hororů doporučuju všema deseti! Srovnám-li tohle a třeba... no, třeba zrovna Captivity, je tohle skvost nad skvosty. Ideální volba na večer, bát se budete!

Bohužel už ani Paul Bettany a jeho ultradrsná vizáž nestačí, aby divák filmu odpustil všechno to... no, prostě všechno. Protože tenhle počin mě svou otravností vyloženě fascinoval. Spoustu klišé člověk čeká, ale že to bude až taková hrůza, to udivilo i mě. Vykradlo se snad úplně všechno: Blade Runner (města), Blade, Blade II, Blood od Monolithu (nevím, jak moc, ale mě se vybavil level s tím vlakem) Blood + (upíří vzhled), Vampire Hunter (celej ten nápad s budoucností skloubenou s 19. stol. a další) Matrix, dokonce i Van Helsing (líheň) a včely. Vztahy mezi postavama nefungujou, postavy samy o sobě nefungujou a nesplňují ani to, co by se dalo očekávat od provařenejch šablon. Jako vítěz z toho nakonec vychází snad jen Karl Urban, u kterýho je tenhle výkon rozhodně jeden z nejvýraznějších. Otázkou tak zůstává, jestli se Paul Bettany rozhodl něco bojkotovat, má pifku na církev, má zálibu v "mega-béčcích" nebo snad touží setřást image dobrýho herce (a v tom případě by mě zajímalo proč) a nebo jestli ho prostě jenom baví nosit na hlavě namalovanej kříž. Zkrátka, tohle je slabý i na slabotu, jakou od toho všichni čekali. Jo, a ještě něco. Dívala jsem se na to s bratrem, kterej přijel na sobotu, byl celej rozesmátej a šťastnej, pak se podíval na Priesta a víckrát nepromluvil. Takže beware!

Nejlepší (resp. nejpůsobivější) byla část z polní nemocnice s doktorem Branko Djuricem a pak, když se na scéně zjevil Christopher Lee. Colin Farell to uhrál na jedničku, o tom žádná, nicméně pro mě nebyl jeho výkon ničím absolutně výjimečným, prostě usoužená duše. Zato se mi moc líbily jak temperamentní Paz Vega, tak krásná Kelly Reilly, která doufám dostane víc příležitostí. Konec filmu se po emoční stránce celkem povedl, dost diváků to asi skolí. Děj mezi tím mě ale nijak zvlášť nezaujal, pořád se mi vracel pocit, že něco podobného jsem už viděla víc, než jednou.

Sledování filmu je stejný požitek jako sedět holým zadkem na rozzuřeném ježkovi. Nicméně i kdyby nestál obsah vůbec za nic (a tak tomu není), ty minimálně 4* by zasloužilo ústřední duo Skarsgard a Watson, zejména Emily Watson, jejíž výkon je neuvěřitelně sugestivní, opravdu se překonává. Jinak to zřejmě není film na časté zhlédnutí, mě to jednou taky stačilo, ale rozhodně se dá říct, že mě obsah zaujal a ke konci docela rozprášil. Na 5* to ale pro mě přece jen nebylo.