emma53

Taky máte někdy chuť hledat místo zvané Nikde jako Cora? Ani jsem tak nevnímala duchovní rozměry, které se linuly jako nitka celým filmem, jako myšlenky, které proplouvaly pod povrchem a Ty jsem se snažila pečlivě ukládat do své mysli. Maggie z toho námětu mohla vykřesat možná daleko víc, ale i tak jsem byla spokojená, navíc jsem zrovna v situaci, kdy jsem něco takového potřebovala vidět a hlavně slyšet.

Z čeho jdou udělat kamna? Na co se hodí Pet lahve a spoustu jiných odpadků.....ne, ještě teď to nemůžu rozdýchat. Já nevím jestli mám těm klukům závidět jejich nadšení pro (mimo jiné) očistu malého kousku pláže a nebo je mít za dobrodružné šílence. Byla mně snad větší zima než jim, když jsem je viděla surfovat v ledovém moři a nebo sjíždět hory atd. Ale rozhodně jsem nesdílela jejich nadšení pro mrkvový koláč. Svojí hloubku měli i jejich závěrečná slova, když seděli nahoře a dívali se na moře s útesem "Můžeme se dívat na všechno a nebo také na nic".......vynikající dokument, který má do sebe rozhodně daleko víc než jen to dobrodrůžo.

Režiséra debutního počinu Badland chválím za to, že jsem celých 165 minut seděla téměř bez hnutí a film si udržel mou pozornost. Ovšem nedokážu přesně specifikovat proč. Jeden z činitelů bude asi Jerry v podání Jamieho Dravena, protože mě přinutil alespoň trochu se vcítit do jeho postavy, která rozhodně nebyla charakterově jednoznačná a on jí hrál výtečně. Druhým plusem byl vhodně vybraný soundtrack českým Luďkem a se songy Bruce Springsteena a Raye LaMontagneho. Věřím, že taková válka si dokáže vybrat krutou daň a tady jsem mohla registrovat dva muže, kteří se s tím nedokázali vyrovnat. A v tom je jádro pudla, že to na mě působilo místy až moc pateticky s příliš šokujícími a neuvěřitelnými momenty a konec to v poslední minutě zazdil úplně. Skoro bych řekla, že tenhle snímek je určen především pro ty, kteří si tím svinstvem skutečně prošli a dokáží projevit možná víc empatie něž pouhopouhý český divák. A ani malá, roztomilá Celine mě se svým poskakováním moc nepřesvědčila, takže sorry, výš já nejdu.

Tak to je od taťky hororů můj druhý kousek a jak to tak vidím, komentářů je tady už hafo, tak co dodat?. Já jsem si Psycho rozdělila na dvě části a to ke sprše a pak od sprchy, která mně sedla daleko víc a přiznávám, že ke konci jsem měla už zpocené ruce i když jsem měla tušení jak to asi je. Na tehdejší dobu rozhodně mistrovské dílo pana Alfreda. Viděno v rámci Season Challenge Tour

"Hudba je těsnopis emocí. Emoce, které lze popsat tak nesnadno, jsou přímo sdělovány člověku v hudbě a v tom je její síla a význam". Nádherný film, který možná není úplně pro každého a ani já jsem netušila, jakým úžasným způsobem lze lidem nastínit, jaké kouzlo a vliv může mít hudba na člověka. V povídkách ve kterých byla hra na housle (které měly tady navíc svou krvavou historii) spojená s láskou, vášní, utrpením, bolestí a jinými city, předložena Erancoisem Girardem opravdu velmi působivě prolínáním těch mnoha emocí. Díky moc jednomu nejmenovanému uživateli za tak skvělý tip s kouzelnou hudbou.

Jeden neuvěřitelný den nebo spíš noc, ale proč ne, jednou za čas nějaký podobný zázrak nezažít? Jako třeba v tomhle příběhu, který mě vtáhnul svou přirozeností a sympatickou dvojkou Brooke a Jacka. Někdy je fajn vypovídat se ze všech těch trápení na dušičce někomu úplně cizímu a ono to bude možná tak jako tady, fungovat jako hojivý balzám, který tolikrát potřebujeme. Chris netlačil na pilu a přece se mně tahle konverzační lahůdka dotkla na tom pravém místě, díky.

Bezesporu to byl herecký koncert Kevina, jinak bych neměla celou dobu chuť Buddyho uškrtit a nebo s ním udělat něco podobného jako jeho asistent. Škoda, že Frank Whaley mě do té role moc nepasoval, jinak mám takový zvláštní pocit, že to tam takhle možná funguje zcela normálně. Pěkně natvrdo, bez emocí, které se zřejmě hodí pouze na plátno, ale v žádném případě ne do showbyznysu.

Přiznávám se, že v první půlhodině jsem se lekla, že se dívám na kopii filmu Poslední přání, protože ústřední nosná myšlenka byla téměř totožná. Pak ovšem nastal příjemný obrat k lepšímu, kdy jsem mohla vidět rozhodně o třídu vyšší úroveň filmu, co do kvality zpracování. Nejsem si zcela jistá, zda-li by v reálu a za těchto podmínek opravdu napadlo patnáctilétého kluka řešit zrovna svoje sexuální touhy, ale budiž. V tomhle příběhu je to ale středobodem snahy Ziggyho, aby našel dívku pro Robbieho, který by ještě moc rád poznal opravdovou lásku, než zemře na nevyléčitelnou smrtelnou nemoc. Ano, Angličani opravdu umí podat i tak vážné téma s citlivostí, ne s drsným, ale jemným humorem a přitom bez zbytečného sentimentu. Chvála patří určitě i dvěma hlavním protagonistům, kteří se svých rolí ujali na výbornou. Smutný, ale velmi povedený snímek. A skoro bych zapomněla pochválit i výborný soundtrack.85%

Hlavně se nelekejte toho slova "hudební". Je to opravdu výbornej film s Brendou Blethyn, kterou znám už z filmu Tajnosti a lži a tady se opravdu až neskutečně přesvědčivě ztotožnila se svou rolí matky alkoholičky. Tím ale rozhodně nechci upřít velmi kvalitní výkon pro mě zatím neznámé Jane Horrocks, která navíc ty pěvecké party sama nazpívala. Film, který vás v jednu chvíli pohladí, aby vás vzápětí totálně rozhodil, zkrátka plný emocí a já vám ho mohu jen doporučit.

Vildspor bude patřit určitě mezi ty filmy, kde si okamžitě vybavím dokonalý koncert dvou dánských herců N.C.Waldaua a M. Mikkelsena, jehož vynikající herecké kvality jsem zaregistrovala už ve filmu Po svatbě. Příběh o dvou bývalých přátelích, kteří se na popud Ossyho po letech setkávají na Islandu, kde žije svůj zatím poklidný život Jimmy s rodinou. Nejdříve poměrně dlouho poznáváme obě osobnosti s jejich charakterovými vlastnostmi a mnoha otevřenými otázkami, které se nám postupně rozkrývají. Z Ossyho přímo vyzařovala současně jeho trýznivá osamělost a bolest, kterou ventiloval pro nás ze začátku dost zajímavým způsobem, než jsme pochopili proč. Možná o trochu méně patosu a šla bych rozhodně na pět, ale i tak to byl pro mě silný zážitek, který stojí za to vidět.