emma53

Proč mně nedělalo žádný problém až na ten mírně nereálný konec, takovému příběhu uvěřit ? Protože lidská chamtivost nezná mezí a je někdy schopná čehokoliv, že někdy zůstává rozum stát a takových lidí jako Jozek, je asi opravdu moc málo. Jednou jsem navštívila kdesi v Jižních Čechách židovský hřbitůvek za vsí, který byl náhodou otevřený, protože tam byl jeden muž, který se o něj dobrovolně stará a chodí tam sekat trávu alespoň jednou za rok. Já tam byla v momentě, kdy ještě nezačal a když jsem viděla ty náhrobní kameny mezi tou metr vysokou trávou, bylo mně z toho tak nějak divně u srdce, takže jsem cítila velkou empatii k Jozkovi, který se rozhodl jednat podle svého svědomí i když netušil, jaké obrovské a negativní emoce to vyvolá. Je jasné, že tak úděsnou minulost nechtěl nikdo z místních vesničanů odhalit a možná, že kdyby Jozek jen trochu tušil, co se za ní skrývá, tak by do toho nikdy nešel, ale to by pak byl už jiný film. S příjezdem bratra, který byl světem přece jen trochu víc ošlehanější a postupně vzal věci do svých rukou, jsem celkem brzy vytušila jaká bude zřejmě pointa, ale i tak to byl velmi silný zážitek a za to dík. Ještě budu přemýšlet o pětce, protože i pár dní po zhlédnutí mně Dozvuky nevyprchaly z hlavy.

Henry, měla jsem chuť dát si sklenku whisky s ledem a poslouchat tě ještě aspoň hoďku. Nemáš to v životě jednoduchý, ženský jsou sice fajn, ale to byl jen pouhý rozptyl, práce sice byla, ale ne taková, aby jsi v ní našel něco smysluplného, co by tě uspokojilo a doma to bylo na draka. Buď rád alespoň za tu suprovou muziku, která ty tvoje životní anabáze doprovázela a já budu doufat, aby jsi ten svůj zápas, který jsi vyjádřil slovy, vyhrál : "I když jsem na tom byl nejbídněji, cítil jsem, jak mnou probublávají slova a já ta slova musel zapsat, jinak by mě přemohlo něco horšího než smrt. Slova né jako skvost, ale jako nezbytnost. Když začnu pochybovat o svý vlastnosti zpracovat slovo, prostě si přečtu jinýho autora a vím, že se nemám čeho bát. Zápasím jenom sám se sebou, abych to napsal správně, aby v tom byla síla a moc, radost a láska". Díky nejen tobě, ale i Bukowskimu a Hamerovi za bezva večer.

Nemohu upřít vynikající herecké kvality obou hlavních protagonistů, to v žádném případě, ale oni se Cath s Mattem ocitli v tak hluboké krizi, že jsem v ní byla za chvíli také. Ovšem přemýšlela jsem, jestli to není spíš tím prazvláštním zpracováním, kde se mi zdálo, že mě moc tlačí do nějaké formy, kterou jsem nebyla schopná zcela přijmout za svou a nebo jsem neměla ten správný drámovečer. Chápu, že je záměrem, aby se divákovi nechal prostor pro jeho fantazii, ale snad ne zase tolik, abych na konci neměla celý vagon pro mě dost důležitých, nezodpovězených otázek. Ta dlouhá stopáž, která měla zřejmě dotvořit tu ponurou atmosféru, byla přece jen trochu přepálená, ale nejsem žádný odborník, tak budiž. Ale ty scenérie z leteckého pohledu byly přenádherné i když bydlet bych v Nathgari rozhodně nechtěla. Za zhlédnutí tenhle snímek pro ty, kteří mají rádi tajemnou a zvláštní atmošku, rozhodně stojí.

Dost šokující sociální drama, které mně stačí vidět jednou a dost. Přede mnou toho mnozí napsali už hodně, ale ani náhodou jsem netušila, že to bude tak naturalisticky podaný, že mně z toho bylo na nic. O to víc, že se jednalo o děti a je to něco, co se děje i v reálu. Žiji skoro vedle, tak vím dost o tomhle svinstvu a to jsou někteří kluci jedničkáři ve škole a apatie rodičů vzhledem ke svým dětem je pandémie dnešní doby. Jen by mě zajímalo, zdali vůbec takový snímek mají možnost tito v úvozovkách rodiče vidět a připustit si, že to je morální facka jejich osobnosti a charakteru.....myslím, že ani omylem.

"Jsi osoba, která se nedokáže ubránit před svými nejhoršími pocity Máš pocity, od kterých většina z nás utíká. Pocity, které většina z nás dusí". Touha utéct, zmizet, spálit za sebou všechny mosty, hledat jinou identitu jakýmkoliv možným způsobem, ale na konci toho všeho zjistíš, že sám sobě stejně nikdy neutečeš. Melancholicky smutné a skoro depresivně působící dvojice, kde jsem Colinovi a Emily měla zprvu za zlé, že tam ta chemie mezi nimi vůbec žádná nefunguje, ale o tom to právě bylo. S Arthurem Newmanem a Mike mně bylo tak trochu úzko a smutno na duši a kde vzali tu komedii, to opravdu nevím.

Někdy mám slabost pro filmy, které mě svým způsobem vyvedou z míry a tenhle k nim rozhodně patří. Ta čtvrtá hvězda je za ženské role.......vynikající předváděčka. A režie v rukou taktéž ženy:-) Znám jednoho uživatele, který by na to řekl : " TO NEMÁ CHYBU".

Ale proč ne, náhodou to byl docela dobrý nápad dát tyhle lidičky dohromady s šílenými nočními směnami, jejich sny, jejich trápeními a hlavně s jejich řečičkami při jejich sedánkách. Každý tam někde možná najde sám sebe a nebo mu to jen tak sedne, jako dneska mně. Milý, nenáročný, poměrně neznámý snímek, při kterém jsem se ale fajn bavila a to se cení.

Čokoládově romantický příběh, kterak jedna krásná princezna Nona našla sama sebe a ještě jako bonus prince Kaze. Cestu měli občas trnitou, ale oni si jí proklestili a já jsem byla spokojená i když maminu, kterou hrála stále půvabná Minnie bych určitě nechtěla. Je to strašně těžké vymanit se a nežít život někoho jiného, ale konečně ten svůj. Něco podobného jsem asi dnes potřebovala a prima soundtrack to zaokrouhlil na krásnou čokotrojku :-) A vůbec, láska je přece krásná věcička, jen si jí hýčkejme, protože jak jí ztratíme, tak ztratíme úplně všechno.........

Mně stačilo zavřít obě oči a poslouchat tu magicky krásnou francouzštinu extravagantním, zvláštním človíčkem Sergem. A vůbec se nedivím, že se jim s Jane Birkin narodila Charlotte (známá herečka), která je mu velmi podobná, po takových písničkách jako je třeba legendární Je t´aime, moi non plus.

Já jsem asi naivní, ale většinou jsem si myslela, že filmy, které se týkaly, či týkají gangů, jsou trochu přehrávané, aby to přitáhlo širokou diváckou oblast. Jak hluboce jsem se mýlila, skutečnost je daleko hrůznější a mě z toho jen mrazí po celém těle a jsem vděčná za Čechy i se vším tím politickým atd. bahnem. Přemýšlím, jestli existuje vůbec nějaký pozitivní film o čemkoliv ze Salvadoru, ze země, kde denně zemře 12 lidí násilnou smrtí............