emma53

Tady není moc co dodat, jen se zcela ztotožňuji s tím, co napsal už claudel. Na začátku jsem váhala stejně jako on a pak mi to chytlo...........no zkrátka nostalgie a to mně je skateboard na hony vzdálený, jen párkrát jsem to na něm zkusila a byla jsem ráda, že jsem to přežila bez újmy na zdraví.

Tak to byl snímek, který se nejen strefil zrovna do mojí nálady, ale navíc se mně líbil svým zpracováním v černobílém provedení, které skvěle dotvořilo atmosféru Nikova bezútěšného života a originálním scénářem. Jako komedie mně to až tak moc neoslovilo i když tady byla jasně patrná snaha vložit trochu komediálních prvků do postav, které se s Nikem během dne setkaly, ale které ho rozhodně nepovzbudily ke smysluplnějšímu životu. Bylo vidět, že si s každým momentem do detailů pohráli, každé setkání s nějakou postavou, ať šlo o souseda, babičku Marcela, atd., bylo jasně ohraničené a mělo své dané místo v Nikově dni. A asi jako ostatní uživatelé i já jsem čekala, kdy už konečně Niko to kafe dostane. Na režijní debut výborné a já se jen ptám, sakra kluku, co s tebou bude dál..........jo a hudba, ač by se mohlo zdát, že sem nepatří, tak to byl moc povedený tah.

Možná ten příběh nebyl dokonalý podle dnešních kritérií, ale dotknul se nejcitlivější struny mého srdce a necítím potřebu k tomu víc dodávat.

On to není nijak extra vyjimečný film, snad jen tím, že se ničím nepodbízí, netlačil ze mě mermomocí slzy a přesto byl svým způsobem zajímavý. Prolínají se tady životní a řekla bych i zlomové situace pár lidiček, jako je mladičká Batya, servírka na svatbách, jedni manželé na líbánkách (z novomanželky jsem byla na prášky) a nebo Filipínka, která má čistou dušičku, ale smůla se jí lepí na paty. Ještě je tam víc osob, které to celé dokreslují a ne malou úlohu tam má i malá okatá holčina. Taková menší studie lidských charakterů, která ve mně zanechala trochu smutku, hořkosti, ale i naděje. Nahoru bych připsala i mysteriózní, protože v tomhle případě je to určitě namístě.

Byť by byla jen z části pravdivá tahle událost, tak si Alex zaslouží můj hluboký obdiv. Nedovedu si představit podmínky, v kterých musel přežít tak dlouhou dobu i když se nám to tvůrci snažili co nejvíc přiblížit. Celý film jsem sledovala s jakou urputilostí a odhodláním dělal všechno proto, aby mohl v těch sutinách počkat na svého tátu. A Snížka jsem si zamilovala od první chvilky, co jsem ho spatřila až do momentu, kdy se mi zamlžily oči smutkem. Škoda, že nahoře není vypsaný Jordan Kiziuk, který se z obrazovky prakticky vůbec nehnul a byl hlavní postavou, který hrál Alexe naprosto přesvědčivě. Doufám, že to časem někdo napraví.

"Prošel by kolem ní bez povšimnutí, jelikož byla jednou z těch duší, které nedávají nic najevo. Ale u těch je nutné trpělivě se ptát.....a musíte vědět, jak se na ně dívat. Malíř by z ní udělal předmět obdivu. Mohla být pradlenou, lodní dopravce nebo krajkářkou." Velmi křehký a dojemný příběh, který se mě na mnoha místech citelně dotknul, protože některé povahové rysy Beatrice jsem dokázala pochopit a soucítit s ní, tak mně byly blízké. To jsou ty filmy, které jsou jako skryté perly a když je náhodou objevím, tak jsem z nich nadšená. Procházky a šeptání na pláži, kde není ani noha, patřily mezi ty kouzelně příjemné momentky. Ale život se neskládá jen z těch příjemných chvilek, které bychom si přály stále, ale i z těch smutných, kde nám rozčarováním z tvrdé reality mnohdy téměř puká srdce. Isabelle Huppert byla maximálně přesvědčivá v té osamělé, introvertní až submisivní postavě a já se ani trochu nedivím, že po téhle roli se jí dostalo takové pozornosti, jak se o ní tady už jeden uživatel zmiňuje. Rozhodně bych chtěla podtrhnout i hudební doprovod, který byl jedním z velmi vhodně zvolených komponentů.

Od Nuriho jsem viděla například Tenkrát v Anatolii a ani v tomhle jeho o čtrnáct let starším filmu nezapřel svůj rukopis. Je to silně bezútěšný a depresivní film, který stavěl hlavně na všeříkajících záběrech kamery. Nebylo zapotřebí moc mluvit, proto mě možná ta střední část moc nezaujala a připadala hluchá. Po celou dobu jsem asi nejvíc byla zvědavá na osud jednoho tvorečka a nedočkala jsem se. V případě Kasaby bych vzala nohy na ramena a mazala pryč co nejrychleji. Strašný život v strašných podmínkách. Nicméně momenty s pírkem nebo pohled na padající kapky z mokrých ponožek na horká kamna a mnoho jiných záběrů byly nezapomenutelné.

Na Aničku s jejima kukadlama se dívá vždycky hezky a muzika Johnnyho Flynna je přesně můj šálek kávy. A protože já dávám jako romantička lásce vždycky šanci, tak musím jít nahoru, to je přece jasné:-)

Střet dvou kultur, střet dvou osobností. Mírně ulítlá romantická komedie, která možná každého neosloví, ale mě pobavila v mnoha směrech i když některé momenty byly opravdu na hraně. Ibo, když myslel urputně na fotbal při stupni zemětřesení pomalu víc než 7 (kdo viděl, tak ví), šílené, ale úsměvné reklamy na jídlo ve stylu kung fu a celkově mám slabost pro Faitha Akina, tak jsem s ním a celým sympatickým hereckým obsazením hodila relax v příjemné atmosféře moc ráda.

Úvodní fotografie byly naprosto úžasné. James má můj velký obdiv a jeho časosběrné záběry z mnoha ledovcových oblastí byly strhující, nádherné a současně to bylo mrazivé svědectví pro nás, kteří možná ani netušíme, co se na takových místech děje. Přiznávám, že ač jsem byla v teple svého domova, místy mně mrazilo v zádech. Je to jeden z těch dokumentů, který by se měl promítat povinně, protože důsledky jsou a zřejmě budou velmi katastrofální pro všechny lidi na světě.