dzej dzej

Výborná komedie plná machistického humoru, šílených ksichtů a nezapomenutelných eskapád zasazená do sedmdesátých let (kostýmy, outfity a účesy opravdu stojí za to). Jako bonbónek na dortu řada miniroliček a cameo vystoupení (Ben Stiller jako zpravodaj mexické televize, Tim Robbins v paruce připomínající růžičkovou kapustu, Jack Black jako drsný harleyák, Danny Trejo ve své typické roli drsného cabróna atd.). "Look, the most glorious rainbow ever. - Oh, do me on it!"... "Oh Ron, there are literally thousands of other men that I should be with instead, but I am 72 percent sure that I love you."... "We have a saying in my country - the coyote of the desert likes to eat the heart of the young and the blood drips down to his children for breakfast, lunch and dinner and only the ribs will be broken."... "Discovered by the Germans in 1904, they named it San Diego, which of course in German means a whale's vagina."

Kriminální noir příběh s prostinkou zápletkou a minimem akce, který stojí na charismatu H. Bogarta a dusné atmosféře nekonečných intrik, lží a podvodů. Film s velkým množstvím dialogů, ve kterém zazní jen nevelké množství pravdivých slov, přehlídka špatných lidí z nichž každý má nějakou dobrou vlastnost, nostalgie za starým dobrým Hollywoodem.

Každý kdo trochu poznal anglický venkov ví že je to peklo na zemi… Nadprůměrná komedie s několika výtečnými a mnoha dobrými vtípky, bohatým hereckým obsazením, skvělou scénou závěrečné přestřelky, velkou mírou anglické „nestandardnosti“ a občasnými hluchými místy. Svérázná britská odpověď na policejní komedie, akční filmy a laskavé domácí dokumenty BBC.

V začátku napínavý katastrofický film, od pádu WTC patetický doják ve kterém se střídají cukrkandlové scény dvou zavalených hasičů s ještě cukrkandlovějšími scénami jejich trpících rodin a trpících Spojených států jako takových. Je takřka neuvěřitelné, že tento film natočil Oliver Stone, který nesčetněkrát prokázal schopnost vidět dějiny USA v kritických souvislostech a navýsost originálně a nekompromisně je interpretovat. WTC zřejmě chyběl odstup od daných událostí, i přesto že bylo natočeno v stejném roce jako vynikající Greengrasův „hraný dokument“ Let číslo 93. Oba filmy vypráví příběhy hrdinství několika obyčejných lidí, kteří čelili katastrofě mamutích rozměrů, ale zatímco po zhlédnutí Greengrassova citlivého snímku mnozí z příbuzných obětí došli k definitivnímu smíření, WTC muselo zanechat přinejmenším rozporuplné pocity. Pokud tento film, ve kterém se současně objevují postava Krista i Nicolas Cage s knírem viděl Usáma Bin Ládin, jistě začal přemýšlet jak zaútočí znovu…

Festival v Glastonbury je v tomto dokumentu bohužel primárně zkoumán ze společenského pohledu, hudba hraje pouze vedlejší roli. A proto je divák nucen sledovat zástupy vyčpělých hipíků, umazaných smažek a jiných odpuzujících individuí, která do kamery nesrozumitelně blábolí o rovné společnosti a lásce k bližnímu a k drogám. Nahé postavy válející se v blátě měly své jisté kouzlo na starém dobrém Woodstocku, Glastonbury je ale především hudební fenomén a nejvýraznější evropský festival současnosti. Temple se snaží vystihnout podstatu celé akce vším jiným než hudbou -dlouhé zmatené výstupy výše uvedených imbecilů jsou tu a tam prokládány krátkými záběry z koncertů. Většinma těchto hudebních záznamů je ovšem "standardní", při troše snahy mohli tvůrci bezpochyby najít daleko více "perliček na dně"... PS: Varování pro fanoušky nejlepší kapley současnosti - ač přebal DVD slibuje účast The Killers, v dokumentu se tato skupina vůbec neobjeví...

Traudl Junge byla od roku 1942 až do samotného konce v roce 1945 osobní sekretářkou Adolfa Hitlera. Dokument je osmdesátiminutovým statickým pohledem na její starou tvář vyprávějící fascinující příběh, nic víc.

Největším problémem Tajností je jejich podivná neuchopitelná hrdinka a také nejasnost celkového autorského záměru. Zatímco s hrdinkami předchozích filmů ztvárněných Theodorou Remundovou spolehlivě probíhala silná divácká identifikace, city a motivace hrdinky Tajností jsou nejasné a zmatené. Zatímco hrdinky Ene Bene a Výletu se charakterizovaly nejen samy sebou ale také svým výrazným vztahem k matce, hrdninka Tajností bloudí babylónem moderní Prahy a bažinou mělkých lidských vztahů. Hádám, že navodit pocity ztracenosti a opuštěnosti bylo autorským záměrem Alice Nellis, v Tajnostech ale tento záměr z nějakého neznámého důvodu prostě nefunguje… Stejně tak se v Tajnostech neobjevuje „pomocný žánr“ do kterého je celý děj zabalen – zatímco v Ene Bene to byla komunální satirická komedie a ve Výletu road-movie, Tajnosti jsou cestou odnikud nikam.

Film o smrti voice-over vypravěče a zároveň o bavorských sušenkách; o klasifikaci narativních postupů a zároveň o jednom nádherném tetování; o tíze autorského bloku a zároveň o nejlepší kytaře na světě; o možných rovinách metavyprávění a zároveň o daních; o nefalšované válce (fikčních) světů a kosmickém programu v Alabamě; o degradující roli happy-endu a zároveň o hodinkách co mohou zachránit život; o labyrintu prolínající se fikce, metafikce a metametafikce a různých druzích mouky.

(doufejme že) poslední díl triogie o bytstwiem Zdeňka Svěráka nese řadu stop podzimu (nebo Babího léta?) života: nevyrovnaný scénář (nezvykle mnoho nepatřičných scén - všechny sekvence ve stádiu libidózního rauše, scéna s balónem); malá hustota cimrmanovských vtipů, vynalézavých hříček, bizarních mouder a vyhmátnutých detailů (míchání jogurtu je výjimkou); celková unavenost a rozespalost. Svěráci natočili na naše poměry nadprůměrný film a to je prostě málo - dřív se jim dařily filmy výjimečné...

Nekompromisní brutalitu prvního dílu zavalující diváka místy těžko snesitelnými obrazy i zvuky vystřídala poklidnost a nemohoucnost klasické dvojky. Saw 2 není ani napínavý, ani brutální (krom jediné scény s jámou plnou injekčních stříkaček), ani vynalézavý - vlastně neexistuje žádný pořádný důvod pro jeho existenci...