dzej dzej

Terminál by daleko lépe vyzněl jako vážný film (o globalizaci, o nadlidech a podlidech (první a druhý versus třetí svět), o imigrační politice atd.) s černohumornými a hořcehumornými prvky než jako sentimentální komedie se stupňujícím se počtem klišé a nevěrohodných dějových zvratů. Promarněná možnost...

Hezké a snové...

Skvělě propracovaný a herecky podaný pitomec Johna C. Reillyho a další z bohaté galerie alter-egg Sachy Barona Cohena - to jsou důvody proč by tahle komedie s několika překvapivými vážnými scénami neměla ujít pozornosti. Především Jean Girard se může beze studu chlapsky postavit mezi další kreace (Borat, Ali G, Günther) nového komediáního génia počátku tisíciletí: "I will let you go Ricky. But first, I want you to say: I... love... crepes.", "We invented democracy, existentialism and the ménage á trois.", "My husband Gregory and I want what any couple wants. To retire to Stockholm and develop a currency for dogs and cats to use."

Řečeno raperskou terminologií Woody k stáru už tolik nedává. Přesto je umanuté opakování motivů, protředí a hrdinů paradoxně spíš pozitivním jevem - činí to jeho filmy nepokrytě "allenovskými" a i průměrný Allen je pořád lepší než většina ostatního. Škorpión je jako celek aluzí na Allenovy oblíbené filmy noir a obsahuje další reference: na výtvarné umění ("Našel jsem toho Picassa, ale byla to fuška, dvě hodiny jsem hledal nos."), na Woodyho vlastní dílo (Charlize Theron hraje ženu kterou (jak Woody napsal v jedné ze svých povídek) "by člověk z postele nevyhodil" - což se nakonec paradoxně stane). Jsou to prostě spíš detaily než celek, co člověka potěší (například hrátky s narativem - Woody na oslavě říká, že nejlepší by bylo kdyby jako detektiv honil sám sebe a myslí to jako vtip - nakonec se ale přesně tohle stane...). Krom výrazných detailů a zmíněné "allenovštiny" drží film také herecký "allenovský" výkon Woody Allena. Obecně platí, že Allenovy filmy ve kterých Woody nehraje potřebují k úspěchu daleko větší kvalitu než ty ve kterých se objevuje...

Podobně svérázná pocta krasobruslení jako ta, kterou v South Park: Peklo na zemi podali Stan, Kyle a Cartman v podobě bezmezné adorace amerického krasobruslařského klasika Briana Boitana. Ledově ostří je typická ferrellovka s neuvěřitelně pitomým námětem a mnoha silnými gagy. Pro ty, kterým něco říkají jména Oksana Bajulová, Michelle Kwanová či zmiňovaný Brian Boitano naprostá povinnost, pro všechny ostatní příjemná možnost. Místy to na ledě vypadá jako by se spojili Jevgenij Pljuščenko s Meat Loafem a to našince prostě nemůže nebavit... Nejlepší gag: téměř bezchybné provedení figury zvané "iron lotos" na hlavním severokorejském náměstí.

Co tady všichni proboha melou o Aktech X? To nikdo nečetl skvělou románovou předlohu Petera Hoega? PS - film bohužel očekávaně sleduje pouze detektivní linku a ostatní roviny románu (imigrantské téma Gróňanů uvadajících v Dánsku, teorie sněhu a pohybu na něm, téma možné apokalypsy atd atd) buď ignoruje nebo se jimi zabývá jen velmi zběžně. Stopy ve sněhu (už ten idiotský český distribuční název...) jsou průměrnou adaptací, která nikoho příliš neurazí a zároveň nikoho příliš nezaujme. Hoegův román si rozhodně zaslouží víc...

Jedna mrazivější scéna, jedna poměrně milá kastrace, fůra odpovědí na otázku "Co si o nás ti Američani asi myslí?": jistě není náhoda, že jednou zazní i jméno Borat... Co si taky myslet, když v tom hraje bývalý ministr kultury...

Na tomto filmu je nejlepší pěkný dvojsmysl v jeho českém distribučním názvu. Nedivím se, že se Lou Reedovi stejně jako Bobu Dylanovi vytočila ručička motoru do červena...

Evangelium podle Franka. Nejdůležitejší příběh lidstva zasazený do místa tak blízkého peklu, jak si jen lze představit. Novodobý Ježíš Kristus (JC = JC, John Coffey = Jesus Christ) v konfrontaci s dobrosrdečným Pilátem Pontským (Tom Hanks) a veškerou hrůzou tohoto světa. Místo Golgoty Zelená míle, místo kříže dřevěné křeslo, dále aluze na proslulou houbu naplněnou octem, dva popravené lotry či poslední večeři a jako rámec příběhu věčné ahasverovské putování beze smrti...

Průměrná biografie, kterou do průměrnosti strhává pokus o neprůměrné hrátky s filmovým narativem. Není to lienárně vyprávěné, není to rámcově vyprávěné, je to vyprávěné chaoticky - tak, že se z toho musí Aristoteles obracet v hrobě. A když má v tom všem narativním chaosu konečně přijít jakás takás katarze, spolehlivě ji zabije tupý obličej Marka Vašuta, jedné z nejaktivnějších českých hereckých prostitutek (které se za mizernou úplatu producírují v nesčetné řadě evropských a amerických filmů).