dzej dzej

Welles historku vyhrabal, Chaplin jí natočil a dovedu si živě představit, jak si roli hyperaktivního svůdníka/vraha užíval. Pan Verdoux je totiž absolutním protipólem normovaného chaplinovského hrdiny, kterého všichni pouze využívají a který je submisivním outsiderem a nadto váhavým střelcem. Verdoux, to je jiná káva: lstivá, nebezpečná a maryšovská. Bohužel se po první brilantní polovině plné černého humoru a podvratných detailů snímek láme do melodramatické bajky s otravným moralistním závěrem.

Dokument o sérii neuvěřitelných (a o to mrazivějších) životních tragédií, který je krom mnoha jiného výjimečný i občasným prolínáním intradiegetického a extradiegetického světa (dialogy Marcely s Helenou, "vstup" režisérky na scénu v strašidelné scéně Marcelina omdlení). Toto prolínání se u Marcely neobjevuje pouze v rámci filmových záběrů, ale i v přesahu mimo dokument - zpětná divácká vazba umožnila Marcele alespoň trochu vylepšit její tíživou životní situaci...

Obdařená Pam Grier, sedmdesátkový feeling, neodbytný funky-soundtrack, příšerný děj - Foxy Brown je víc než cokoliv jiného učebnicovým představitelem jedné z kapitolek filmové historie...

Jeden z nejobskurnějších projektů v historii českého filmu aneb český štáb natáčí na Borneu metafyzickou variaci na Ramba, ve které excelují místní herci jako bojovníci za svobodu Indonésie a Martin Růžek coby prohnilý buržoázní nizozemský plukovník.

Podpažní ochlupení sovětských koulařek povlávající v lehkém tokijském větříku - čirá filmová poezie...

Velmi podobné Amadeovi: průměrný Salieri + průměrný bratr vs. geniální Amadeus a Farinelli, kterým vždy něco chybí - Amadeovi sociální inteligence a Farinellimu koule.

Nadupaný fiktivní trailer na mechíko snímek o machopomstě jednoho hodně nasraného cabróna. Coňo chica, es muy escabroso!

Koktejl z: 1) hrubozrné komedie s vysokou frekvencí sprosťáren a nejrůznějších citací (viz filmy Kevina Smithe), 2) protipotratové agitky, 3) melodramatické komedie o zodpovědnosti a vztahu k rodině. S přibývajícím časem filmu bohužel 3) stále více a více dominuje...

Tohle menu není pro padavky a primabaleríny: kvalitní bujón, pak velký krvavý steak a na konec zákusek v podobě jacksonovského pudingu (viz Živí mrtví). Vynikající zombie vyvražďovačka zabalená do obalu formálního experimentu, oproti geniálnímu Death Proof tomu však chybí Tarantinův propracovaný koncept.

Výlupek francouzského humoru. Míněno v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Zatímco Terminátor II zhmotňuje noční můru nezničitelného nepřítele, který člověka honí do úmoru a znovu a znovu vstává z popela, ústředním tématem Blbce k večeři je trauma, které se dostavuje za bdělého stavu a které se neustále vrací po celý život: co když si o mně někdo myslí že jsem blbec? Blahoslavení budiž opravdoví blbci, kteří si toto nejsou schopni uvědomit (a mezi něž, ó jaká hořkost tohoto filmu, nepatří pan Pignon).