dzej dzej

Zuřiví hledači logiky dejte si placku na čelo! U slasher filmů typu Metro vůbec nesejde na tom, zda je "index logičnosti" 66,7 % nebo 13,2 %. Jde o atmosféru, co nejvypečenější brutalitu a pokud možno co největší originalitu. Metro je ve své první polovině nudné k vypnutí, ale v druhé části se objeví několik opravdu pekelných scén (chudák Mandy), na které člověk poměrně dlouho nezapomene... Btw - Franka je, vzdor všem kritickým reakcím, neustále "dabei" - nevděčné úlohy lovné zvěře se zhostila s grácií sobě vlastní. A to roztomilé "scheisse", které jí jednou bezděky uklouzne - ach kráso.

Ze své honkongské éry implantoval Woo do filmu některé prvky vlastní gramatiky akčních scén (detailně propracovaná choreografie, zpomalené záběry, hrdinové srostlí s pistolemi, samozřejmá brutalita), dále pak poetismy konstrastující s brutalitou přestřelek (holubice v kapli jsou jasnou autocitací The Killera) a v neposlední řadě (až samurajský) kodex cti kladného hlavního hrdiny. Sci-fi zápletka s výměnou obličejů je ve své podstatě mírně natvrdlá a nelogická, přesto filmu dává punc nezapomenutelnosti a vytváří nejen akčně-dramatickou osu díla, ale dává mu další rozměry (například ironicko/humanistický - jak kdo chce... Archer i Troy jsou po své výměně schopni navázat v novém prostředí kontakt s rodinami protivníka a naznačit řešení jejich krizí). Face/off se dále vyznačuje extrémními nároky na oba herce - Cage musel zvládnout excentrického Troye, Archera v kůži Troye chovajícího se jako Archer a také Archera v kůži Troye předstírajícího že je Troy. Stejnou porci práce měl naloženu také John Travolta... Samotný Castor Troy je pak jedním z nejvýraznějších a "nejsympatičtějších" záporných hrdinů, který si může bez uzardění podat ruku s Jokerem či Hanibalem Lecterem. Btw: jména obou soků si zřetelně pohrávají s antickými mýty - bratři Castor a Pollux hrají výraznou roli v několika starořeckých bájích (byli syny Dia a Ledy a jejich příběhy dodnes žijí v názvu jednoho ze znamení - blíženci), příjmení Troy odkazuje k padlému městu Troja, stejně jako příjmení Archer (lukostřelec, princ Paris zabíjející šípem Achillea). Škoda jen nesnesitelně sentimentálního konce, který poněkud kazí dojem z této originální, dynamické, brutální a díky Castoru Troyovi i lascivní a přisprostlé akce. Y'know, I could eat a peach for hours...

Kryštof Hádek naštěstí umí hrát - jinak by tento "formálně novátorský obrazový experiment" skončil na úplném dně...

Extraplytký děj může upomenout na jednu z kapitol Beverly Hills 90210. Tuto teorii potvrzuje účast Shannen Doherty, který hraje mimochodem velmi dobře a v jednom dialogu na svůj domovský projekt odkazuje ("Tak ahoj Brendo - Ty seš ale debil!"). Dvojice hlavních hrdinů se netají nehynoucí láskou k popkulturním výdobytkům, fascinace brakem a konzumním uměním je ostatně důležitou součástí všech Smithových děl. Svatá trojice Mallrats? Comics - Sega (Hell hath no fury like a woman scorned for Sega.) - Star Wars. Kořením všech filmů KS je dvojice fakerů Jay a Silent Bob, kteří se ani tady nedrží zkrátka. Snootchie-bootchies... kdo se nepodívá na Mallrats, ten nikdy neuvidí plachetnici!

Bertolucci téměř v každém ze svých filmů bourá jedno sexuální tabu - viz. anální sex v Posledním tangu v Paříži či incest ve Snílcích. Ani Pod ochranou nebe není výjimkou - ke slovu se tentokrát dostává polygamie... Naprosto sarkastický rozpor mezi prvními 100 minutami a posledními 38 minutami filmu. Studie odcizení v dusivém písku. Autor románové předlohy Paul Bowles jako vševědoucí vypravěč.

První celovečerák S.O. Látka na desetiminutový film (Senegalka jako au-pair ve francouzském Antibes trpící culture-shockem a šikanou ze strany své mondénní zaměstnavatelky) natažena na neúnosných 65 minut. Mateřská škola filmu. Dva zaznamenáníhodné putující předměty - divošská maska a reklamní balonek Baťa.

Tuctový thriller s množstvím racionálně nezdůvodnitelných scén, klišé (policajt s osobní krizí) a jednostraných a chybných nahlížení na realitu (USA jako bezpečná země dokonale chráněná FBI versus pučistická chaotická džungle fiktivní (!) republky Matobo). Kromě dobrého ústředního hereckého páru stojí za zmínku rolička režiséra Sydneyho Pollacka (vedle režírujících herců existují i hrající režiséři... Hitchcock, Scorsese, Truffaut, Fassbinder, Shyamalan a mnozí další) a také (smutná) účast Catherine Keenerové, která se z femme-fatale amerického nezávislého filmu stala spolehlivou přihrávačkou ve vedlejších rolích (Simone, 40 let panic, Capote...). Je pomsta pohodlná forma zármutku nebo chutná nejlépe za studena?

Jestliže Kingova předloha byla jako dvojité latte machiato s velkým panákem bloody mary, Singerův film je jen slabá švestková voda. Téměř úplně opomíjí Dussanderovo vyprávění, které odkrývá individuální i kolektivní paměť a rozhýbává nekončíčí kruh (nepotrestaného) zla... Až na dusivý závěr (viz též Třískovy nádherné oči) je celý snímek příliš korektní a bojácný, krotký a upejpavý. Původní literární předloha o destrukci erbovního představitele amerického snu na základě (příběhy) zpřítomnělé historie je bohužel natřikrát zabalená do papíru made in hollywood. I hlavní hrdina potřebuje Přátele aneb David Schwimmer v roli výchovného poradce jako třešnička na dortu.

Mann opět exceluje se svým režijním stylem, který důsledně kombinuje epické vyprávění s intimními scénami. Mistrovský je už úvodní desetiminutový prolog, kde je v kondenzované formě obsaženo Aliho dětství a kde jsou předestřeny palčivé černošské otázky. Boxerské zápasy ve filmu fungují jako rytmizační prvky příběhu, který se primárně zabývá Aliho kontroverzí a jeho černošsko - islámským sebeurčením. Malcolm X je tak daleko důležitější postavou než Joe Frazier... Jako řada jiných životopisných filmů, i Ali je narýsován podle křivky vzestupů a pádů, proher a come-backů. Will Smith neruší, Aliho chvástání a boxerská slam poetry jsou mu šity na míru... Za zmínku ještě stojí několik silných nočních scén, ve kterých je Mann opravdovým maestrem (viz Heat či Collateral).

Úchvatné celky plujícího korábu s podmanivou hudbou, stejně jako fasicniující detaily každodenního života na lodi. MC je ryze klukovský a chlapský film. Pro kluky (a pro klukovskou duši mužů) je film velkým dobrodružným příběhem s chrabrým hrdinou, s náhledy do mýtické vrstvy (vyprávění o admirálu Nelsonovi, prokletý důstojník zničený přízrakem biblického Jonáše) a s (jednosměrnou) hybnou silou pronásledovaní francouzského Acheronu. Odrostlému muži (s ženským divákem opravdu nelze počítat...) se vybaví rozporuplná osobnost kapitána Achaba z Melvillovy Bílé velryby a kapitána Jacka Aubreyho bude vidět v komplikovanějších souvislostech. Jeho charakter je interpretován především skrz postavu doktora. Stále sílící aluze na darwinovu evoluční teorii relativizují pohled na věčný spor vědy a války. Darwinův objev se stal jedním ze základních kamenů moderní vědy a zároveň jaksi legitimizoval vzájmené zabíjení se jako součást věčného boje silnějšího se slabším. Skrz mimikry galapážské kobylky se nakonec vše propojí... Peter Weir dokázal po Společnosti mrtvých básníků opět dokonale zachytit vztahy mezi muži se všemi jemnými nuancemi, hierarchiemi a silnými momenty. Aye, captain, really good work!