dzej dzej

Jedna hvězda za "angličtinu" Terezy Brodské. ČT1 nedělním prime-timům opravdu dává...

Ne klasicky vystavěný biografický příběh, ale zásadní kapitola z Capoteho života. Film je vlastně rekonstrukcí rekonstrukce - vypráví o tom jak Capote píše o Holcombské vraždě. Tvůrci kladou velký důraz na morálku a svědomí spisovatele. Capote je prezentován jako komplikovaná osobnost - na jedné straně citlivý, nadaný (úžasná paměť), odlišný člověk, na straně druhé bezskrupulózní lovec co největšího množství informací zneužívající vraha Perryho Smithe. Film tak přináší nejen cenné faktické informace (i když některé jsou zkreslené a záměrně skandalizované - především Capotův homosexuální vztah k Perrymu), ale stává také se mementem spisovatelské (a vůbec umělecké) profese.

Otrocká adaptace rozporuplné knihy. Nejhorší obavy se potvrdily - Ron Howard naprosto nevyužil nebřebernou škálu možností filmového média a natočil vykastrovanou dvouapůlhodinovou pohyblivou ilustraci k románu. Jeho film není ani dobrý ani špatný - je dokonale mdlý, nefilmový, bezzubý. Nevýrazní jsou i herci v hlavních rolích - Tom Hanks říká každou svou replikou něco jako "mouchy snězte si mně", Audrey Tautou zase nepřirozeně "merduje". Nejlepší postavou tak zůstává fanatický Silas, kterého sexyidol Paul Bettany obdařil žárem fanatismu. Brownův román je brak, který se bere smrtelně vážně a ve jménu snahy šokovat za každou cenu se dopouští mnoha nepodložených paranoidních interpretací klíčových mýtů západní civilizace. Filmové Šifře jako adaptaci chybí oproti předloze spád i (pseudo)kontroverze - nezůstává vlastně už vůbec nic...

Jako žena bych byl tímto filmem smrtelně uražen - něžné pohlaví je pro tvůrce PB 2 stádem tupých a povrchních kravek, které žijí jen pro svoj maskaru a malou čivavu přebývající v jejich kabelce. Zhovadilý film a mocná zbraň pro všechny sexistické machos, kteří vyznávají blondýnkovské stereotypy.

Film o subjektivní morální odpovědnosti ve velkém, objektivním dějinném procesu. Herec Henrik Höfgen se skrývá za svou divadelní masku se kterou chce proplout dějinami. Osudová role Mefista jej ale vrhá do náruče ďábelských nacistických struktur, ze kterých není úniku. Divadelní herecká exaltovanost splývá s reálným "divadlem" nacistického teroru, Höfgen je od jisté chvíle nenávratně ztracen (viz věta ministerského předsedy - "Učím se od vás."). První spolupráce režiséra Szabóa s K.M. Brandauerem, který podává nezapomenutelný výkon. Jako elitní divadelní herec suverénně prezentuje svou výraznou postavu v díle, které je divadlem zřetelně ovlivněno i formálně (málo postav, málo velkých celků a dynamických záběrů, řada dlouhých monologů hlavního hrdiny...).

"Jsem Jackova samolibá pomsta"... a také nejpodvratnější výpověď o životě v našem věku. Výjimečné a geniální dílo, které bude za sto let synonymem jedné epochy filmové historie.

Multiexhibice Erica Idlea a výborná konfrontace s mýtem nejslavnější skupiny světa. Chci soundtrack!

První z podivních Burtonových maskulinních hrdinů na cestě za nalezením kola a sebe sama. Pee-Wee je dobrosrdečný blázen, který žije v domě plném Wallace+Gromitích zlepšováků. Svým osamocením a outsiderstvím upomíná na Mr.Beana, svými divokými mimickými kreacemi zase na tradici americké komiky. Fetišistický vztah k jízdnímu kolu je hybnou silou dílem pohádkového (putování po různých zemích, potkávání typizovaných (a moderznizovaných) postav - loupežníka, obra či čarodějnice), dílem road movie příběhu. Film na svých bedrech nese NEZAPOMENUTELNÝ Paul Reubens, přičemž mu pomáhá Burtonův smysl pro absurdní humor a skvělá hudba Dannyho Elfmana. První Burtonův přesvědčivý zásah do černého pak korunuje extrachytrá pointa...

Film o mezilidských nárazech (crash), o nekonečném kruhu násilí, o zlu plodícím zlo, které plodí zlo, které plodí zlo atd. Několik popřehazovaných příběhových linií, vyprávěných odděleně, s řadou prolnutí a vzájemných ovlivnění (crash). Film o ambivaletních postavách - současně dobrých i zlých (bez výjimky). Film příliš přepjatý, "přegradovaný", emocionálně přeplněný. Kombinací velkého množství různorodých emocí nevede bohužel k pohnutí, ale k vytvoření distance, k uvědomnění si fabulace, emocionální kalkulace, fikčnosti celého příběhovéhomspletence. V Million dollar baby se Paul Haggis (jako scénárista) ještě dokázal udržet na hraně, v Crash už pomyslnou linii překročil...

Labutí píseň válečného filmu, blíženec Švejka a Hlavy XXII. Revize vietnamského traumatu (viz. kazeta s filmem Lovec jelenů) a pohled na (pro pěšáky absurdní) bezkontakntí válku postmoderního věku. Formálně bohatý film s vizuálně působivými obrazy, parodickým zapojením hudebních hitů ("Don´t worry, be happy") a nespolehlivým selektujícím vypravěčem. Film demytizující zájmy americké zahraniční politiky ("A lot of oil"), ideál nezdolného chlapáctví (sex, ptáci a masturbace) a smysl války jako takové. Without my rifle, I´m nothing - Welcome to the suck.