mira007

Kulinářský film vezoucí se na vlně pořadů o vaření, český název vycházející z Pohlreichova pořadu budiž důkazem i pro českou distribuci. Jean Reno jako šéfkuchař je kanón, ale v této komedii, která by ráda navazovala na francouzské veselohry zlaté éry, jsem nenašel nic, co by mne dostalo smíchy do kolen. A taky mi nesedl druhý hrdina v podání M.Youna. Slaboučké tři hvězdy.

Romantické sociální drama o vztahu jednoho jednoduchého fightera s výbuchy agrese a jedné cvičitelky kosatek, které kosatka ukousne obě nohy ( což zní jako komedie, ale není ). Něco co místy vypadá jako nezávislý film naštěstí nesklouzne k tématu překonávání těžkých životních zkoušek po úrazu, ale čiré romantice hledání lásky. Film s několika otevřenými milostnými scénami sice někdy tlačí na pilu moc ( nějak nemusím vidět jak si Schoenaerst tahá za pinďoura ), ale výsledkem je citlivý příjemný film.

Celkem inteligentní je linka s Dylanem, který si musí odpracovat veřejně prospěšné práce, ale groteskní série kanadských žertíků je těžká retardace posunu žánru.

Poté co zfetovaný Dylan málem utopil Donnu tak se dává do kupy a slibuje, že už to neudělá.

Sympatický tv pomník A.Dubčeka, který ho sice trochu víc heroizuje než je skutečnost, ale to nemění nic na tom. že byl nositelem velkých pozitivních nadějí. Konstrukcí a vizuálem to vypadá jako hraný dokument - autorská dramatizace na minimu a způsob vyprávění je dost sterilní a nepoutavý ( České století: Musíme se domluvit působí dramatičtěji a emočně zasáhne diváka víc, ikdyž je zjednodušenější ve faktech ), ale události okolo srpna 1968 popisuje faktograficky a opravdu poučně. PS: Hrozně mne baví J.Zapletal, který si tady potřetí střihl roli Smrkovského, kterého hrál v Českém století i Janu Palachovi (2018).

Konečně první český důstojný film do kin v roce 2018 ( letos mne pobavila jen Miss Hanoi, ale ta je taková televizní) - výpravné ( stovky komparzistů, vojenská technika v centru Prahy - regulérní velkopodívaná ) skvěle zahrané, technicky solidní a s nosným tématem přesahující filmový zážitek. Bez ohledu na Palacha a jeho život je tohle pro mne osobně nejlepší filmová dramatizace vývoje a atmosféry let 67-69 ( pražské jaro, okupace, prapočátek normalizace ) - tohle by měli vysílat ve školách. Vyprávění sice někdy zpomalí do nudy ( 124 minut je prostě moc ) a slepých uliček. Nevím zda byl Jan Palach hrdina nebo psychicky nemocný, ale jeho čin statečný byl ( a probudil na chvíli z rezignace normalizované Čechy ) a jeho slovy " každý protestuje způsobem na jaký má" , takže když neměl na to odprásknout Husáka tak beru, že zvolil své maximum. PS: Před filmem uváděli špičkový mix dobových filmových týdeníků, které mne vtáhli do dnů okupace takovým intenzivním způsobem, že už chápu, proč někteří lidi blejou už když slyší ruštinu. Skvělé emočně zahřívací kolo před Sedláčkovým filmem. Stačilo by ve školách pouštět jen tohle. Zkrátka komunisti byli, jsou a budou totální zmrdi.

Dvě hvězdy za restaurované unikátní záběry varšavského povstání, ale doplněné dialogy ( nebo i příliš jalový dabing), které jsou autorovou licencí brutálně snižují autenticitu a z dokumentu dělají nevěrohodnou fikci. Kdyby ty záběry byly bez zvukové stopy dal bych i tři hvězdy. Pro mne zklamání.

Roadmovie po Slovensku s morbidním námětem putování dvou starců po místech masových poprav za druhé světové války, kde otec jednoho popravoval a rodiče druhého byli popraveni. Na začátku to je skvělá konverzační černá komedie, ale samozřejmě, že tíhou tématu se to propadne do ještě většího smutnění. Body dávám za skvělé duo Menzel ( kterého moc nemusím, ale tady sedl geniálně) a charismatického bonviána Simonischeka, který se musí vyrovnat s tím, že jeho otec byl masový vrah.

Dokument je kombinací přírodopisného poučného filmu a životopisu Rodneyho Foxe - pojišťovacího agenta, kterého kdysi málem rozkousl vejpůl žralok bílý a on se od té doby stal nejen odborníkem na tyto paryby ( asistoval u 80 filmů včetně Čelistí) ale hlavně jejich ochráncem. Jeden z nejlepších dokumentů o bílých žralocích - poučné a se skvělými záběry.

Filmová rekonstrukce jednoho z nejfantastičtějších zásahů speciálních jednotek osvobození rukojmí v historii, režíroval můj oblíbenec Padilha ( díky Tropa de elite maestro realistické akce navždy ) takže jsem čekal přímočarou strhující akci a ono ne. Celý únos je bržděný flashbacky do minulosti teroristů, snahou jejich psychologického vyprofilování a místy nadbytečnou politikou, ( vyjednávání a plánování akce supr, politikaření úplně zbytečné) A nakonec samotné osvobození je velkovelké zklamání - zásah komanda kombinovaný se záběry baletního představení za zvuků tří tónů piána... je to dobře obsazené, výprava supr, námět exkluzivní přesto pro mne osobně zklamání roku. Čekal jsem asi něco více akčního a dostalo se mi přebytek psychologie a umění. PS: To maskování herců v rolích politiků se nějak nepovedlo, vypadali jak umělí gumáci ( že by sabotáž palestinského maskéra?)