Dubček

Tyhle "filmy" těžko hodnotit. Aby to byl film, musel by mít nějaký dramatický oblouk, musel by vypíchnout jednu věc a tu představit pořádně dramaticky podle všech aristotelovských zásad. Muselo by se hodně vyprávět obrazem a bez vnitřních monologů. Volbou žánru hraného dokumentu by se tomu dalo vyhnout, ale zase to bude působit jako oživlé figurky v muzeu, které oddeklamují svoje moudra, a zase se vrátí na své stání. A pak zde mámě zaměření. Co chci snímkem říct? Má jít o představení člověka se všemi jeho klady a zápory, jako to učinil Jirka Strach u Operace Silver-A? Nebo vytvoříme další svatý mýtus, neživotný obrázek z učebnic bez chuti a vůně, který ale bude splňovat ideologické požadavky? Ano, vytvořit reálný obraz, nebo agitku? Tenhle "film" si bere ode všeho něco - z Dubčeka dělá svatý obrázek, ze Sovětů zlé bu bu bu strašáky (všichni jsou zlí), ale zase některé lidi vystihuje poměrně životně. Dost dobrá je kamera, která se statické povídání snažila nějak oživit, výprava a kulisy rovněž stojí za to. Ale celkově je to patetické povídání o ničem, bez důrazu na tu sílu dramatického prvku. (21.08.2018)

Co by to bylo za chlapa bez pořádného frňáka! A že maskéři udělali Adrianu Jastrabanovi pořádně dlouhý nos, kterým dost možná dělá coby politik Dubček "dlouhý nos" na své stranické kolegy. Asi nejzásadnější problém vyvstal s osobností Alexandra Dubčeka, která už dávno ztratila na své zajímavosti. Sledujeme jej a jeho konání v kritickém roce 1968, v době památné invaze vojsk Varšavské smlouvy, kratičký úsek zabírá jeho život v době normalizace, kdy už byl odstaven od veškeré vládní moci a je z něj řadový občan, zajímavě působí i prostřihy do roku 1992 a jeho osudná cesta autem, dojem kazí jen katastrofální maska starce. Nechce se mně pouštět do rozebírání tehdejší politické situace, divák by měl počítat s tím, že zkreslovaná fakta své zastoupení mít budou, daleko více se zaměřím na to, zda dané téma obstojí z filmového hlediska. Vesměs se jedná o velice solidně udělaný film televizního ražení, který často kombinuje dokumentární montáže s hranými pasážemi, jak je známo kupříkladu ze seriálu Vyprávěj. Laco Halama to celé však natočil o poznání poutavěji a zajímavěji. A dominují především herecké tváře, povětšinou málo známé, o to víc je doslova zábavné vidět důkaz toho, že někdo může být podobný komunistickým pohlavárům jako byl Biľak. Titulní představitel Adrian Jastraban by si možná přál vymanit se z úmorného seriálového kolovrátku, jakým je Ulice, nicméně složitost dané postavy mně občas přišla nad jeho síly, i tak pro mě jeho herecký projev nepředstavoval nic extra rušivého. Je sice poměrně bizár sledovat film o kontroverzním československém politikovi, od jehož tragického úmrtí uplynulo více jak čtvrt století a poměrně se na něj už zapomnělo, ovšem tvůrcům se podařilo upoutat moji pozornost, ačkoliv si rozhodně nemíním o Dubčekovi shánět patřičné (podrobné) dokumentární materiály. Ten filmový nástin, byť v podstatě zkratkovitý, jeho osobnosti mně bohatě stačil. 7/10 (21.08.2020)

Historicky celkem přesné, byla z toho cítit maximální snaha o autenticitu. Oproti jiným filmům prolínání mezi hranými pasážemi a dovovými záběry díky sépiovým filtrům bylo téměř neznatelné a to velmi chválím, protože jindy je skok z barvy do černobílé opravdu pěst na oko a divák hned vidí, že sleduje jen ,,reprízu'' něčeho dodatečně uplácanou v ateliéru bez řádného rozpočtu znemožňujícího to celé natočit bez dobových vsuvek. Jastraban - matador nekonečného seriálu TV Nova Ulice na takovouto roli asi čekal dlouho a těžko říci zda mu někdy přijde pod ruku další taková osobnost. Toliko k filmu, protože je to tu hlavně o něm, nikoliv o Dubčekovi samotném. Já osobně jej beru náhledem dvou optik. Jednou na něj koukám optikou šedesátých let, kdy po šílených padesátých letech jakýkoliv závan svobody a reforem působil v zemi těžce spoutané komunismem opojně a nádherně. Určitě nebyl svině jako Husák nebo Bilak a spol., možná byl i trochu naivní, ale také určitě nebyl v Kremlu takový hero jak ukazuje film aby tam bouchal před Brežněvem do stolu takovým způsobem, že se soudruhu Leonidovi rozechvělo jeho husté obočí a z neodklepnutého cigára odpadl popel... Vzdálenější optikou jej beru jen jako mladého komunistického aparátčíka - jakousi podivnou serebritu totality i s celou tou skvadrou soudruhů odvezených do Moskvy, který se nezříkal ideálů komunismu, socialismu, dělnického vedení a diktatury proletariátu. Koneckonců sám se tím v Moskvě opakovaně hájil a to i ve filmu. ,,Socialismus s lidskou tváří'' možná pootevřel stavidla svobody slova, revidoval sem tam nějaký ten šílený proces z dob Gottwalda, pořád se však opíral o nepropustnou hráz komunismu. Je otázkou, kam by to vše došlo, nebýt srpnové invaze. Určitě ne tam, kde jsme dnes. Nejsem Slovák. Není to můj hrdina a ani to není můj hrdina srpna 1968. Je to prostě komanč, který byl tehdy u toho. Jsem rád, že se nestal prezidentem ČSFR, protože by to bylo opravdu podivné navázání na cosi, čemu se v listopadu 1989 snad definitivně odzvonilo klíčema na náměstích. Souhlasím s Enšpíglem, že pokud mluvíme o hrdinech byl to opravdu především František Kriegel, který nepodepsal Moskevský protokol ačkoliv věděl co to znamená. A znamenat to mohlo všelicos. Jen ať si někdo nemyslí, že v srpnu 1968 byla v Rusku už jiná doba a nemizeli lidi jen tak jako dříve... A tak tedy dávám za tři kostky cukru kdyby bylo třeba, protože jako politické drama si to udrželo moji pozornost v tento památný den padesátiletého výročí od okupace bratrskými armádami až do konce. * * * (21.08.2018)

Ja som spokojný s touto krátkou hodinou dejepisu. Udalosti nevyzerajú prikrášlené ani prifarbené a dramatizácia je výborná. Takže aj pri znalosti všetkého, čo má nasledovať, je film pútavý, takmer až napínavý. Dobre sú využité aj notoricky známe fotky, texty alebo rozhlasový príhovor. Je možné, že ak by film pozeral niekto z inej krajiny, ktorej sa udalosti netýkajú, tak nad ním iba mávne rukou, ale u mňa poctivé štyri hviezdy. –––– Majú, čo chceli. Tú slobodu. Ale prečo sú stále naštvaní? –––– Ak Dubček neprijme potrebné opatrenia, tak ich prijme Brežnev. ... Beznádejný prípad. Spolupracuje iba Biľak. –––– Politika je o kompromisech. Musíš s nimi jednat! –––– Svět je s námi, Saša. Musíme bojovat. –––– Je vás štrnásť miliónov, nemôžete robiť samostatnú politiku! (21.08.2018)

Po shlédnutí filmu přichází srovnání s filmovým Masarykem. Jenže na rozdíl od Masaryka je Dubček evidentně z levnějšího kraje…což nemusí být nutně na škodu. Neotřelí herci tu rozjíždí zřejmou divadelní formou politické čachry roku 1968, nad kterými dnes zůstává rozum stát. Uznávám, že Saša Dubček pro mě byl velkou neznámou. Obecná fakta v takové situaci neznamenají víc, než nic, a tak jsem sledoval každý dialog a vnímal každou postavu, aby mi neutekly nějaké souvislosti. Ty samozřejmě utíkaly, protože toho ve filmu je hrozně moc. Na druhou stranu jsem si o Dubčekovi dokázal trošku udělat obrázek. Komunista, leč z toho lepšího ranku. Jen nedokážu pochopit, proč tak, milý a vstřícný člověk, věří v idey politického směru, který o dvacet let dřív znárodní hospodářství a o deset let dřív například zničí Miladu Horákovou. To úplně nechápu a musím říct, že větším hrdinou pro mě byl František Kriegel, o kterém se nikde nemluví, ale přitom byl jediný, který nepodepsal moskevskou smlouvu s předpokladem, že v tu ránu se mu může stát cokoliv. Čímž neříkám, že Dubček udělal zle, když ji podepsal. Ve výsledku by mu stejně nic jiného nezbylo. Ostatně jako Háchovi, který si do Mnichova jel vyposlechnout, jak mu Hitler zabírá zemi a přitom se k dialogu ani nedostalo. Po filmařské stránce jsem tedy byl více než spokojený. Komornost a divadelnost k takovému příběhu prostě patří. Nedá mi ale, abych se u takového filmu nevyjádřil ke komunistům. K té svoloči a verbeži, která to veškeré zlo způsobila. Dubček může být sebelepší člověk, ale to nic nemění na tom, že to co tady komunisti s naší zemí udělali, to tu rezonuje i mezi lidmi v dnešní době. V závěrečné scéně měl vlastně i pravdu. Rusové se zachovali před padesáti lety tak, že jim to ani v nadcházejících padesáti letech půlka Evropy nezapomene. (22.08.2018)