Gravediggger

Moc nechápu, že to nemá lepší hodnocení, mi se to celkem líbilo. Úplně originální to nebylo, ale nebylo tam nic stupidního nebo nedomyšleného. PS: ve filmu hrál jeden fíkus lyrata, co cestoval po všech lokacích. Byl v hale, v ložnici, u někoho jiného doma, v nemocnici... Ten fíkus je hvězda

To bylo hodně drsné a naturalistické, chvílemi mě navalovalo. A to jsem zvyklá na horory a násilné filmy.

Sport mě vůbec nezajímá a nikdy nezajímal (občas ho provozuju, jen nechápu, proč bych se měla čumět, jak někdo jiný sportuje), ale to bylo takové milé :) žádný cringe a na konci jsem měla husí kůži až na prdeli.

Tenhle díl se mi jako jediný z celého seriálu fakt líbil. Jak příběhem, tak provedením

Kdo na tohle čumí?

Tenhle díl je fakt ubohý

Bože, to zas byla kravina. Vůbec nechápu, proč je King tak populární

Moc nechápu, že tomu dá někdo odpad, když filmy jako Frozen nebo Tangled jsou tak dobře hodnocené, přitom jsou podle mě naprosto nesnesitelné. A když to někoho tak strašně štve, jak tady někteří píšou, tak proč na to vůbec čumí? Běžně film po chvíli vypnu, když už od začátku vím, že by mě jen nasral. Jasně, i tohle mělo své chyby, ale líbilo se mi to. Bylo to milé, dojemné, holka nebyla zdaleka tak otravná a děsná, jako všude čtu, spíš jsem s ní často soucítila. Matka mě zpočátku dost štvala, ale nakonec jsem ji taky chápala. Teenageři tu byli vykreslení jako megatrapní, nesnesitelní pakoši, ale co naplat, takoví prostě jsou, to vídám kolem sebe pořád. Přišlo mi to docela fajn pro trochu větší děti, ale ne zas nutně třináctileté (ti už se dívat fakt asi nebudou). Třeba pro desetileté, ať vědí, co je brzy čeká. Přišlo mi trochu divné, že se třináctileté holky můžou tak podělat z boybandu, na které já letěla tak v šesti, sedmi letech (ve třinácti jsem poslouchala už Metallicu a Panteru), ale budiž. S Bieberem to taky nějak takhle nejspíš bylo, jen se s tím zrovna já neztotožňuju. A nejsem si jistá, jestli je to zasazení do roku 2002 šťastná volba, protože ty desetileté děcka nebudou vědět, co je tamagotchi nebo cédéčko. Pro dospělé, vyrůstající v té době (přesně jako já, v roce 2002 mi bylo 10-11 a tamagotchi jsem měla a mám ho doma doteď a pořád funguje) to bude zase docela milé. Animace se mi úplně nelíbila, ale nebyla ani špatná. Mám ráda tyhlety výchovné pohádky, co nejsou jen o debilních princeznách, co celý film zpívají debilní písničky, aby nakonec udělaly úplné hovno (viz Frozen), tohle dá člověku mnohem víc. Vlastně jsem se podívala proto, že jsem na internetech několikrát četla, jak se proti filmu bouří američtí křesťanští rodiče, že to je dílo Satanovo, protože to jejich dokonalá, křesťanská děcka nabádá k rebelství a ukazuje to, že je v pohodě, když se holkám ve třinácti líbí kluci (mohlo být hůř, mi se ve třinácti kluci nelíbili, nýbrž tak čtyřicátníci) a ještě je to o Číňanech (což je asi ten největší problém, protože animované pohádky by se asi měly točit jen o bílých heterosexuálních křesťanech). To jsem si nemohla nechat ujít

Dívám se na to asi dvacet minut a mám chuť je všechny pobodat. Jasně, je to komedie, ale asi jsem na to moc feministka

Mám Cradle of Filth fakt ráda, ale tohle je úplné dno úplného dna. Připomíná mi to ty idiotské britské seriály z té doby jako Moje rodina nebo Ajťáci. Debilní scénář, idiotské zápletky, hnusní lidi, hnusné interiéry...