klukluka

Nebavilo mě to v devadesátkách, a nebaví mě to ani o 25 let později. Intelektuální přesah a hluboké poselství Krále rybáře mi zůstávají dokonale utajeny. Já vidím jen nepřesvědčivé, laciné melodrama.

Jednoduchý, ale silný příběh dvou povahově naprosto rozdílných "bratrů". Starší je pro mladšího zaručenou oporou, mladší pro staršího zaručenou komplikací. Tento princip na sebe ve finále bere extrémní podobu. Dobro by se mohlo v očích diváka umazat nectnostmi, jakými jsou například podezíravost nebo žárlivost, tvůrci ale Bóžu vybavili darem záhadné senzitivity, která mu spolehlivě odhalí partnerčiny zrady. Tahle berlička je ale přijatelná, funguje také jako jisté úsporné opatření, film má díky ní příjemnou stopáž. Odvíjí se navíc ve svižném tempu, podpořeném promyšlenými obrazovými vsuvkami s hudebním podkresem. Herci se mi líbili moc, temperament a vysportované tělo Ondry Vetchého dostali ohromný prostor, starším divákům mohl pro změnu imponovat stoický klid a pevný charakter postavy ztělesněné Jiřím Schmitzerem. Ivana Velichová byla nádherná, zaráží mě, že se vytratila ze světa filmu i z kronik celuloidových sexbomb. Dům pro dva mě neuzemnil, ale nemám k němu v podstatě žádné výhrady. O jeho kvalitách jistě svědčí i to, že ho Ondra Vetchý uvádí jako nr.1 své přebohaté kariéry (mmt na čsfd 237 tv a film.rolí).

WTF?! Nemusím být psychiatr, abych paní Minu do dvaceti vteřin vyhodnotil jako silně duševně nemocnou osobu, umístil ji do léčebny a dítě svěřil do výhradní péče otce. Stát se to v Norsku, tak nabídne Barnevernet k nedobrovolné adopci nejen neduživého, anorektického synka, ale ještě i děti jeho dětí. Strašná číčovina- tohle. Jako jediný pozitivum vnímám podobu babičky a jejího vnoučka. Mno, pozitivum... Slet větších ohavů už jsem ve filmu fakt dlouho neviděl. Holt takhle se pozná to velký, realistický umění bez příkras.

Bylo to perfektně řemeslně zvládnutý, ale nebylo to úplně fair. Obě holky nádherný MILFky. Jaká je šance, že se to takhle sejde v reálu? Období života se Steviem - zalito Sluncem. Na začátku jednou zazlobil, a pak už byl jen lepší a nejlepší. (Silnice zásadně bez aut.) Pak pokus o sebevraždu, návrat do domácího prostředí, zdánlivé uzdravení, náběh na dřívější styl života, romantický výlet a najednou buch ho- šaškec. Ta posloupnost mi nějak nesedí. Kde jsou příčiny a následky? A to byla matka vykreslená jako ženská, pro kterou byla schopnost logického myšlení jediným darem, který jí ještě umožňoval přežít. Já bych teda unes i něco, co by mi dávalo smysl. Že už by se Steve třeba z té odmašťovny nevrátil hned po sebevraždě- například... Ale hlavně- takhle v očích nás diváků poutali do svěrací kazajky v podstatě zdravýho kluka..? Ovšem jen pro to, že nám kamera tu jeho skutečnou tvář ukázala jednou na začátku a od té doby už ho jen stylizovala do podoby líbeznýho blonďáčka s modrýma očima. Takhle to ale přece být nemělo..?! Nebo Kyla... Máme 3 hlavní postavy. Dvě poznáme skrz na skrz, o třetí se dozvíme jen to, že: byla učitelka, má nějaký psychický (?) problém, takže je momentálně doma, s dcerkou a neatraktivním manželem programátorem, který si potrpí na společné večeře. A dál? Ne, tohle nebylo úplně dobrý...

Silný film, nutící nejen k zamyšlení, ale rovnou ke změně myšlení. Pokud, tak jako v mém případě, značně okoralého, nebude mít žádoucí posun dlouhého trvání - tak praví zkušenost. Ale jsem vděčný i za ten neodbytný podnět. Tohle byl ohromný kus poctivé filmařiny. Scénář propracovaný do nejmenšího detailu, počínaje dokonalou psychologií postav přes vycizelované dialogy až po promyšlený děj. Herci famózní, nádherné, nevšední lokace... Velký a krásný film od A do Z.

Herci vynikající, přehlídka první polské ligy. Atmoška taky víc než slušná. Příběh ale děravej jak cedník, všechny ty nesmysly a nelogičnosti nemá ani cenu vypočítávat.

Líbilo se mi to podstatně více, než původní, čistě Helgelandova verze, kterou dostal do světa až v roce 2006, a která je aktuálně lépe hodnocena uživateli ČSFD - 89:85. Jinak do času cca 1 hodina tam vyjma prvního záběru - doktor vytahuje Melovi kulky ze zad vs. Mel kráčí po městě - není prakticky jediný rozdíl, snad jeden dva lehce upravené dialogy. V této verzi je později Bronson muž a objevuje se v obraze, v Helgelandově verzi je Bronson žena a k Porterovi hovoří pouze prostřednictvím hlasitého odposlechu na telefonu. V této verzi Porter zničí syndikát, v Helgelandově postřílí pár pěšáků. Proto u mé zvítězila tady tato, je taková nekompromisnější.

Ty vole, oni to s těma sedmdesáti tácama mysleli fakt vážně? Já jsem chtěl Portera vidět jako prezidenta zeměkoule, se syndikátem u nohou. A s Bronsonem se neseznámíme? Kua, to byl uhozenej konec...

Čekal jsem, že holky ještě udělají skrčku jedna na druhou, a v tom že bude spočívat ta pravá past, takhle to bylo dost přímočarý a jednoduchý. Neříkám, že špatný, ale uměl bych si to představit lepší. Stejně tak moc nebaštím ten konec. Myslím si, že mafiánovi Mickymu by to dřív nebo později docvaklo a holky by nedošly klidu- možná tak v hrobě. Jestli měly spolehlivě vyhrát, tak ho měly odkráglovat, což jsem očekával po Violetině návratu z koupelny. Zkrátka mě neuspokojil ten konec, jinak jistě zdařilý debut za pár peněz.

Mezi legendy zločinu řadím i režiséra/scénáristu (což je jedna a tatáž osoba) tohoto filmu. Takhle mizerně odvyprávět v reálu patrně hodně zajímavou story, to už vyžaduje skutečně nevšední talent.