Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (211)

plakát

Mnichov: Na prahu války (2021) 

Jak vlastně hodnotit film, který lze beze všech výhrad označit za revizionistickou propagandu? Je vlastně vůbec adekvátní a v mezích dobrého vkusu hodnověrně míchat realitu s fikcí, obzvlášť v souvislosti s moderní historií, která ještě hluboce rezonuje v přítomnosti? Největší problém tkví už ve zvolené předloze, jejímž cílem bylo rozostřit obecně přijímaný a bohatě podložený historický výklad. Na hodnověrně vystavěném historickém pozadí běží hlavní dějová linie (což by ještě nebyl problém), o níž není ani náznakem zmíněno, že je čirou fikcí –⁠ která nemá žádnou oporu v historických pramenech. Tato linka však zásadně posouvá vyznění historické události: tento úmysl ostatně potvrzuje i filmový epilog. Britsko-německá koprodukce se snaží přepisovat dějiny tak, aby vylepšila dojem z kaňky v historii obou zemí. Německá strana zdůrazňuje, že hodně Němců bylo proti Hitlerovi v opozici. Britská, že to vlastně bylo součástí jejich geniální diplomacie promyšlené na mnoho tahů dopředu (tato idea ale vlastně i v samotném filmu na "druhý pohled" notně pokulhává). Jediným historickým dojmem, který byl zachován z reality, je jednání o hranicích Československa, aniž by ve filmu byla jediná československá postava. A teď k původní otázce: ten film je obzvlášť vadný v tom, že dezinformace je podaná velice sofistikovaně a že film samotný je natočen výborně. Na to, že stojí vlastně jen na dialozích a hereckých výkonech, je velice poutavý a dramatický. Jeremy Irons dodává Nevillu Chamberlainovi takové charisma, které samotná historická postava neměla. George MacKay i Jannis Niewöhner jsou přesvědčiví a uvěřitelní. Ani po technické stránce film nezaostává. A tak mi vychází jeho ryzí filmové skóre na 68 %, byť s dlouhou "poznámkou pod čarou" uvedenou výše.

plakát

Sobota (1944) 

Po všech stránkách výborně fungující film pod brilantní taktovkou Václava Wassermana. Vedle Oldřicha Nového, který hraje svou stereotypní polohu, tu exceluje celý zbytek hlavního obsazení: Hana Vítová, František Hanus, Ladislav Boháč, Jiřina Štěpničková a dramatickou roli výborně zvládla i Adina Mandlová. 75 %

plakát

Tulilind (2021) 

Solidně vyprodukovaný a postprodukčně nadabovaný film do angličtiny ukazuje, že i v malých zemích se dají natočit vcelku ambiciózní projekty. Někde jsem se dočetl, že film vznikal snad sedm let. Věrohodné a soustředěné herecké výkony, vedené režií, která očividně ví, čeho chce ve snímku dosáhnout, jsou jednoznačně příjemným překvapením. Obrazové efekty neoslní, ovšem na druhou stranu je v práci s obrazem cítit záměr a smysl, hlavně v kompozici scén (nemalou roli ve snímku hraje fotografie a projevuje se to i ve vizuálním pojetí), ale také v barevných filtrech. Nadstandardně působí i zvolený hudební doprovod a zvukový mix. 75 %

plakát

Klub tří (1935) 

Prvorepublikový filmový bizár aneb domácí video v biografu. Snímek, ve kterém nefunguje téměř nic. Režie zůstala formálně v éře němého filmu a vůbec se nesnaží vznikající chaos uřídit. Přitom námět není vůbec nesmyslný. Každopádně provedení nejenom že nepokulhává, ale režisérův granát mu pro jistotu odpálil obě nohy. Vizuální bída. Herecká katastrofa, obzvláště v podání Bedřicha Veverky. Hudební podklad snad ještě v normě, což už se ovšem nedá říct o práci se zvukem. Pozitivním momentem je píseň "Zvedněte číši" v podání Nelly Gaierové v samém závěru filmu. 15 %

plakát

Nikdy nezestárnou (2018) 

Tematicky seřazená koláž první světové války. Divákům 21. století přibližuje tento hrůzný konflikt v kolorovaných dobových záběrech s ruchy dodanými v postprodukci. Populárně-historický přesah je největší přínos filmu. Snímek doprovázejí remasterované nahrávky vzpomínek přímých účastníků konfliktu na britské straně. Ve filmu jsou zmíněna téměř všechna hlavní témata, která by měla zaznít, snad kromě aspirinu a španělské chřipky. Filmu jde o subjektivní zachycení atmosféry. To zvládá dobře. Nejde o fakta. Výpovědi jsou autentické, ale možná nereprezentativní a především řádově o desetiletí starší, než je datum vzniku snímku, což může vést k chybným interpretacím z pohledu doby vzniku dokumentu (např. psychologie a vnímaní psychických nemocí se posunuly zásadně). Chybí tu odstup, kontext, pohled na jiná bojiště a jinou stranu konfliktu. Sešroubování témat do návaznosti se docela daří, i když místy hůře. Dvacetiminutové "low-cost" intro je docela dlouhé, neodpovídá tempu zbytku. Některé záběry se opakují. Možná by bylo lepší nechat interpretaci scén přímo na divácích a nechat "mluvit" původní materiál s postprodukčními úpravami. Je to ale celkově dobrý úvod do tématu a důstojná pocta veteránům a obětem.

plakát

Zapadlí vlastenci (1932) 

Stará adaptace Raisova vlasteneckého románu z dřevních dob zvukového filmu, s malou produkcí, malým počtem natáčecích dnů a tehdejší krátkou stopáží. Je objektivně vzato podprůměrná i na svou dobu. Film trvá 78 minut, z nichž hodně prostoru dostávají odbočky od hlavního děje s hvězdným Hugo Haasem v roli ševce Adama Hejnů. A vidíme např. i dvouminutovou německou árii na plese v Milově, aniž by měla ve filmu jakýkoli význam. Scénáři chybí řád, scény jsou za sebe poskládány tak, že na sebe místy dějově správně nenavazují. Jindy filmu pro změnu chybí kontext, který je znám pouze čtenářům literární předlohy, a tak působí scény nesmyslně nebo dokonce komicky. Režisérovi patrně chyběl odstup od námětu. Nejlepší výkony předvádějí Jaroslav Vojta v roli faráře Stehlíka a Jarmila Lhotová v roli Žalačky. Obsazení Nory Stallicha do role preceptora Čermáka je dobrou volbou s ohledem na vzhled, věk a pěvecké dovednosti. Jeho herecké pojetí role ale není moc přesvědčivé. Hudební doprovod mimo fakticky hraných nebo zpívaných scén téměř chybí. Pod průměrem končí i kamera a střih. 39 %

plakát

Noc rozhodnutí (1993) (TV film) 

Noc rozhodnutí je vlastně "na koleně" vyrobený televizní snímek. Bez výpravy, s nepřesnými a nezajímavými kamerovými záběry, podivnými prostřihy do dobových týdeníků a s hodně slabým scénářem (přestože námět je velice silný). Snímek vlastně ani nedosahuje standardní stopáže celovečerního filmu. Nebýt velkých jmen v hereckém obsazení a výborných hereckých výkonů Hrušínského, Abrháma a Němce, vlastně by film ani nestál za povšimnutí. Celkově je to ale pořád málo. 24 %

plakát

1917 (2019) 

Po "pohádkovém" Válečném koni jsme se nakonec dočkali i ryzího dramatu z prostředí první světové války. Prvotřídního. Fantastický audiovizuál ukazuje, proč byla první světová válka psychologicky nejtraumatičtější konflikt 20. století (a to tu nemáme plynový útok). Jedná se o minimalistický příběh odvyprávěný z pohledu první osoby, bez kontextu, bez odboček. Působivý, přímočarý, heroický. A vlastně z pohledu dějin bezvýznamný, jak v závěru uvádí plukovník Mackenzie: generalita beztak pošle všechny "zachráněné" muže na zteč o pár dní později. A panenská krajina se změní přesně v takovou, jakou jsme viděli v úvodu filmu. Srovnání s Dunkirkem nemá smysl. Oba filmy jsou úžasné. Každý ale vypráví svůj příběh. 95 %

plakát

Zúčtování (2016) 

Asi už dnes pana účetního v podání Bena Afflecka můžeme označit za klasiku akčního filmu 10. let. Skvěle zvládnutá titulní role, takřka na míru ušitá. Máme tu zkrátka vynikající námět skvěle přetavený do filmového výsledku. Jediným slabším článkem je hudba. 80 %

plakát

Zlatokopky (2019) 

Jennifer Lopez válí, film dobře uteče, je to vlastně jedna velká kostýmová show (tak i onak). Námět má svoje limity a scénář jeho stín nepřekročil. Snímek za vidění nicméně stojí. 68 %