Omnibus

"Edgar ptáky šmíruje, žena (má) se raduje." Já moc ne. Spolu s mistrem hrůzného ptačího brku, certifikovaným ornitologem Hitchcockem sedíme zádumčivě na půdě prý mysteriózního (inzerováno v realitce) baráku, oždibujeme chomáčky peří z vycpaného havrana a vedeme depresivní řeči o zlatých starých časech. Při tom z termosky popíjíme čaj, přežvykujeme tousty a svá traumata a posloucháme šramocení drápků a ťukání zobáku na střeše nad námi. Co to tam asi ťapká? "Ále, nic strašného." mávnul mistr hrůzy nedbale rukou. "To se jen Jennifer Kent, čili pětihvězdičková Mrs. Babadook neobratně pokouší rozklovat nám střechu nad hlavou a rozhrabat náš vztah." Tentokrát jen třikrát slabě: Ťuk! Ťuk! Ťuk! // Škoda pořadí epizod, já bych seriál ukončil vymazlenou Pitevnou.

"Monstrum heká v kanále, Omnibus má namále." Úchvatné transcende-anální dílo, kladoucí znepokojivé otázky, např.: Měl by děj filmu dávat alespoň trochu (dva, tři gramy by stačily) smysl? Odpověď: Panos Cosmatos! (italská nadávka, velmi vulgární, do češtiny nepřeložitelná). A nyní můžeme, spolu s iritovaným Omnibusem, nahlédnout do hlav postav, co se jim asi v této hovadině roku, kazící reputaci Kabinetu kuriozit Giullerma Del Tora, honilo hlavou. Hitmaker Randall Roth (Eric André): "Prohlídka debilní, dám si aspoň tibetské mentolové cígo." Spisovatel Guy Landon (Steve Agee): "Proč mě furt vychvaluje, to mě chce ojet?" Astrofyzička Charlotte Xie (Charlyne Yi): "Měla jsem radši zůstat v týmu doktora House, ten byl taky divnej, ale aspoň měl výsledky." Mentální ohýbač lžic Targ Reinhard (Michael Therriault): "Přes 100 lidí dalo 5*. To jsem netušil, že na csfd je tolik uživatelů drog." Hostitelova pichna Dr. Zahra (Sofia Boutella): "Kterej dobytek říznul naše tři metráky koksu tím práškem na praní?". Nasraný divák Omnibus: "Jděte už s tím fetováním a rádoby filosofickejma kydama fakt do prdele... Kde mám ten odpad!?"

"Co je zhoubou svědomí? Kolektivní vědomí." Kristova noho robotická! Dobrá vůle nalevo, dobré úmysly napravo, humanismus uprostřed. Pro samé dobroserství robotky typu VALL-IQ pomalu nebylo kam plivnout. KVÍZOVÉ OKÉNKO: [][] Kdo/co je Matka? A) Rezavějící konzerva s konzervativními názory na výchovu spratků ze zkumavky. B) Rádoby matka lidstva s egem až na půdu laboratoře, chytřejší než koncílium sto opic i s předsedajícím Darwinem. C) Neschopná kuchařka, 16 let krmící dceru jen hotovkami z plechovek a zcestnými inteligenčními testy. D) Plechová ježibaba s funkční pecí. [][] Odpověď: D) je správně. Což je špatně, protože dnes už se dětmi netopí, je to neekologické a zpozdilé. Ví to každej, od kuchyňského robota až po chytrý vysavač. Jenom Matce to nějakej vůl zapomněl vložit do programu. Zmatená humanistická agitka, kde psychologický vývoj Dcery ustrnul na úrovni školou povinného embrya a ušmudlaná Hilary Swank, zde neuvěřitelně odpudivá, přitom slibující bezďácké světlé (!) zítřky, byl scenáristický přešlap a castingový omyl par excellence. Navíc Clara Rugaard s inkubátorovým děťátkem v náručí se ani nerozkojila, čímž zklamala miminko i mě. Jen dvě malé lžičky Sunaru sypu do kojenecké láhve.

"Pohan jsem a pohan budu! Cage je tu pro ostudu." Oprava, ostuda jsem já. Je to neuvěřitelné, při mém filmovém "vzdělání", ale tohle byl úplně první proutěný muž, do kterého jsem kdy vlezl. Před třemi roky a jen kvůli mé ženě: "Cage je miláček, tak Rituál a nevrč." Neměl jsem s čím srovnávat a tak jsem místo objektivních dvou škrtnutí zvlhlou sirkou škrtl ještě potřetí, ať je ten pacholek "hraju vše jen čuměním do blba", olizován plameny ohýnku a aspoň trochu pustí šťávu :-). Včera jsme si (konečně!) doplnili vzdělání o klasiku, což pětihvězdičkový The Wicker Man (1973) rozhodně je. Konečně mi v představách přestává doutnat Cage, děkuji. Jemu odebírám hvězdu a může být rád , že to jeho zprzněné remake jsem viděl jako první, jinak hasil své hořící sako z hadí kůže (ty kopy, ty kopy... tak proto, chudinka Leelee Sobieski) v odpadu! Ohledně brutality zprznění - Lima to řekl za mě. Sypu si popel na hlavu. Dvakrát.

"Mrtvola dnes machruje, při pitvě si libuje." Pozor, mrtvolné SPOILERY! Ze závalu na šachtě vykopaná epizoda, která je bezkonkurenčně nejzajímavějším exponátem v Kabinetu. Nejenže to má hororovou atmosféru, že by se dala krájet...  ona se i krájí! Mrtvolám se tu myjí vlasy, skalpely se blýskají, čvachtají tu tělní tekutiny i krvavý hlen vyloučený během agónie oběti, doširoka se rozevírají hrudní koše a patologova pracka nenechavá šmátrá po vlhkých orgánech... zkrátka řádný eklhaft. Cynicky podbarveno rozvernými písničkami z rádia. Pracoviště i postupy naprosto přesné. Pozn.: Řez "Y" při rozevírání hrudního koše se dělá v USA, u nás jen lajna "I" (tchán je patolog). Ovšem autopitva, čili pitvání sebe sama ještě zaživa, resp zanemrtva, to byla novinka i pro mě. Tfujtajbl. Nejzajímavější byl souboj dvou vůlí, lidské a nelidské, kdy kosmocizopasník, t.č. nažouželený do flekaté mrtvoly, rozšafně poučoval patologa: "Dobytek nesmí chápat, co ho požírá." a mlsně slinil nad jeho smrtí prolezlým tělem: "Cítím vaši rakovinu, doktore, je lahodná." Tak dobrou chuť. Kolik střevních kliček mnu v dlani? Plný počet.

"Smějící se žena? Tvář je zohyzděna." Zadání znělo: Natočit pár velice silných momentů a ukrýt je do dvouhodinového filmu o ničem, s rychlostí děje jeden, dva kopulační přírazy za minutu. Povedlo se. Únavné jak dvě hodiny v peep-show. Čumět takovou dobu do kaleidoskopu, byť kozičkového, na ze střípků se skládající nejrůznější obrazce, bez hlubšího smyslu, to chce pevné nervy. Výsledný dojem: záživné zhruba jako handjob poskytovaný samicí lenochoda. No jo no, holt jsem vybral špatnej podnik, prachy v čudu a rozkoš prakticky žádná. Že já radši nešel za helmbrechtnicemi v některém již vyzkoušeném podniku v Plzni: ¶ U poupátka. ¶ U broskvičky. ¶ Pekelná díra. ¶ U boubelatého Zajíčka. ¶ Vlčí klec (mimo provoz). ¶ Růžová ouška - zde pozor, sice luxusní italský podnik Tinto Brasse, ale s nácky a štěnicemi, proto žádné řeči o politice! ¶ Jen dva výstřiky v tomhle Nevěstinci.

"Všechno vím... co teď s tím?" Někteří slasheroví dělníci mají kvalifikaci nízkou, jen na oběti, které něco dělaly loni v létě. Ovšem tento pracovník jatek, kterého prý mám doma (btw, název filmu je strašidelnější než celý film) je univerzální a kydlí mládež šmahem, neboť má paměť jako celé stádo slonů, dusajících napříč státy USA. Nezapomíná vůbec nic. Tedy kromě háku, zapomenutého v rekvizitárně, což kreativně vyřeší XXL nožem na krocana, vypůjčeným z Vřískotu. Kromě velkého nože má i velkou inteligenci (ani náhodou), velké ego (neopodstatněně), velkou vášeň nosit cizí obličeje (to mu jde) a velké pochopení pro šikanované. Proto má i velkou nástěnku s fotkami provinilců, což je prakticky celá škola i se školníkem, jeho psem a bustou JFK. Hříšníků má tedy v merku mraky, pročež má děsnou honičku stíhat je všechny zrakvit. Při závěrečné grilovačce v kukuřičném bludišti (pěkné, znám z Anglie, před sklizní je tam taky vytvářeli) se pak vrahoun odkopal a projevil svou povahu - bohatstvím rodičů frustrovaného zmrdečka, což bylo v naprostém rozporu s jeho předešlým "spravedlivým" vyvražďováním regionu. Hm... Hm. Jen dvakrát krčím rameny.

"Že prý recyklace? Kdeže, jen legrace." Zde se ovšem můj oblíbený recenzent, civilním povoláním tělocvikář, Gilmour93 pokouší o stojku: "Čtyři důvody proč zmizet a čtyři způsoby, jak je udržet, jsou absolutně postavené na hlavu." No a? Být to thriller, tak taky rýpu, jak cvičený vepř lanýže z hlíny, ale v komedii mi to nevadí. Multikulti svatbu jsem si užil, i rubínovou svatbu, ale tuhle oslavnou žabožroutskou ódu jsem chtěl vynechat, protože NEJ není Francie a nějaká blbá, placatá Paříž, ale odjakživa Morava, to ví přece každej, dokonce i "vinaři z Afriky". Nakonec mi to nedalo a  do kuchyně paní Marie jsem nakouknul i zde, jestlipak dnes budou žabí stehýnka obzvláště vypečená. Chutnala mi, bavil jsem se. Odposlechnuto v kuchyni a ložnicích: "S tebou v posteli to je jako bych spala vedle Mao Ce-tunga.""Nepleť si Bardotku s Bordó." "Svatba byla apokalypsa, jak od Coppoly." A hlavně argument nejpádnější: "Snad bys nechtěl žít v zemi, kde se lidi klaní kravám?!" Co dám arabskému zahradníkovi? Čtyři rány lopatou.

"Skládá kostku, ropucha? Vraž jí hřebík do ucha!" Copak Leviathan... Existuje ještě jedna konfigurace kostky, ze všech nejhorší, přinášející divákům mučivou trýzeň a pekelnou nálož nesnesitelné bolesti! Její název zní Nastycasting. Bože můj, Pinheade, ty to vidíš! Tu opuchlou ropuchu s nepřítomným feťáckým pohledem. O tu se mám jako bát? Seriously? Proti ní byli všichni cenobiti krásní a sympaťáci a cenobitka kočka k zulíbání. Zřejmě tvůrčí záměr Davida Brucknera, jak divákovi působit pekelná muka, stáhnout ho ze sedačky do syčících plamenů a nechat mu rozežírat orgány i mysl pochybnostmi, zda někde ve vesmíru nebo v pekle vůbec existuje nějaká hranice lidské obludnosti. Kolik hvězd si do hlavy zarazím? Tři. Coby hřebíkový gender přírůstek do Pinheadovy sbírky bych to úplně nezatracoval, i když moje žena, která na Hellraiserech všeho druhu vyrůstala, u toho trpěla jako zvíře. Přitom se na utrpení těšila, bohužel jiného druhu. Je fakt, že ten castingový vtip století s ropuchou zkazil celý film i mně.

"Dobývání hradu... v potu, krvi, smradu. Po žebřících hore, středověké gore." Blahoslavené lidské maso, Spielbergem vyvržené na jatkách při vyloďování v Normandii, které jste přijímali s pokorou, vkleče a s jazykem vyplazeným pro zázračnou filmařskou hostii? Tak to určitě jste, spolu se mnou, správní a bohabojní katolíci a náš král vám, coby léno, věnuje hrad Rochester. Ostatně, při jeho dobývání se s tím filmaři taky moc nepárali a s gustem rozpárali spoustu břich, herce ani kompars nešanovali. Viz těžký obouruční meč v rukách urostlého templáře, jehož jediným máchnutím prakticky vertikálně rozpůlil chlapa od ramene až po pás. Brrr... Tučné masité pokračování viz Gilmour93, ve veselém rozverném duchu s pár přesnými zásahy šípem. Ať to nemusíte pracně dobývat z 550 komentáři opevněného ČSFD hradu, tak je to tenhle.