JASON_X

Spojitost druhého Villmarku s prvním je jen hodně volná (a vlastně úplně zbytečná) a filmová řeč obou Villmarků je pak od sebe dokonce na hony vzdálená. Takže nevím, proč radši Norové nenatočili Něco 1, než Villmark 2. Každopádně zatímco první Villmark byla myslím slabě průměrná záležitost, dvojka má větší horrorový šmrnc, i když tomu zprvu nic nenasvědčovalo a začátek byl fádní a nezáživný. Postupně se ovšem v chátrajícím horském sanatoriu rozjede nadmíru uspokojivý bizár s několika nadmíru bizarními postavami, bravo. Sice jsem ze zápletky příliš nepochopil, ale film mě bavil a líbil se mi, a to je u béčka podstatné. Moc se mi líbila i naddimenzovaná horská barabizna, která si ve své nádherné monstrozitě nezadá třeba s mnohem větším Kubrickovým Overlookem, nebo ještě mnohem mnohem větším Ceausescovým Palácem lidu. Takže jediné, co musím filmu opravdu přísně vytknout, je nevyužití jedinečné příležitosti pro nějakou pěknou lesbickou scénu, protože ve sprše a pak i ve stanu už to tím směrem chvilku směřovalo.

Ani globální computerizace, která logicky způsobila globální vymírání videopřehrávačů, nezabránila vlasaté Samaře v pokračování jejího nemilosrdného vraždění; zdigitalizovaná VHSka se prostě hodila na flashku a zbytek už si hravě domyslíte. Znalost předchozích dílů nebo aspoň zápletky se samozřejmě předpokládá, protože jinak by film asi působil dost nesrozumitelně. Jede se ve starých osvědčených kolejích, tedy myslím ve stejném stylu a s původní 'smrtící' videonahrávkou, což shledávám velmi uspokojivým. Po čase zase nějaký mozkovýplachový relaxační horror, ke kterému nemám vážnější výhrady (no, možná až na hlavní herecký páreček). Je to dáno jednak jeho dobrou ponurou atmoškou, pohledným a temným vizuálem i neskákavou klidnou kamerou. A druhak tím, že ke všem Kruhům chovám jistou nostalgickou náklonnost, protože japonský Ring 0 z Levných knih byl kdysi dávno můj úplně první DVD film, kterým jsem tehdy poprvé testoval můj první DVD přehrávač. Nakonec malý spoiler: Slepý, padlý a zabijácký kněz Vincek, rdousící své oběti štólou, je postava hodna samostatného filmu! Vzpomněl jsem si při něm s rozkoší na skvostnou Dolfiho kreaci Kazatele z Johnnyho Mnemonica...

Lidské maso je prý náramná bašta a kdo ho jednou ochutná, touží v tom pokračovat. Potvrzovali to kromě jiných třeba staří Fidžijci, kteří pro člověčinu zavrhli vepřové a po dlouhá staletí kvůli svým mlsným jazýčkům intenzivně decimovali populace okolních ostrovů, dokud jim to nezatrhli upjatí běloši a jejich misionáři. A tvrdí to i tahle dánská kvazikomedie. Ona to vlastně ani není komedie, tedy ne taková, u které byste se řehtali na celé kolo jako dementi. Spíš se budete jen mírně pousmívat. A to ještě jen tehdy, máte-li aspoň trochu zvrácený smysl pro humor. Tenhle film je totiž v první řadě hodně hodně divný a teprve potom možná trochu vtipný. Seveřani opět dokonale dostáli své pověsti prazvláštních podivínů a zároveň i skvělých filmařů. Zelení řezníci sice nejsou tak románsky načančaní a vymazlení jako Jeunetovy vzdáleně příbuzné Delikatesy, ale jejich skandinávská introvertní strohost má taky něco do sebe a v záplavě komerční americké produkce je tenhle způsob filmu myslím náramně osvěžující.

"Zabil jsem v lese jelena...", pobrukoval jsem si flegmaticky a rezignovaně ke konci filmu. A zabil jsem zároveň i snahu film nějak pochopit. Ovšem troufám si tvrdit, že o to právě rejžovi a jeho lidem šlo - Devil In The Dark se ani nijak chápat nemá, surrealismus se totiž nechápe, surrealismus má vyvolávat pocity. No a moje pocity byly vesměs příjemné a dojmy pozitivní. Pomalý a nenápadný film za pár šupů, se scénářem za pár šupů, a přitom je mi milejší, než naprostá většina komerčního mainstreamu... Ale možná že to nakonec nebyl žádný surrealismus, ale prachsprostá amatérská neumětelská ptákovina beze smyslu, čert aby se v tom vyznal. V každém případě radím všem, kdo se těší na klasický horror, aby šli radši o film dál.

Nemůžu si pomoct a prostě MUSÍM trochu zaspoilerovat - ca ve čtvrthodince jsem si zrovna v duchu říkal "...kur.va co je tohle za patetický kecy, jestli ho ti dva v noci nebudou chtít zabít a sežrat, tak...", no a vzápětí... Wow. Pardon za tohle blbé 'trendy' citoslovce, ale nevím jak se to řekne stejně výstižně česky. Prostě nářez. Ale jedna hvězda stejně musí dolů. Třeba za tak klišoidní scénář, že stejně jako zábavně brakový byl i dost primitivní a nenápaditý. Za kvantum šablonovitých dialogů, "hlášek" i celých scén, které by patřily spíš do parodie. Za vyžraný pupek směšného dýchavičného tlouštíka jménem Bat, který se marně snažil být za drsňáka (asi ten nejvyžranější chlap, jakého jsem zatím v postapu viděl). A taky za černo-bílý předsmrtný chlapský polibek a "ajlavjú", tenhle moment jsem fakt nepobral. Zkrátka jednička z desátého byla určitě lepší. Ale tahle všechna má kritika neznamená, že by mě Stakelander nebavil, naopak, lobotomizovaná jižanská postapa se slušnou výpravou já miluju. No a když jsou v nich navíc ještě upíři, kterým šéfuje jedna sexy jednooká blond upírka, tak leckteré jejich slabiny shovívavě přehlídnu.

Nenechte se mýlit poblijózním startem: Teatrálně negrofilní kravka s okázale angažovanými plky, její cukrkandlový černý bojfrend, rodinka rádoby liberálních měšťáků s černým služebnictvem... Začíná to zkrátka jako standardní mezirasový škvár made in Hollywood, ze kterého se přirozeně musí chtít každému soudnému člověku blít a blít až do naprostého vyčerpání. Ovšem dále to probíhá úplně jinak. Do děje totiž začne probleskovat cosi zlověstného, zprvu jen takové tušení, pak náznaky, a pak... A pak náhle zlověstnost vyšumí do ztracena, film rozbředne do jakési podivné směsi nadsázky, thrilleru a horrorové komedie a opice opět zvítězí nad člověkem, stejně jako pravda a láska nad lží a nenávistí. Ovšem vražda jelení hlavou měla hodně něco do sebe a výslech na policejní stanici mě též výborně pobavil.

Že dvojvaječná dvojčata mohou být velmi rozdílných povah je prý sice fakt, ale tenhle příběh myslím není žádná hluboká psychologizující psychoanalýza, ale "jen" cronenbergovské béčko. Béčko místy nádherně vyšinuté, ale většinou docela krotké, středoproudové, melodramatické. Některé momenty s ukázkami 'schizofrenní' rozervanosti obou bratrů mi přišly až úšklebně komické. Ale některé momenty pak zase... Například operace v rudém za použití speciálních gynekologických nástrojů pro zmutované ženy - tak tohle byl fakt neskutečný nářez, přesně tenhle styl žeru. A ty úžasné nástroje bych chtěl mít doma ve vitríně. Především kvůli téhle krátké scéně dávám čtvrtou, i když objektivně je asi největší devizou filmu výkon Jeremyho Ironse. A popravdě přiznávám, že na úplné, objektivní vstřebání Dead Ringers mi jedna projekce nestačí. Ale repete asi hned tak nedám, protože mě silně odpuzovalo koukat se na silně odpudivou G.B., hrozivé to ženské zjevení, které si mohl Cronenberg fakt odpustit.

Kdyby režie nezprznila úvodní pecku Eyes On Fire nějakými anonymními flundrami s falešnými cecky a komerčními kérkami, a kdyby Wren Walker nebyla celou dobu tak příšerně zmalovaná a neměla umělý řasy, dal bych rád čtvrtou, ale takhle nemůžu, kvůli pokřivený estetice, to je snad jasný. Jinak ale přesně ten druh béčka jaký mám rád, nečekané překvapení. Velká plus jsou nemilosrdnost se všemi postavami, drsný humor, i pár dobrých hlášek (třeba "prostě se na pódiu vyser"). Ke konci sice scénáristovi trochu došla šťáva, ale celkově nadprůměrně zábavná a záživná záležitost, která kdyby se narodila o nějakých dvacet járů dřív, mohla se stát třeba i kultovní.

Proč dávám subjektivně "jen" tři hvězdy objektivně možná čtyřhvězdovému filmu? Protože ho porovnávám s mnoha jinými Cronenbergovými filmy, které mě bavily mnohem víc; tohle je ale především King a až potom daleko vzadu Cronenberg. A protože jsem viděl mnohem lepší filmové adaptace mnohem lepších Kingových knih. Příběh jistě není špatný, nebo vyloženě slabý, ale schází mi v něm to, co mám na Kingovi nejradši - nadpřirozená/mimozemská/nelidská hrůznost, strašidelnost. A v zápletce o nešťastně zamilovaném jasnovidci jsem nenašel nic Kingovsky hrůzného, natož Cronenbergovsky zrůdného, bizarního. Navíc až hluboko v průběhu sledování jsem si uvědomil, že film jsem už před dávnými věky viděl, aniž by mi nějak výrazněji uvízl v paměti. Kdyby King radši víc rozvinul téma masového vraha a jeho šílené matky a vykašlal se na nějaké rádoby humanistické "antipopulistické" agitky, udělal by určitě líp.

Až dosud jsem netušil, že první verzí X-Menů natočil už v jednaosmdesátém Cronenberg! A nutno zdůraznit, že jeho destruktivní scannerský guru Revok je nejen mnohem lepší figura, než pravdoláskařský, vyměklý a sentimentální plešatec Professor X, ale ve své zápornosti si vytře zadek i se "záporákem" Magnetem. No copak snad Magneto někdy někomu vybouchl hlavu? (Mch. nezapomenutelná scéna, hned jsem si ji hodil do deníčku!). Dále mě nechtěně pobavily třeba scény s osmdesátkovými počítači, na takových krabicích jsem se kdysi na střední učil programovat, ty jo... Výborný je i finálový souboj dvou scannerů, docela hlína, zase jsem se musel chechtat, jak se ti chlápci srandovně ksichtili. Zajímavá je i filmová hudba, trochu jako Glass, trochu jako něco k nějakému Kubrickovi... Prostě zábavný a zajímavý film s dobrým námětem, jen s malinko slabším scénářem.