loveless

Sourozenci Shiba Tatsuya a Miyuki vstupují na střední školu, kde se učí mágové (rozuměj, kouzelníci). Miyuki je rozeznaná jako značně nadaná a proto se dostane do prvního kurzu, Tatsuya však skončí v druhém kurzu a jeho sestra má pocit, že ho proto jako nedoceněného musí pořád obhajovat a ochraňovat. Mezitím různě nějaké ozbrojené skupiny útočí na školu, spolužáci se perou, účastní se skvělých soutěží, nějaké ozbrojené skupiny útočí na účastníky soutěží atp. Hlavní hrdina má samozřejmě "skryté" skvělé a úžasné schopnosti a přestože je ve druhém kurzu, nechává daleko za sebou všechny sempaie, padouchy z útočících skupin (hromadně) i všechny kladné hrdiny a armádní muže/ženy v akci, navíc ho jeho sestra zbožňuje a i u dívek je oblíben. Dívat se na to dá, ostatně kresba je pěkná, všichni hlavní hrdinové jsou fešní, ale je to takové prázdné, navíc moc ukecané a místy i dost hloupoučké - viz při přepadení v sále Miyuki čistí svému bratrovi uniformu od krve, místo aby mocným kouzlem sejmula zbytek zmetků. Jak už jsem psala výše, je to koukatelné, ale je to dost průměr, místy podprůměr. Openingy ani endingy nezaujaly.

Tsukimi žije v historickém domě Amamizukan se spoustou podivných (vzhledem i chováním) spolubydlících, které nemají rády muže a proto jim zakázaly do svého obydlí vstup. Tsukimi je taky divná, má zanedbaný vzhled a zajímá se víceméně jen o medúzy. Náhoda ji svede dohromady s krásnou slečnou, která u ní přespí. Ráno však Tsukimi zjistí, že Kuranosuke dívka opravdu není... Bláznivky z domu hrůzy, včetně Tsukimi, jsem úplně nedokázala docenit. Líbili se mi dva Koibuchi bratři, líbilo se mi, jak Tsukimi kamuflovala Kuranosukeho ore zvoláním olé, líbilo se mi, že to bylo vtipné. Kresba je sice pěkná, ale úplně to není můj šálek čaje. Nějak jsem nečekala, že Kuragehime bude super extra, bylo to trochu zvláštní, ale nakonec mě příjemně překvapila a opravdu jsem si to užívala. Včetně skvělého a vtipného openingu.

Nádherná animace, úžasná atmosféra letního deště, melancholie, a souznění s neznámou osobou, která je ochotná naslouchat a nesoudit. Pěkný a hodně pomalý film se zvláštním a uspěchaným koncem, který značně kazí celkový dojem.

Tohle OVA by jednoduše mohlo patřit k původnímu anime, protože ničím extra nevybočuje, nedovysvětluje, neukončuje. Prostě takový regulérní díl s Mei, Yamatem a jejich kamarády. Proto udržuji hodnocení nastejno.

Tachibana Mei je osamělá dívka, která má pocit, že kamarády nepotřebuje. Kurosawa Yamato je její úplný opak a tak když ho skopne ze schodů a navíc ho odmítá, hned začne jeho srdce bušit jen pro ni... Příběh starý jako lidstvo samo... eh, nebo ohrané klišé? Who cares... však je to nakonec jedno, tenhle příběh prostě plní to co slibuje a to je taková ta naivně romantická story o středoškolácích. Bylo to celkem milé, v poslední době asi to lepší z daného žánru co jsem viděla. Kresba mě nic moc nezaujala a ani hlavní hrdinové mi nebyli extrémně sympatičtí. Loni jsem viděla film z roku 2014 a co si pamatuji, tak mi vyhovoval víc než anime, možná taky proto, že obsahoval v hlavní roli Fukushi Sotu.

Nepatrně lepší než anime, ke kterému patří, hlavně proto, že tam bylo pár vtipných momentů, u kterých jsem se opravdu zasmála. Jinak kresba pořád celkem pěkná, hlavní hrdinové na zabití, nic nového pod sluncem.

Erika chce mít na střední škole kamarádky a tak aby byla zajímavá začne předstírat, že má přítele a ukáže novým kamarádkám fotku náhodného kolemjdoucího fešáka Kyoyi. Ten ale náhodou chodí do stejné školy a když mu Erika vysvětlí co se stalo, souhlasí, že bude hrát jejího přítele, avšak ona mu na oplátku bude dělat psa... No, ne, že by zápletka byla úžasná, ale mohla to být... psina... ale není, vůbec to není vtipné a hlavní hrdinka je otravná, trapná a navíc nesympatická, stejně jako hlavní hrdina. Ti dva si sebe prostě zasloužili. Kresba je hezká, ale to je víceméně vše. Líbil se mi jen Kyoyův 6-pack kamarád a roztomile plachý Kusakabe. Písnička v openingu se taky dá. Následuje ještě 13. díl - OVA, která je nepatrně lepší, dokonce jsem se i několikrát zasmála.

Příběh o tom, kterak se Tsukiyama neboli Gurmán seznámil s neobyčejnou fotografkou Chie. Opět OVA bez hlavních hrdinů TG, která je sice víceméně fajn, ale nebylo to úplně ono.

Fura je delikvent a shodou náhod mu kamarády žere ghůl ve chvíli, kdy "náhodou prochází kolem jeho spolužák" Arima... Mno, máme tu příběh z minulosti dvou vyšetřovatelů CCG, podaný jako OVA po druhé sérii Tokyjského ghůla. Je to docela zajímavé, Arima mě celkem zaujal, ale ne natolik aby mě to úplně extra bavilo. Takový nudnější díl bez hlavních představitelů.

Kaneki po traumatizujícím zážitku konečně nějakým způsobem přijal své ghůlí já a přidává se na temnou stranu síly, aby... co vlastně, to těžko říct :D No, nejsem si jistá, co si mám po konci druhé série myslet. Závěrečná Kanekiho scéna mi v posledních pár dnech nechce z hlavy, stejně jako píseň z endingu v téhle řadě Kisetsu wa Tsugitsugi Shindeiku od Amazarashi perfektně dokreslující temnou atmosféru. Kresba pořád stejně pěkná, víceméně vše zůstává stejné jako u předchozí série, jen opening tentokrát nestojí za nic. Každopádně jsem se bavila o hodně víc než při sledování první řady. Po přečtení mangy konečně chápu, proč je děj téhle série do určité míry nepochopitelný, druhá řada se totiž oproti té první předlohy totiž víceméně nedrží vůbec, přestože některé scény z ní obsahuje. Ani zpětně to nic nemění na tom, že mě bavila, ale nedokážu si představit, jakým způsobem by chtěli nějakou potenciální třetí řadou navázat na tohle bláznovství a držet se děje TG:re.