Radek99

Že je princip HRY obsažen v jakékoliv mezilidské interakci, to se lze dočíst v kterékoliv učebnici psychologie. Platí to samozřejmě i pro oblast erotiky a sexu. Sexuologové mají zase poučku, že za normalitu lze považovat všechno, s čím dobrovolně souhlasí a co se líbí oběma partnerům. Ideální je tedy (teoreticky!) skloubení například sadisty a masochistky (jsou ovšem různé druhy sadistů - viz pasáž po otištění inzerátu ,,masochistka hledá sadistu"...). Z tohoto příkladu vychází i tvůrci hodně nevšední romantické komedie Sekretářka. Hra má svá pravidla. Pokud na ně přistoupí i divák, dostane se mu vynikajícího filmu. Obohacujícího o nové, překvapivé úhly pohledu. Každý jsme jedinečný, každý jsme jiný, máme svoje specifika, úchylky, někdo je submisivní, někdo dominantní...a tenhle film je výborný... 80% (a pokud vyznáváte S/M praktiky, přidejte ještě jednu poslední * k absolutnímu hodnocení... :-) )

Bathory bohužel dokazuje, že z kdysi tak suverénního a originálního Juraje Jakubiska zbyl už jen pouhý jeho stín. Zachoval sice ještě cosi ze svého pojetí vizuálna (kamera a výprava filmu jsou excelentní, pan F. A. Brabec odvádí skutečně vynikající práci), ale umělecky už Jakubisko zhola nic nenabízí. Kde je jeho symbolické vyjadřování, osobitý magický realismus, příslovečná Jakubiskovská poetika, mysticko-filosofické přesahy, historicita a její reflexe...? Zbyl jen vizuálně komunikující velkofilm s plochou a historicky mystifikační zápletkou s tak přemrštěnou stopáží, že v druhé půlce filmu silně nudí... Navíc je dlouho před koncem jasné, jak vše dopadne, tudíž ani složka napětí nefunguje. Vůbec Jakubiskův velkofilm nemá šmrnc, nedovede vtáhnout do děje, válečné scény jsou plané a celé mi to připadalo, jako by to bylo natočeno před patnácti lety... Jenže právě v tomhle žánru ušel filmový vývoj nejdelší cestu, což Jakubisko právě moc nereflektuje. Jeho verze příběhu o Čachtické paní nudí a hluše fabuluje. Škoda, očekávání byla veliká...

Dedication je americký nezávislý film...a ještě navíc stoupenec dosti osobité linie american romantic freak comedy, tedy hodně zvláštního pohledu na žánr romantiky, jdoucím proti mainstreamovému hollywoodskému proudu romantických komedií vystavěných na sladkobolných klišé. Stejně jako Michael Gondry ve Věčném svitu neposkvrněné mysli a Nauce o snech či Marc Forster v Horší už to nebude i Justin Theroux zkouší oslovit náročného diváka, tam kde Gondry oslňuje svou surreálnou fantazií a Forster naplňuje kritéria postulátů postmoderního filmového vidění, tam Theroux ctí zákony žánru a filmového cítění, předkládá však před diváka téměř antitezi romantického filmu svou záměrnou snahou zobrazit vztah bizarní, navíc vztah psychicky narušeného člověka (i když vyvarovat se úplně předpokládaných klišé se mu zvláště ke konci filmu úplně nepodařilo). Svět umělecky orientovaných jedinců navíc skýtá možnost satirického přesahu směrem k fungování amerického systému vydavatelských domů a nadstandardního života ,,umělců". Snímek sice není ničím novátorský a pouze volně rozvíjí již dříve objevené, ale dělá to způsobem nanejvýš sympatickým a s jistou obtížně definovatelnou grácií a šarmem - tak jako jsou svým způsobem bizarně krásné písně Joanny Newsom (jejíž skladby ve filmu zazní), tak je bizarně krásný i tenhle zvláštně romantický film... A právě práce s hudební složkou a její volné zakomponování do příběhu je asi největším příslibem tohoto atypického snímku. Justin Theroux se právem ze své původní profese herecké odhodlal vstoupit do ranku režisérského. Velmi silný debut.

Velmi neotřelé a funkční spojení linie žánrů pokleslých románů pro ženy (červené knihovny) a psychologického dramatu. Čtvrtou hvězdičku dávám po seznámení se s bonusovými materiály na DVD disku, neboť tvůrci si zcela sebekriticky dovedli vybrat ten nejlepší možný scénář a dějové rozuzlení (snímek původně navíc obsahoval ještě linii detektivní a symbolickou, ze kterých nakonec zbyly jen torza a náznaky - např. písně Radůzy, jež v příběhu dříve fungovala jako významový protipól povrchní krásky atd.) a za strhující výkon Jiřího Schmitzera. Jeho postava sebestředného despoty patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo na českých plátnech iniciováno. Je pravda, že zbytek filmu tak unikátní a výjimečný není (zvláště scenáristická složka, některé postavy jednají bez zjevné motivace atd.), ale Hřebejk odvádí svůj vysoký standard, který jednou ocení až zpětný pohled, neboť jeho filmy budou patřit k těm, které budou dlouho cyklicky rotovat na obrazovkách českých televizí a v přehrávačích digitálních médií...

Volné rozvíjení osobité, leč okrajové linie českého filmu reprezentované zejména Slámovými Divokými včelami či třeba Najbrtovými Mistry, to je v kostce filmové zastavení Pavla Göbla na maloměstském českém nádraží. V Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí lze dohlédnout dokonce ještě trochu dál do filmové historie a spatřit civilní projev filmů Miloše Formana a dalších jemu podobných tvůrců československé nové vlny, Pavel Göbl však neumí vytěžit z nabízené látky maximum a chybí mu šmrnc oněch klasických českých filmů (je zejména škoda, že nedovedl více akcentovat osobitou poetiku českých nádraží, jejichž kouzlo je skutečně samo o sobě fenoménem a s přílivem finančních prostředků zanikne...). Přesto jde o obraz autentický, věrohodný a s nějakou výpovědní hodnotou. Je pravda, že zde postižení pocitu nudy a bezčasí coby tvůrčího záměru místy trochu připomíná skutečnou nudu, ale jakožto významový protipól akčním velkofilmům s rastrem absolutní zábavy je tento statický snímek příjemným meditačním zastavením. I taková je doba, i takhle tady žijeme, i tady jsou ještě pořád místa, kde se doslova zastavil čas...místa kolem české (ale chce se mi spíše napsat ještě pořád c&k) železnice...

Poslední film legendární dvojice, která již byla dávno za zenitem své úžasné kariéry a v éře poválečného barevného zvukového filmu o jejich služby v Hollywoodu již nikdo nestál. Přijali tedy nabídku z Evropy (původně se mělo točit filmů více) a začali točit zde. Jak je však patrné přímo z filmu, Stan Laurel byl již hodně nemocný (jeho strhané stařecké rysy mnohdy vyvolávají spíše lítost než veselí...) a celý film byl v podstatě velké fiasko...problémy s režiséry, se štábem (natáčelo se prý více než rok, přičemž své nejlepší filmy točili vždy jen několik týdnů)... Přesto se ve filmu najde spousta světlých momentů odkazujících k tomu, že Laurel a Hardy skutečně byli kdysi fenoménem. Zjevné jsou sociální a významové podtexty filmu - aluze k robinsonádám, k slavnému filosoficko-politickému traktátu Moreovy Utopie (1516), k levicovému hnutí a myšlenkám o beztřídní společnosti... Atoll K (alternativní název je právě Utopia) není aktuálním reliktem doby, je to spíše fosílie, kterou vyplavila na povrch snaho o velký comeback...ten se sice nepodařil, ale Laurel a Hardy odešli ze scény světového filmu se ctí... Nostalgicky smekám...

Film za tři a půl milionu českých korun, který dokazuje, že vůbec nezáleží na finančních prostředcích do filmu vložených, ale jen a jen na chytrém scénáři, nápadech, umné režii, dobře zvolené hudbě a dobrých hereckých výkonech... Tenhle i na české poměry skutečně nízkorozpočtový film spojuje to nejlepší z britské školy černého humoru a pojetí cool gangsterek alá Guy Ritchie s charismatickým herectvím nejlepšího současného českého herce a řadou režijních vychytávek... Je to film levný, ale jistě ne po formální a umělecké stránce, tam naopak vyniká bohatost kreativity jeho tvůrců. Tahle svým způsobem téměř parodie na tendenční krimi filmy se skutečně neobyčejně povedla. Je úžasné, že Karel Roden bere vedle svých hollywoodských velkofilmů (za velké peníze) i takovéhle role...

Detektivka pro mládež se sympatickými a charismatickými příslušníky SNB a takovou tou normalizačně optimistickou náladou. Není to úplně špatný film, ale ani žádný zázrak. Ani jako dítě jsem ho neměl dvakrát v oblibě. Snad jen ten turistický oddíl na bázi skautského jsem hrdinům tohoto snímku tiše záviděl. U nás nic takového nebylo. Vždyť by to byla nevítaná konkurence pionýra... :-( Zajímavé je, jak se fenomén horolezectví nesl mezi tvůrci napříč normalizací coby ideál svobody a správného trávení volného času, srovnejme s díly paní Poledňákové s Tomášem Holým v hlavní roli...

Jako epizoda seriálu slušný počin, jako celovečerní film slabý průměr sahající Peklu na Zemi stěží po pas... Nechápu důvod, proč se tvůrci odhodlají použít formát dlouhometrážního filmu, když scénář vydá právě jen na jednu středometrážní epizodu. Tam, kde v Pekle na Zemi nestačila bránice a Trey Parker s Mattem Stonem uvolnili lavinu své neutuchající kreativitě a osobitému pojetí humoru a společenské satiry, v Imaginationlandu lopotně látají vycpávkovou vatu a vypomáhají si parodizováním popkulturních ikon, které dříve nikdy nebylo nosným, ale vždy jen doplňkovým atributem seriálu (a parodovat Hvězdné války už je skutečně passé, ač se tvůrci sami shazují v probíhajících titulcích...). Celé mi to připomínalo především nepůvodní estetiku a epický tok Happy Tree Friends, jejichž dokola opakovaný jeden jediný dějový postup mi už při třetí epizodě zevšedněl (pekelná lesní zvířátka, kdy navíc Parker se Stonem vykrádají sami sebe...ta epizoda už tu kdysi byla a mnohem lepší a zábavnější...). Takže nakonec zbude jen pár fórků, hodně průměrný příběh a Cartmanovy koule, které jediné nesou hrdou zástavu Pekla na Zemi... PS: A kam se poděla kdysi fenomenální hudební složka, to ví asi jen tvůrci samotní? Za Imaginationland už asi Oskara nedostanou... Podobné filmy: South Park: Peklo na Zemi, Futurama: Bender's Big Score, Futurama: The Beast with a Billion Backs

Hodně morbidní, ale bohužel také nepokrytě mainstreamová, britská černá komedie, která ze své morbidnosti dělá tu největší přednost. Naopak do kolen ji sráží příliš laciný a předem lehce odhadnutelný scénář a pak také rezignace na logický běh věcí, tolik očividných stop by snad žádný soused ani policie nemohla přehlédnout. Je jasné, že celý film je míněný jako nadsázka, takže dříve vznesený argument nemá platnost soudu, ale přesto... Škoda, mám rád britské komedie, ale Univerzální uklízečka není právě důkazem jejich vysoké kvality...spíše takový mírný nadprůměr...