Radek99

Z Borata se stal král buranské komedie.

Syrových amerických detektivek bez balastu patosu a sentimentálních scén je jako šafránu, jelikož Američané to obecně mají rádi s pompou a vůbec nejlépe s vlajícími americkými vlajkami v každém druhém záběru, kdy se srdce diváka dme pýchou nad heroismem strážců zákona, jenže realita je jiná...špinavá...a tak vznikají právě kriminálky jako je Triple 9. Schopný a žánrově přesný režisér John Hillcoat už definitivně přesídlil z Austrálie do Hollywoodu, ale australský smysl pro syrové zobrazení reality si zachoval a tak vznikl skvěle obsazený film o špinavém světě ulice a jeho provázaností se světem policie. Hodně konverzační, zalidněný množstvím postav, napínavý a sugestivně nakombinovaný (v závěru možná až moc). Dvorního Hillcoatova scenáristu Nicka Cavea tentokrát nahradil debutující Matt Cook a výsledek je překvapivě životaschopný. Syrové podání americké reality v podstatě bez příkras, byť v rámci žánrových pravidel s jemnou uměleckou licencí (možná jen ten motiv ruské mafie byl až přespříliš klišovitý). S napětím a nedočkavostí vyhlížím další Hillcoatův ,,americký" film...

Sentimentální boxerské drama rozředěné ,,rodinným" filmem, navíc plné schematismů a žánrových klišé dodávající filmu punc mimořádné nezáživnosti. Kdysi velmi kvalitní režisér Antoine Fuqua se s výzvou boxerského dramatu nepopasoval se ctí a po syrovosti jeho někdejšího kultovního Training Day už není ani památky. Hlavní problém je ovšem v doslova podpásovém výkonu debutujícího scénáristy Kurta Suttera, který umělecky zapadl do melodramatických mokřad a nechal v nich utopit sebe, příběh i diváky. Jediným světlým bodem je tak herecký výkon Jakea Gyllenhaala a hlavně přerod jeho fyzické stránky - zatímco ve Slídilovi zhubl kvůli roli psychopatického bulvárního novináře několik desítek kilo, pouhý rok poté disponuje skutečně úctyhodnou muskulaturou, na kterou je radost se podívat...připomíná tak třeba Edwarda Nortona před a při natáčení jeho legendárního Kultu hákového kříže...ta proměna vyzáblého kloučka v nabušeného boxera za pouhopouhý rok je neuvěřitelná...

Komorní film namixovaný ze zajímavé směsice béčkových žánrů, které se ale nemísí, spíše postupně přecházejí jeden v druhý...škoda toho sci-fi prvku na konci...bez něj by celý příběh byl mnohem silnější...je to ale pech, když přijde konec světa, narazit zrovna na psychopata...který má pravdu :-)

Humanitární jízda! Napůl road-movie, napůl černá komedie a někde vzadu za tím obrovsky silné naléhavé drama, hořká pilulka zabalená do cukrového sousta... Jak se žije humanitárním pracovníkům.

Simulátor života ve vyhlazovacím táboře. Vjem dusivé reality je hodně silný. Zvolená forma, kdy hloubka ostrosti dovoluje z plasticity obrazu vystoupit povětšinou jen hlavní postavě a všechno dění okolo je potlačeno do rozmazaného druhého plánu, takže zvěrstva na diváka působí jen coby ruchy, je sice hodně originální, ale emočně se možná trochu míjí účinkem... Každopádně svým tématem i provedením (práce s kamerou, nevídaně autentická mizanscéna atd.) velmi výjimečný film...

Skvělá kniha adaptovaná do průměrného filmu. Dokud se tvůrci drží literární předlohy (zhruba 3/4 filmu), film funguje, jakmile do silné literární látky naroubují svůj vklad (tedy v momentu, kdy ve filmu vychází kniha a začíná se podle ní točit film), začínám mít se snímkem problém - jednak mi vadí postmoderní prvek, takový ten CharlieKaufmanovský metafilm o filmu, s tím spojený posun od satiry ke crazy komedii, a především pak to násilné ideologické zakotvení - co Timur Vermes říkal v knize mezi řádky, nenásilně a náznakem, je náhle divákovi servírováno naprosto polopaticky a samý závěr už je jenom tupě ideologický...propojení s fenoménem uprchlické krize? Laciněji už to podat nešlo... Stejně mi vadila podivná formální stránka (televizní look, laciná mizanscéna...) a některé herecké výkony (především nemastný neslaný představitel Sawatzkeho). A v čem byl film naopak povedený? Dokud se děj drží románu, je znát, že literární předloha je opravdu silná a originální satirická kniha. Předně velká metafora toho, že dnes se dá svět nejlépe ovládnout skrze média (což věděl ve své době i skutečný Hitler, proto to říšské ministerstvo propagandy, Joseph Goebbels, Leni Riefenstahl, UFA, filmové týdeníky v kinech etc). Timur Vermes prostřednictvím fiktivní oživlé postavy říšského vůdce sarkasticky analyzuje současnou německou politickou scénu (proto jeho knihu docení především čtenář, který se v politickém dění u sousedů alespoň trochu orientuje, stejně jako v německých historických reáliích). Co se Vermesovi skutečně povedlo, je oslí můstek mezi literárním Führerem a německou stranou zelených, přičemž se svými vlastními soukmenovci z NPD příliš nesouzní (i tady by jistě proběhla po převzetí moci ,,Noc dlouhých nožů"). A ještě sofistikovanější je fakt, že Hitler coby hlavní hrdina působí jako neškodný mírně podivínský sympaťák, Timur Vermes celkem kongeniálně nastiňuje způsob, jak se kdysi nenápadně a pozvolně dostal k moci, jak ho asi kdysi ve 20. letech vnímal německý národ... Neškodná figurka, která je trochu směšná, ale celkem charismatická, a která z řečnického stupínku na tribuně či skrze televizní obrazovku může říkat vlastně cokoliv, všechny ty kontroverzní věci posluchač/divák apaticky přejde...jen ten holokaust opravdu není vtipný...

Je zajímavé, že v tak krátkém časovém údobí dostane mimo bratrů Coenů nápad natočit film na téměř totožné téma i Jay Roach, dokonce se shodují i ve stylizaci do estetiky klasického Hollywoodu. Oba filmy se však zásadně liší v žánru - Ave, Caesar! je tradičně ujetá komedie bratrů Coenů a zároveň pocta dané filmové éře, kdežto Trumbo je klasické biografické drama, byť s častými komediálními prvky. Jedna z temnějších stránek historie USA, tedy mccarthistický hon na čarodějnice a coby leitmotiv legendární nechvalně proslulá černá listina (na které bylo nejdříve 10 a později stovky osob - zejména scenáristů, ale i herců, režisérů atd.), kterou vytvořil Výbor pro neamerickou činnost, má dle mého soudu svůj umělecký vrchol ve snímku Martina Ritta Na černé listině s geniálním Woody Allenem v hlavní roli, ale i přesto je životopisný snímek o Daltonu Trumbovi velmi cenným příspěvkem k reflexi Ameriky a její historie. Formálně film sice nedosahuje absolutního uměleckého patra, chvílemi je to až moc nasládlé a chybí cokoliv nadstandardního (řekněme překvapivá střihová skladba, výraznější hudební složka, změny dynamiky atd.), ale hodně zachraňuje Perníkový táta Bryan Cranston a jeho herecké umění, stejně jako opravdu povedený casting a zapojení autentických dobových záběrů v kombinace s trikovými montážemi dotvářející dobový materiál.

Filmový bonbonek pro poučeného diváka. Naprosto skvělá podvratná satira a zároveň okázalá a přiznaná pocta klasickému Hollywoodu, té legendární továrně na sny. Pastiš hned několika žánrů, které jsou tak skvěle natočené, mají ten správný oldschoolový švih a přitom jejich záměrná prostoduchost je ozbrojující - Ježíš, jenž není na plátně vidět a jehož představitel si není jistý, jestli je hlavní hrdina filmu, typický unifikovaný historický hollywoodský kostýmní velkofilm, který má ,,umělecké" ambice změnit svět, ,,pásová výroba" westernových nicotností, vyprázdněná vztahová konverzační dramata ze života společenské smetánky, skrytý homosexuální podtón v muzikálovém čísle stepujících námořníků, choreograficky dokonalá muzikálová čísla s aquabelami, některé scény a nasvícení jakoby z temných noir detektivek...to vše zasazeno do hlubšího kontextu mccarthistického honu na čarodějnice (na toto téma doporučuji skvělý film Na černé listině s excelujícím Woody Allenem) a odkaz právě na známou černou listinu (na které bylo nejdříve 10 a později stovky osob - zejména scenáristů, ale i herců, režisérů atd.), kterou vytvořil Výbor pro neamerickou činnost...aneb aktuálněji píchnutí do salónního marxismu, který i u nás má i dnes živnou půdu... Osobně kvituji i fakt, že roli komunistickými ideály pomatené hollywoodské hvězdy hraje právě George Clooney, v civilu známý coby levicový politický aktivista...minimálně coby projev oceněníhodné sebereflexe...(sám Clooney na téma mccarthismu před deseti lety režíroval skvělé drama Dobrou noc a hodně štěstí) Po formální stránce pečlivá rekonstrukce filmů hollywoodské zlaté éry, která ovšem po coenovsku vždy a všechno shodí (v jejich podání kupříkladu tzv. desítka opravdu kolaborovala s Rusy) a nebere se ani trochu vážně... Inu, taková typická coenovština... PS: Na téma mccarthismu byl natočen o rok dříve ještě další film, totiž skvělé životopisné drama Trumbo.

Povrchní bulvární paskvil. Ryze komerční televizní formát, který nemá ve vysílání televize veřejné služby co dělat. Jako argument pro odchod producentky Zlatuškové z ČT zcela dostačující...