Mauric

Vtipné, milé, chytré a dělající si srandu skoro ze všeho. David Tennant se do démona Crowleyho převtělil dokonale a pozorovat jeho vlnivé vykračování, procítěnou dikci a pohodovou lehkomyslnost je velké blaho. Připodělaný anděl Michaela Sheena mu zdatně sekunduje a jejich vztah funguje na jedničku. Jednotlivé scény jsou citlivě vypointované a na trapný vtip člověk čeká marně. Berlička v podobě hlasu vypravěče mi vůbec nevadila, ba naopak. Bez ní by byl děj přílišným vysvětlováním jednotlivými herci/scénami roztahaný, nebo by nebylo vysvětleno dostatek, aby divák pochopil, o co se jedná, a mohl si následující scénu řádně užít. Kniha je jednou z mých nejoblíbenějších, a tak jsem byl vůči seriálu dost skeptický. Britové ale umějí dělat věci s láskou. Určitě si seriál pustím někdy znovu. EDIT: Právě jsem si to celé pustil potřetí a stále se náramně bavil. Přidávám pátou hvězdičku.

Čekal jsem další uprděnou americkou komedii a hle, ona je to velice příjemná oddechovka s fungujícími emocemi, reálnými postavami a schopnými herci. WWE nemusím a už tuplem ne ženskou část. Vidět holky, jak si dávají do tlamy, byť je to choreogafie, není nic moc pro mě. O to větší kloubouk dolů, že se všem zúčastněným povedlo mě vtáhnout do děje a nepustit do závěrečných titulků. Režisér udržuje svižné tempo i u emocionálně silných scén, rozvíjí vedlejší postavy filmu, aniž by to bylo na úkor příběhu hlavní hrdinky, a závěr krásně propojuje se začátkem filmu (např. scéna s lavičkou). Příjemné překvapení.

Zdařilé intro do problematiky moderátorů obsahu. Pokud vás téma zaujalo, doporučuji reportáž v Hospodářkách nebo anglický originál od The Verge. Moderátoři obsahu, které dokument zpovídá, mi přišli až příliš psychicky vyrovnaní (o něco starší reportáž od The Guardian). Kde jsou ty neustálé noční můry, syndrom vyhoření po pár měsících, sex se spolupracovníky na požárním schodišti při snaze najít v životě alespoň trochu štěstí nebo alespoň zmínka, že tito lidé jsou oproti ostatním zaměstnancům Facebooku placení jak mrzká námezdní síla s naprosto nedostačujícím psychologickým zázemím? V Manile jsou asi hodně mentálně obrnění nebo jsou ti dva jediní, kdo tam vydrželi tak dlouho. Anebo se chystá další, mnohem ostřejší verze dokumentu, v což doufám.

Dejte mi "středověké" obléhání, monstra, roztodivné a efektní způsoby obrany, trochu zmírněte tu přebujelou čínskou epičnost a hrdinské close-upy a jsem celý váš!

Příjemná steampunková pohádka pro dospělé s černobílými, ale zábavnými postavami, kterým vévodí robotický Shrike. Vše příjemně plyne a děje je tolik, že není čas na zevrubné vysvětlování. Celý film jsem se bavil představou, jaké příběhy stojí za jednotlivými postavami, a jdu se podívat, kde bych mohl těch sedm knížek sehnat.

Očividně narychlo spíchnutý spin-off on demand. Nesympatická hlavní hrdinka, patos, vyumělkované scény, které jsem navíc viděl stokrát jinde a lépe, nefungující humor. A nechutně podbízivé politické korektnosti. Nu, alespoň díky za ty popkulturní odkazy, závěrečný robo-fight, který bych si dal klidně znovu s 3D brýlemi, a Johna Cenu, u jehož scén jsem se vždy přiblble usmíval.

A cenu za nejnesympatičtější postavu ve filmu Next Gen získává... ...všichni! Příběh hitleroidního fracka a přecitlivělého robota-zabijáka ve mně zahýbal žlučí namísto city. Celé to zčásti zachraňují nařachaná verze Steva Jobse a zfanatizovaná matka, kteří nám krásně ukazují, kam svět, ve kterém dostáváte elektroniku a s ní spojené služby zdarma, spěje. Snad to v někom vzbudí alespoň trochu kritického myšlení.

Silné jako facka od bouracího kladiva. Emocionální horská dráha plná bezmoci a naděje občas příliš zásobuje záběry z dětství, ale vše vynahrazuje civilním pojetím hlavních protagonistů, které mě vtáhlo do děje a nepustilo do konce filmu.

Sakra dobrej podmořskej rokenrol. Sebeironicky natvrdlý Machomomoa v dokonalých foto-pózách, malá mořská zrzka, fyzikální zákony ze Spongeboba, spousta světélek, honička s Watertroopery, co mají mušku jako Stormtroopeři, Willem Dafoe po dlouhý době v pozitivní roli a žádná zdržovačka, takže mi ty dvě a něco hodiny uplynuly jako voda. A možná přijde i Karate Kraken (nebo tak nějak).

Vysloužilý Johnny English beze zbytku naplnil očekávání. Jednoduché, svižné, sympatické a dobře si uvědomující svého cíle a svých limitů. Gagů méně, zato více invence - scéna s virtuální realitou mě rozesmála na celé kolo. Ideální oddechovka na večer. (na 4* to úplně nemá, ale lepších 70 % určitě)