hanagi

Tak na takovém filmu se snad ani nedá nic pokazit - zasněžené skalní masívy lahodí oku, roztřesená kamera je v normě, kluci jsou sympaťáci a nakonec se jim daří přenést trochu toho adrenalinu i na nás.

Poněkud nezvyklý thriller má ještě podivnějšího hrdinu - sériového vraha s pochybným morálním kodexem, který bojuje o záchranu dcery. To, co tento příběh odlišuje od podobných, je nejistota a pochybnosti ohledně hrdinovy paměti, postižené zhoubnou chorobou. A tak on, ale ani my, přesně nevíme, co je přítomná skutečnost a které vzpomínky pocházejí z minulosti. Co je pravda a co lež. Ta nejistota je matoucí i zajímavá, a nabízí v závěru možnosti vlastní interpretace.

Mám pocit, že se Guillermo del Toro zbytečně opakuje. Netoleranci a strachu ze všeho neznámého a nepochopitelného, kterou se my, lidé, vyznačujeme, to všechno už lépe a originálněji vystihl v Hellboyovi. Ale jeho nezaměnitelný výtvarný rukopis mě asi bude bavit vždycky.

Vůbec mě to nezasáhlo. Možná je to tím, že jsem od Lumeta čekala poutavější a vyostřenější soudní drama. Ale možná jsem jenom viděla až příliš mnoho filmů, jejichž hrdinové - alkoholické trosky, se nakonec vypnou k nadlidskému výkonu, aby navzdory všem překážkám, i zradě ve vlastních řadách, překonali sami sebe a prosadili spravedlnost. A možná se jenom nemám dívat na dva filmy s Paulem Newmanem v jediný den, protože je jasné, že budu srovnávat.

Nečekaně příjemné překvapení - krimi příběh zakomponovaný do fantasy. Působivé, originální a vizuálně podmanivé.

Výborné retro, kdy 70. léta ožívají v každém detailu (a že si je z dětství ještě pamatuju). Nejsou jen zdařilou kulisou kriminálních příběhů, ale jsou jejich rovnocennou složkou. Je zajímavé sledovat, co všechno se od té doby změnilo, ať už skutečně, díky novým objevům a posunu v myšlení lidí, anebo jen zdánlivě, protože blbec zůstane blbcem v každé době.

Kvůli jedné písničce, duetu Nohavici a Cmoríka, jsme s mužem vyzkoušeli tento amatérský pokus o film. Je zajímavé, že když je něco moc špatné, může to být zároveň i zvláštním až zvráceným způsobem zábavné. Ačkoli obvykle dávám jednu hvězdu ve zlosti a rozčarování, tak tohle je taková rozjuchaná a pobavená hvězdička - celou dobu jsem totiž jenom nevěřícně žasla.

Celý konflikt vyzněl poněkud chladně. A to ani ne kvůli tomu, že každá strana měla vlastně pravdu, ale kvůli tomu, jakým způsobem svou pravdu prezentovala.

Takový správný chlapský film. Bavila jsem se, ale logika v něm hapruje přece jen víc než jsem ochotna odpustit.

Jackie Chan mě velice mile překvapil - z rozjuchaného bijce, jak ho obvykle znám, se vyloupl do role zlomeného otce. To, že nebude dlouho jen nečinně truchlit se ovšem dalo čekat. P.S. Kdy už těm teroristům konečně dojde, že vždycky! narazí na nějakého mstivého magora se speciálním výcvikem, který jim nakope prdel?!