nash.

Když to Josef Kemr a Arnošt Godflam rozbalí, objeví se nejen malostranské kouzlo, které zůstává v dlouho po skončení filmu a občas mě donutí si film pustit znovu..

Právě proto, jak moc je to působivé a povedené,  zamrzí,, že když už si tvůrci dali tolik práce se zachycením života a povahy Olgy Hepnarové, shodí to všechno řadou historických nepřesností (jako je třeba cesta na popravu, kdy se Hepnarová mění v ječící hysterku).

Takový přívětivý pohled, který všechno špatné a kontroverzní ve Werichově životě přehlíží nebo nenápadně bagatelizuje. Což samozřejmě nic nemění na tom, že Werich byl osobnost, a že dokument tu jeho lepší stránku zachycuje skvěle.

"mechai chalem!"

Příjemná nenáročná pohodovka, která je takovou dětskou verzí knížek ze série Stopy hrůzy nebo Husí kůže. Objektivně je to spíš na 3*, ale tu jednu navíc si neodpustím za skvělou Sophii Lillis.

Je to milé, Ye-jin Son umí být okouzlující, ale japonskému originálu to nesahá ani po kotníky. Emocionální uragán původního filmu, který mě vždycky roztrhá na kusy se nekoná. Zjednodušení příběhu a pokus o jeho odlehčení, místy až někam ke komedii, totiž sílu filmu pouze rozbijí, ale nepřidává nic výměnou.  Všechno je pryč. Kouzlo zázraku, křehkost krátkého času navíc, síla lásky partnerské, dětské i mateřské, Místo toho tu máme jen zdlouhavé pokusy o humory, které jsou dílem trapné a dílem prostě jen nehumorné. Tohle je prostě špatně.

Bombasticky, velkolepě a do mimořádné hloubky a rozsahu zpracovaná... propaganda. Tu něco jen tak opomine, tam zase něco překroutí... vždy jen tak, aby to nebilo do očí a lépe se to spolklo, i s navijákem.

Není to ani tak romantická komedie jako spíš na růžovo nalakované romantické drama. Humoru je minimum, zápletka je vystavěná na tradičním „mají to před očima, ale nevidí to“. Mnohem zajímavější věci se odehrávají na pozadí, když odhalují některé nepříliš veselé skutečnosti. Třeba, že většina domluvených sňatků nekončí láskou „která časem přijde“, ale spíše smířením s osudem a „budeme předstírat, jako všichni ostatní“. A že současná vlna woke je pro umění smrtící, když filmový dokument o domluvených sňatcích Pákistánců končí v koši „protože ho natočila bílá režisérka“. Taky je tu spousta slov podbarvených jímavou hudbou o tom, jak muslimové milují své děti a rodiny, jak mají pochopení pro lásku, ale pšt, ani slovo tom, jak otcové vraždí své dcery, protože udělají něco netradičního. Ale ty pohádky, které Zoe vypráví dětem, ty nemají chybu.

Nevím co je to Bernášková, ale herečka určitě ne. A totéž platí pro zbytek obsazení nevtipné neromantické romantické komedie plné nesmyslů, nelogických pitomostí a trapností, kde komparzisté hrají lépe a přirozeněji než profesionální herci, kteří se tu předhánějí v tom, kdo bude víc toporný a mimo.

Víceméně taková krotká nuda, ve které se vztahy příliš nehrotí, utahuje si z rychlokvašných koučů na všechno možné i těch, kteří jim naletí, ale o kvalitách celého díla snad  nejlépe vypovídá bizarní paruka Plodkové a mírně šišlající a dýchavičný Bartoška. Jo a vizážistka, která z poloviny ženského obsazení udělala klauny, by taky potřebovala nějaký kurz, ale určitě ne objímání.