ostravak30

Hned v úvodu záměrně podotknu, že nejsem příznivec Václava Havla. Viděl jsem hned několik dokumentů o něm a pravdu má úvodní text v tom, že snad jen toto dílo bere Havlův život tzv. od podlahy, tedy od narození do natáčení filmu Odcházení, což je prakticky do smrti. Jenže dokument se neubrání ikonickému zobrazování bývalého prezidenta, takže se, pravděpodobně úmyslně, vyhýbá kontroverzním tématům a kritice, která se na něj občas snášela. Ano, slyšíme o prodeji Lucerny, za který byl dramatik kritizován, ale opět dojde k vysvětlení pouze od V. H. Stejný přístup je pak i k celé řadě dalších událostí. Chybí pohled jiných osobností na různé situace, a nemusí být zrovínka odlišný nebo kritický, ale prostě jiný. Dokument působí, i přes nesporný počet zajímavých archivních materiálů, zkrátka jen jako učebnicová rekapitulace Havlova života pomocí dobře známých faktů. Závěrem dodám, že se mi těžko akceptují morální poučky od člověka, který opakovaně býval své ženě nevěrný a to mnoho let a též od toho, který například podpořil útok na Jugoslávii a nevystoupil proti němu.

Vrátit se do pubertálních let, zažívat dobrodružství a postavit si vlastní dům? Možná by měl v dnešní době každý mladý člověk zažít něco podobného. Možná by dospěli. Možná bych pochopili, jak důležité je spolehnout se především sám na sebe a pokusili se nebýt závislí na druhých. Samá možná. Joe to každopádně udělá a nejenže dospěje, ale on pozná i sílu přátelství a také dá pocítit opravdový strach otci, který ho konečně začne brát jinak a rozhodně to jejich vztahu pomůže. Druhá věc je, že si kluci vyzkouší, jak nelehké je žít sám na sebe. Zpočátku je totiž snadné štípnout rodičům všechno od nářadí po peníze a jídlo si kupovat. Jenže postupně peníze dojdou a je třeba začít lovit a skutečně se o sebe postarat. Svoboda totiž není jen zábava. Je to každodenní boj o přežití v té nejlepší nebo nejhorší podobě, to záleží... Film je okořeněn ironickým humorem a opravdu kvalitními hereckými výkony.

Filmy Quentina Tarantina poznáte většinou nejpozději do pár minut. Bezbřehá vulgarita, neskonalé násilí, potoky krve, ale též humor černější než tma, kultovní hlášky a scény. A též obrovsky těžce stravitelná stopáž. U tohoto filmu je navíc zajímavé, že se poprvé slavný režisér pustil do westernu, Osm hrozných jsem neviděl, ale ten přišel později. Q. Tarantino se navíc pohybuje v širokém rozpětí historie. Hanebný pancharti se odehrávají za druhé světové, Tenkrát v Hollywoodu v posledním roce šedesátých let a nyní se nacházíme před Občanskou válkou, konkrétně dva roky, tudíž úvodní text je zavádějící. Pravdou je, že mě osobně se líbil jen Kill Bill a teď až Nespoutaný Django, neviděl jsem však všechno. U tohoto filmu osobně tleskám tomu, jak Quentin T. ztvárnil americký přístup k rasismu. Jedna z nejhorších věcí, která přerostla do současnosti, má původ právě v divoké americké historii. A nejen v ní, černí otroci se nacházeli prakticky na celém světě.  Právě minulost v nás ale přetrvává a některých věcí jsme se nedokázali zbavit. Pravdou ale je, že rasismus je též slovo, které se zneužívá kdykoli se to černochům líbí. S oblibou jej používají prakticky kdykoli se jim to zrovna hodí a i to se režisérovi povedlo do snímku vpravit. I v tomto filmu nechybí litry krve, rozstřikující se části těla a nekonečné násilí. Nechybí ani vulgarity v každé větě. A černý humor je zastoupen mnoha scénami, za všechny jedna, která mě pobavila nejvíc. Je to ta, kdy se předchůdci Ku-klux-klanu s maskami na tváři hádají, zda jet s ní nebo bez ní, protože v ní ho.no vidí. Chtělo by se mi říct, že Tarantino je ten typ režiséra, kterého můžete milovat či nenávidět, ale nejspíš vás nenechá chladným. Jenže já nepatřím ani do jedné kategorie, ovšem hlavním fanouškem jeho filmů nikdy nebudu. Tento má ale tu výhodu, že přináší sociální a morální přesah na rasovou otázku, která je teď opět v kurzu. Závěrem se trochu podivím nad tím, jak tzv. negři mají perfektní a bílé zuba, i otrokář na začátku a boháč, kterého ztvárňuje Leonardo DiCaprio je má totálně zkažené.

Určitě je fajn a rozhodně zajímavé, jak se dá vědecky vysvětlit takový "nesmysl" jakým láska bezpochyby je. A nejen láska jako taková, ale i sexuální přitažlivost a preference. Že si musíme vonět asi už minimálně tušil každý, ale co všechno s námi dělá mozek a obyčejný oční kontakt. Třeba mezi matkou a dítětem. Nicméně je otázkou, zda nám v praktickém využití takové výzkumy opravdu k něčemu jsou, přičemž není pochyb, že to všechno stojí nemalé peníze. A také bych rád vyvrátil závěrečné tvrzení, že život bez sexu a lásky je méně kvalitnější. Obojí (ne)postrádám už několik let a nemyslím, že by můj život byl méně kvalitnější.

Není moc příležitostí vidět Íránský film v českém rybníčku. Proto jsem si tuto příležitost nemohl nechat ujít. To co je běžnému člověku neznámé se zde, v Íránu, dostává na každodenní přetřes. Sehnání peněz, přepočítávání peněz, aby byl vůbec umožněn nákup, běžné věci. To co považujeme za samozřejmé je v Íránu boj o každodenní holé přežití. Dětské výkony ani výkony hlavních představitelů nejsou tak silné jako samotný příběh. Nutno dodat, že tu poslední hvězdu jsem nedal kvůli první půlce, která se hodnou chvíli točí v kruhu a myslím, že jsme se o tradicích v této muslimské zemi mohli dozvědět víc. Druhá polovina pak vše důležité vynahradí. Konec citlivější povahy asi dostane.

Těžko říct, které dílo spisovatele Victora Huga je slavnější. Zda-li Bídníci či Zvoník u Matky Boží. Nemám shlédnuté pro porovnání jiné verze. Pravdou je, že Gina Lollobrigida byla krásná, ale zde se mi až tolik nelíbila. Také kombinace exteriérových záběrů a jasně rozpoznatelného studia mě moc nezaujala. Na druhé straně je příběh tak kvalitně napsán, že jen úplný amatér by jej mohl úplně zkazit. Vzhledem k faktu, že film je více než šedesát let starý se dá říct, že je úspěch, když i dneska stále dokáže zaujmout.

Tak zhruba takhle to dopadne, když se staré evropské legendy, pověsti nebo pohádky ujmou Američané a přetvoří ji ve velkofilm. Všechno ve filmu je velkolepé. Od obrů přes fazolový stonek až po závěrečnou bitvu. Za mě se střídají lepší momenty s horšími. Respektive, abych to uvedl na pravou míru, střídají se chvíle, kdy mi velkolepost a efekty nevadí s chvílemi, kdy naopak právě toto ubíjí příběh samotný nebo rovnou hlavní postavy. A na můj vkus se to druhé stává častěji. Například scéna s obrem v kuchyni, kdy Jack nakonec obrovi sedne na záda, je skvělá. Naopak velkoleposti v síni obrů, kdy mají něco jako výroční zasedání, jsem litoval, že nevyužili tvůrci víc. Na druhé straně má film spád a je plynulý. Mám ze snímku smíšené pocity, asi bych se v tomto případě řídil heslem, že méně je někdy více, ale špatný rozhodně není a některé efekty a scény vypadaly tak skvěle, že bych si to dal znovu.

Přiznám se, že dějově bohatší verze O statečném kováři, na kterou se jistě letos o Vánocích zase budu moc těšit, se mi líbila víc. Zde se zaměřujeme pouze na anabázi v jeskyni a vysvobození princezny. Kulisy jsou navíc docela úsměvné, protože ve chvíli kdy Mikeš bojuje s čarodějem se má měnit prostředí, kde bojují, což je dokladováno přidáním pár papundeklových stromů na pozadí zámku. I samotná postava M. Růžka působila úsměvně, což ale u pohádky není úplně na škodu.

Kdo ví, proč tato hra dosáhla tak velkého úspěchu. Rozhodně mě to překvapilo. Pravdou je, že teta z Liverpoolu, dědictví a zajímavé melodie udělaly své. Mě ale opera zaujala jen tak na půl, abych pravdu přiznal. Děj mi nepřišel příliš zábavný a pouze část melodií a textů se mi líbilo. Tak z dnešního pohledu je třeba říct, že na dílko nahlížíme zcela jinak než oči tehdejších návštěvníků. Každopádně Eva Pilarová se mi nikdy nelíbila, ale zde byla naprosto okouzlující.

Kdyby tisíc klarinetů je z mnoha pohledů zajímavý muzikál. Krom faktu, že se v něm objeví plejáda tehdejších hvězd, mnohé z nich byly neznámé, teprve začínaly, nebo se hvězdami stávali postupně, je zde i příběhová rovina. Vojsko, které přijde o své nástroje. A těch politických narážek zde byla fůra. „Věnujme vzpomínku vynálezci ostnatého drátu. Naštěstí někdo vynalezl i způsob dorozumění přes ostnaté dráty." Máme zde ministerstvo války, které chce zamezit vysílání soukromé stanice, jež chce podle nich zesměšnit armádu. Proběhnou zmínky o Americe a také zazní jméno Mickey Mouse a Kačer Donald. Celá řad písní se později stala obrovskými hity. Na druhé straně se ani nedivím, že film režíroval Ján Roháč, neboť byl velký specialista na estrády. A bohužel to chvílemi estrádu připomíná, tím netvrdím, že byly estrády něco špatného. J. Roháč vytvořil spoustu legendárních pořadů, které jsou dodnes oblíbené a rád se na ně dívám. Jenže toho křepčení na mě místy už bylo trochu moc a při své stopáži tím tuplem.