ostravak30

V jedné epizodě se zahradníkem bojoval, tady se jím sám stává. A jde mu to celkem dobře, když se jezírko naplní a voda už dále nestoupá, přestože květiny asi tolik vody nepojmou. A neříká se náhodou, že se nemají kytky přelívat? To jsou ovšem jen banální problémy. Krtek děti učí, že o kytičky je nutné se starat a že je nenechá jen tak bez boje zahynout.

A v které Zoo to Krtek asi byl, že pštros obývá stejnou ohradu jako opice. Lev s bolavým zubem je zase důkazem, že i tu největší šelmu a krále zvířat k tomu může paralyzovat něco tak banálního a malého jako je zub. Po shlédnutí epizody, nemůžu si pomoct, mě místy napadlo, zda byla reálná alespoň částečná inspirace seriálem Tom a Jerry.

Stará Sanitka je kouzelný, legendární seriál, který stále baví a bavit asi jen tak nepřestane. Pro charisma jednotlivých hrdinů i osudy lidí popsány tak, jak stále fascinují. U každého pokračování je největší snahou tvůrců nacpat do nové série původní herce a to v podstatě ať to stojí co to stojí. A většinou i zůstat věrný těm dobrému základu, i když nově reprodukovanému. Proto roli úvodního vypravěče, který si vzal na paškál téma času ujal se František Němec, zůstala i stará hudba, ovšem lehce předělaná a závěrečná píseň s fotografiemi štábu. Ovšem s těmi herci je to horší. Objevuje se starý Jandera, jeho bratr, dávná láska Zlata Adamovská nebo třeba Zdeněk Srstka. Přesto, že by tito pánové měli mít zhruba kolem osmdesáti Srstka pracuje u záchranky, Jandera alias Jaromír Hanzlík jezdí dokonce na mise do Afriky a nakonec zase pracuje u záchranky a nechybí ani Petr Kostka u letecké. A kdyby žil Josef Vinklář, patrně by jeho postavu navštěvovali v domově důchodců. Při zoufalé nelogičnosti tohoto prostého faktu, doprovázeného divokým kroucením hlavou, už člověka napadne, že rovnou mohli zavolat ještě Evu Hudečkovou či Otakara Brouska st. Zdánlivá drobnost je ale stavebním kamenem celého seriálu. A to nejen proto, že se jedná o důležité postavy, ale též pro fakt, že Janderovi ženskou, Dagmar Havlovou, přebírá mnohem mladší kolega. Nová Sanitka 2 je rychlejší, dynamičtější, svižnější a především moderní. Je to zkrátka Sanitka nové doby. Ovšem to původní kouzlo je pryč. Sanitka má jeden průšvih za druhým a kromě jednoho vyhazovu se každému ubírá z výplaty tak často, že to chvílemi připadá, že dělají všichni zadarmo. Jedna sestra na telefonu a pracovník u záchranky se zblázní...frekvence magorů u sanitek je povážlivě častá, alespoň tak nám to servírují scénáristé. Ovšem vážnost na jejich stranu se překlápí neuvěřitelnými zákroky na ulici, které zvládnou bez potřebného vybavení za to ovšem s nesměrnou odvahou. A to nemluvím o novináři, kterého nezajímá nic jiného než mrtvoly, krev a zranění, ale důvod není jasný. Kdyby se totiž objevilo něco z toho na plátcích novin, pravděpodobně by to bylo to poslední, co by noviny otiskly, vrcholem byla kauza s mrtvým skladatelem Karlem Svobodou a to z něj byla vidět jen ruka. Věřím, že reálnost jednotlivých konkrétních případů může být veliká, stejně tak auta, kostýmy, zázemí atd., ale to bohužel nenahradí střípky nelogičností a zvláštních chování postav nad nimiž zůstává rozum stát. Sanitka navíc pracuje s podobným konceptem jako ta původní - velká nehoda, problémy s přijetím pacientů, takže se do jisté míry dost opakuje. Po technické a výpravné stránce je vidět, že seriál nebyl jistě z nejlevnějších, že si na něm dali opravdu záležet, ale celkově dost zaostává za původní verzí. Chápu, že tvůrci budou zcela správně tvrdit, že jde o nový seriál natáčený v jiné době, ale srovnání se člověk prostě neubrání už jen proto, že podobně jako Nemocnice je původní Sanitka až moc oblíbená, legendární a nezapomenutelná. Tato Sanitka 2 je bohužel zapomenutelná a jen málo co z ní utkví divákovi v hlavě.

Na první pohled, či spíše poslech bylo jasné, že se jedná o neherce, vyjma Leoše Nohy, samozřejmě. U neherců je ta výhoda, že dialogy působí často velice reálně, ale to tady neplatilo. Jediná chvilka, kdy se Dalibor otevřel ovšem nestačí, aby se film tímto tématem zaobíral hlouběji. On ten strach a nejistota, zmíněné v úvodu, moc vidět nebyly neboť k tomu postava nedostala moc příležitosti a ani rozhovory přátel k tomuto nesměřovali. Na druhé straně to může kohokoli inspirovat k častějšímu setkání a otevřenosti, neboť nikdy nevíme, zda se druhý den probudíme.

Určitě by filmu pomohlo zaměření na jedno téma. Prolínavost rovin osobního rodinného dramatu a mizení nosorožců mi moc nešlo dohromady. Otec se také choval jako idiot, když kolikrát mluvil o své dceři dost nevybíravě a přitom mu mohlo dojít, že by ho mohla slyšet. Pak je otázkou, proč se s ní vlastně stýkal, když to v jednu chvíli vypadalo, že mu spíše překáží. A nepodpořila ji ani hysterická matka, která by naopak měla být oporou, ale přitom se přiznává, že otce svých dětí miluje i když ji mnohokrát podváděl.

Film o velké tragédii, která se stala loni nebo předloni, už nevím, a který se zásadně srovnání s touto událostí brání, přestože je to zjevné. Laxnost zaměstnanců je sice jasná, ale v tomto případě za zobrazených okolností bych je rozhodně nevinil. Snad jen s tou policií si mohli pospíšit. Ovšem zde jsou ztvárněni jako strůjci velkého neštěstí přičemž přehlížená je v tomto případě matka, respektive oba rodiče, kteří sami v první řadě musí mít děti na pozoru, tím spíš, když jsou menší. Jejich vina ovšem není vůbec zmíněna, film je vlastně úplně ignoruje.

Marcella Mastroianniho jsem viděl společně se Sophií Loren již ve filmu Včera, dnes a zítra. A tam se mi líbili víc. Nějak mě celý příběh ne a ne strhnout. Filumena jako bývalá prostitutka a oběť své rodiny, která ji vyhnala na ulici. Domenico jako obchodník, který touží mít doma služku a zároveň vyznávající styl jednání: „já jsem tě vytáhl z bordelu, tak buď vděčná a drž hubu." Jak je možné, že za jeho zády neporodila jednoho, ale dokonce tři syna, jsem moc nepochopil. To se doma opravdu moc nezdržoval. Ona zase předstírala umírání, díky kterému ho dostane pod čepec, ale její důmyslnost se svatbou mizí. Spíš bych čekal postupné zlepšování stavu. Není to moc komedie, spíše velké drama se šťastným koncem, u kterého je ovšem slovo šťastný s velikým otazníkem.

Mě se naopak povídka velmi líbila. Nabízela happy end i hlubší myšlenku. Těžko říct, proč Jana odmítala Františkovi napsat, možná nechtěla, aby kvůli tomu vracel, tím mu ale připravila větší šok. I rodiče mohou mít různé důvody, proč nakonec dceři pomáhají, i když jsou zpočátku zděšeni. Třeba stále doufají, že se Franta nakonec vrátí, zachová se jako chlap a svět bude zase v pořádku. A přesně to se nakonec stane, ono to mimčo rozněžní kdejakého chlapa, tím spíš, když je vaše.

Právě v padesátých letech začalo v Československu rapidně přibývat alkoholiků a tak různorodé pořady a filmy se tomuto tématu věnovaly stále víc. Tento film popisuje osudy hned několika alkoholiků a přidává důkazy, že se nevyhýbá žádné společenské či sociální vrstvě, nezáleží na věku či charakteru. A problémem alkoholu se může potýkat každý a důvody mohou být jak komplikované tak téměř banální a ani bezproblémové rodinné prostředí a zázemí nemusí znamenat, že se v rodině alkoholik neobjeví. A právě tyto různorodosti nám tvůrci nabízí. Mě samotného překvapilo například to, že Menšíkův zaměstnanec si v práci vychlastával se štamgasty. Nejednoznačná byla též úloha manželky inženýra Dandy. Dlouho není jasné, zda o alkoholismu svého manžela ví, pouze tuší nebo nemá ani ponětí. Škoda jen toho, že při snesitelné stopáži došlo k takové roztříštěnosti filmu jako celku větším množstvím epizod. Často střihem skáčeme od jedné scény k druhé. Před jedním ale musím smeknout klobouk. Herecké výkony prakticky všech byly prakticky geniální. A vidět Františka Smolíka jako alkoholika na úplném dně či skvostný výkon Zdeňka Štěpánka bylo dokonalé.

Tvůrci si opět vzali na paškál nikdy neohrané téma aktuální i dnes, tím víc je jasné, jak moc je Krtek nadčasový, a to je nepořádek v lese. Lidé jsou zkrátka prasa.a a tohle je bohužel výsledek. Kéž by každé zvíře umělo svůj problém, který vznikl díky lidem, vyřešit tak vtipně a roztomile jako Krtek se žvýkačkou.