ostravak30

Na pomezí dvou a tří hvězd je pohádka o Zlatém copánku. Nicméně herecké obsazení bylo slušné, Eva Horká byla jednu dobu horká doslova a to jako častá kandidátka do pohádek. Regina Rázlová zase působila opravdu nepřejícně a i kulisy se docela daly snést, i když osmdesát ková tvorba se prostě nezapřela. Dívka se svého copánku chtěla vzdát ve prospěch prince, takovou aby dnes princové pohledali. Vlastně, aby vůbec pohledali prince. Štěpánka Haničincová pár pohádek napsala, s touto jsem viděl tři, a všechny jsou takové nemastné neslané. Nejsou vyloženě špatné napsané, ale něco postrádají.

Tak nějak se již stal páteční večer tradičním večerem hlavně nové britské tvorby, především minisérií. A opravdu byla jedna lepší než druhá. Británie na nás doslova chrlí podobné projekty, což si musíme užívat, protože jak jsem četl, k další tvorbě se evropský divák dostane díky Brexitu jen velmi těžko. Mimochodem právě Niall MacCormick režíroval vynikající Oběť. Zrovna Sestra mě ale zaujala jen tak napůl. Škoda, že nebyla více rozvinuta anabáze s duchem. První díl a část druhého byli výborné, ale pak se děj motal docela v kruhu. Až v druhé půlce závěrečného dílu se opět rozehrálo drama. Sestra staví na tom, že obětí je víc, tedy podobné téma jako ve výše zmíněném MacCormickově díle, ovšem jedna byla vlastně součástí zločinu. Na otázku viny a trestu si musí odpovědět každý divák sám. Je však otázkou nakolik bylo logické mrtvolu zahrabat místo zavolání policie, když vlastně Nathan nic neprovedl. Další nezodpovězená otázka ovšem je, co by se stalo, kdyby to udělat chtěl. Třeba by ho Bob usmrtil.

Josef Větrovec a Jiřina Bohdalová byli výborní, ale ostatní moc neměli co hrát. Celé mi to přišlo moc užvaněné a nikam se děj neposouval. V komedii se střídaly lepší momenty s horšími. Celá zápletka ale mohla mít mnohem komediálnější parametry. Nevýrazné byly i charaktery hlavně mladých postav. Chvíli to vypadalo, že se snadno nechají rodiči přemluvit, pak zase, že hodlají zůstat tvrdě neústupní, bylo těžké se v nich vyznat.

Tohle je taková klasická osmdesát ková kriminálka typu sešitových Magnetů. Pachatelem je zápaďák, který nám sem navíc vozí heroin. Ten přitom nefiguruje v kriminálce jako žádná zase tak objevná věc, i když je třeba říct, že i samotná přítomnost této drogy je v roce ´84 celkem novota. Další pachatele navíc vytuší i průměrně inteligentní divák, když jsem to zvládl já, protože já většinou vraha neodhalím. Závěrečné drama by snad i mohlo být dramatem, kdyby si to pánové nevyříkali na chodbě v mezipatře a tím neodpověděli divákovi na zbývající otázky.

Ronin je zajímavé akční drama, které svedlo dohromady velmi neobvyklou skupinu herců. Vedle hvězdy Roberta De Nira a další Jeana Rena vidíme Nataschu McElhone, tehdy ještě ne tak známou, a Stellana či Seana Beana. Dohromady jim to ladí a určitě pomohl i přesun do módní metropole Paříže. Zapojení bývalých agentů z různých služeb ve spojení s bývalým Sovětským svazem je už jen koření. I když film čítá více než dvě hodiny, já jsem se nenudil a film mě bavil.

Odkaz hříšnice neprohrává svůj souboj s diváky proto, že by snad nepůsobil výpravně. Naopak. Působí hodně výpravně, filmaři nešetřili na kostýmech, lokacích či na doplňcích. I herecké výkony nejsou nutně nejhorší. Ale problém je, že tohle vše předčí děj. Ten totiž připomíná třeba tureckou telenovelu Velkolepé století. Ve stejném duchu se občas chovají i postavy. Vždyť Nurgal až záhadně rychle obrací. Stačí mu k tomu pouhá věc - uvěřit. Film je též úmorně dlouhý.

Tak vzhledem k tomu, že v mé knize je též létající koberec a také by odmítl se čistit nemůžu dát jiné hodnocení. Ten by po sobě ani nenechal malovat puntíky. To Krteček je kreativita sama. Určitě by i ze staré rohožky udělal krásnou věc.

Staroměstská poprava byla pro mě zajímavá hlavně svým prvním dílem, druhý už tak moc ne. Nicméně se i tak dozvíme mnoho zajímavých informací. Libora Marka znám ze seriálu Pověsti a záhady českých hradů. A zatímco ho snesu v klidu, stejně jako tam i zde použili tvůrci mnoho (ne)herců a různorodých kulis, které, hlavně co se useknutých hlav týče, působí až fraškovitě. Lehce komediálním způsobem pak vypadají i jednotlivé herecké etudy při popravě. A je to škoda, protože je to v ostrém kontrastu s množstvím informací a mnohdy velice zajímavých.

Krtek nakonec pomůže jinému zvířecímu kamarádovi, což je pro děti poučné. Pravdou je, že karneval je v tomto případě lehce zavádějící název, protože ten nebyl tím hlavním...

Balada o Vojtovej Marine je rozhodně kvalitní počin co se týká kostýmní práce, hudby, tanců a lidové slovesnosti obecně. A zrovna zde jsem velmi litoval, že se nejednalo o barevný film, protože tím by krásy prostředí vynikly ještě víc. Bohužel zápletka samotného příběhu je sice zajímavá, ale málo rozvedená. Stejně jako postavy. Nemáme ani možnost si udělat nějak moc obrázek o tehdejším životě. Částečně ano, ale spíše právě co se týče lidové zábavy, hudby a tance. I tak se mi snímek ale docela líbil.