viperblade

Kvalitám jedničky nebo dvojky se to sice nevyrovná, ale i tak se jedná o solidní oddychovku, ve které hrají prim akční scény. Škoda, že ty komediální trochu polevily… Ale jak říkám, není to nejhorší a docela v pohodě se dá přitom strávit večer.

Tohle je naprosto pohodový film. Je léto a do prosluněné Barcelony přijíždějí dvě krásné, chytré a rozdílné přítelkyně. Vicky studuje, budu se vdávat a myslí si, že ví, co chce. Naproti tomu Cristina natočila 12minutový film, který nenávidí, je svobodná a nebrání se flirtu. A co čert nechtěl (nebo Woody Allen chtěl :-)) potkávají zde španělského malíře, který je obě okouzlí. Takhle začíná tento skvělý romantický film, plný vztahů, lásky, posedlosti a Španělska. A řeknu vám, tohle mě krásně zasáhlo. Z tohohle jde místy cítit tak veliká pohoda, že jsem chvílemi opravdu byl v Barceloně společně s Vicky a Cristinou. Mimoděk se mi potvrdil jeden fakt, který zřejmě vnímám jen já a to, že když ve filmu hraje Woody Allen osobně, tak nikdy nemůžu dát plný počet (Annie Hallová, Sólokapr) ale když jen režíruje, tak mě film většinou dostane (Purpurová růže z Káhiry, Match Point - Hra osudu). No a teď do toho druhého seznamu s radostí přidávám i Vicky Cristina Barcelona. Nemám výtek, vše je naprosto perfektní, ale pokud bych měl něco vyzdvihnout, byla by to skvělá hudba a vynikající herecké výkony (jakmile se filmu objeví Penélope Cruz, tak vše ještě víc ožije). Zkrátka a dobře - 100 %.

Jedno se Spiritovi nedá upřít, je to snaživka. Ten film se snaží být cool a zároveň vyprávět příběh. Jenže k tomu by potřeboval lepšího režiséra (zdravím Zacka Snydera). Takže, když máme vcelku originální příběh, ale nemáme dobrého režiséra, co nám zbývá? Obsazení, jistě. Já osobně jsem si tento film sehnal kvůli třem jménům, z nichž mě ani jeden z nich nezklamal. Scarlett Johansson a Eva Mendes - tyhle bohyně se zde předvedly tak, jak se patří. A Samuel L. Jackson jako Octopus neměl chybu. Jenže chybu jsem našel u někoho jiného - představitele hlavní role, Gabriela Machta. Je to možná sympaťák, ale tu roli nezvládl. Když má totiž hlavní postava nulové charisma a ve většině scén vypadá jako neškodný looser, je něco špatně. Do jeho role bych si dovedl představit Deppa nebo McGregora a hned by z toho byl lepší zážitek. Takže ano, Spiritovi oproti Sin City chybí podstatně hodně, nicméně není to zas takový průser, jak jsem čekal. Hlavní díky hercům dávám 3 hvězdy.

Šestý díl ze série, která měla tak bravurní start, mi připomněl jeden starý vtip: "Můj děda měl ten pytlík s čajem celý život, já ho mám už 40 let a pánovi se zdá být vyvařený!!!" Bohužel, Saw VI je špatný vtip. Nejméně stokrát vyvařený a vylouhovaný, že už z něj necítím onu genialitu prvního dílu. A proč že jsem se na něj podíval? Jednak ze setrvačnosti a jednak proto, že někteří tady v komentářích uvádějí, že tohle je mnohem lepší, než předchozí díly. Z toho plyne ponaučení, že ne vše, co je psáno na CSFD, je pravdivé. Za jednu pointu, kterou jsem neodhadl, dávám 20 %, ale více ani ťuk. A už teď se bojím sedmičky…

Komentář bude obsahovat náznaky SPOILERŮ! A bude se chválit… Po zážitku z filmu An American Crime jsem si pustil další drama. A opět mě dostalo na plné čáře. A prakticky ze stejných důvodů. Jednak ten film opět nenabízí jen jeden "správný" pohled na danou věc, ale hned několik. Ze strany matky, která udělá cokoliv, jen aby její dítě neumřelo. Dokonce upřednostňuje umírající dceru a nutí tu zdravou (která byla "vyrobena" jen proto, aby ji zachránila) aby podstupovala různé testy a darovala krev, či kostní dřeň. Poté tu máme stranu nemocné sestry, kterou už ty věčné nemocniční procedury nebaví a přeje si jen jediné - umřít. Ale jak to říct matce, když vás neposlouchá? Jedině přes zdravou sestru (třetí úhel pohledu), která na matku podá žalobu, aby sestře pomohla umřít, protože ji o to požádala. A i když zde uslyšíte nepřeberné množství argumentů ze všech stran, tak finální rozhodnutí je na vás. Film neříká, jestli to rozhodnutí je správné nebo ne. I když jsem v průběhu filmu nebo na konci nebrečel, tak se mi tento film dost líbil. Jak jsem včera chválil Ellen Page, tak dnes musím vyzdvihnout Abigail Breslin. Podat takovýhle výkon ve 13 letech? Mít klobouk, tak smekám. Ze Sofie jsem byl (mírně řečeno) v šoku, protože když jsem podíval do její filmografie a zjistil jsem, že ona byla ta Eloise v hotelu… musím říct, že ušla velký kus cesty. A Cameron? K té snad nemusím nic dodávat. Tu matku jsem jí žral po celý film. Jako třešničku na už tak dost povedeném dortu zde máme Aleca Baldwina, který využil bezchybně prostor, který zde měl. Tady neváhám ani vteřinu nad hodnocením.

Můj první Ki-duk Kim. O tomto režisérovi jsem slyšel hodně, tak jsem byl zvědavý, jestli se mi bude líbit. A světe div se, celkem i jo. Ze začátku jsem si říkal, že tohle vypadá zajímavě, postupem času mě to začalo nudit. Jenže pak přišel závěr, kde mě jedna věta zcela odrovnala. A já pochopil. Nemám co víc, bych napsal, snad jen - 80 %.

Komentář bude obsahovat náznaky spoilerů! Nemám slov. Asi 10 minut po skončení tohoto silného snímku stále nemám, co bych řekl a pořád přemýšlím. An American Crime je totiž hodně komplexní film. A v čem? Není omezen jen tématem, ale "rýpne" si téměř do všeho. Náboženství (Reverend Bill povídal: "Bůh má na všechno své důvody." Já se stále snažím přijít na to, jaký byl ten důvod.), chování nemocného člověka (vynikající Catherine, její Gertrudu jsem z duše nenáviděl), skupinové chování "když to dělají všichni, tak můžu taky" (scéna pálení cigaretou) nebo lhostejnost (soused říká sousedce, že by to měli nechat být). Když k tomuto bezchybnému scénáři připočtete stejně bezchybné výkony (Ellen Page je vážně talent, o Catherine jsem se už zmínil) vyjde vám film, na který jen tak nezapomenete. Není však pro každého, protože slabší osoby by z tohohle mohly být pěkně na dně… Tohle nejde jinak, tady musím dát 100 %. P. S. Jiný film na podobné téma (Bestie Karla) tomuhle nesahá ani po špinavé kotníky. Ten film byl hloupý a odtažitý, kdežto An American Crime je naprostý opak.

Use my leg! -Use his leg!!! Od Aronofského mám zhlédnuto už Requiem za sen a Fontánu. Oběma filmům jsem dal plný počet. Navíc, když jsem si pročítal komentáře u Crazy Heart, tak několikrát jsem tam viděl napsáno "něco jako minulý rok Wrestler". A proto jsem se na Wrestlera tak těšil. Ale bohužel, tomuto filmu místy dochází dech stejně, jako docházel Randymu. Paradoxně nejvíce mě bavily scény mimo wrestling (vztah s dcerou). Co mě vyloženě naštvalo, byl konec. Ne, že bych potřeboval vědět, co se stalo s Randym, ale spíše jsem se těšil na nějaké uzavření vztahu mezi ním a (opravdu vynikající, mimochodem) Marisou Tomei. A ono nic… První půlku jsem byl rozhodnut, že více jak za tři nedám, naštěstí to ta druhá zachránila a i přes ten dost nejasný konec, dám čtyři. Ale upřímně, čekal jsem od toho o něco víc…

Zábavné, vtipné a komerční. Do jisté míry taky zrcadlo dnešní doby.

Předně chci upozornit, že jsem viděl 2D (normální verzi) a ne 3D. Proč? Důvody byly dva. Jednak jsem neměl z 3D dobrý pocit, protože rychlé přetáčky pár měsíců před uvedením (aneb svezeme se na úspěchu Avatara) nemám rád a jednak kámoš, který rezervoval lístky, prohlásil, že v recenzích 3D strhali, takže jsem vlastně neměl na vybranou… :-) Jak už zde mnohokrát padlo, srovnávat to s originálem by bylo nefér (hlavně vůči tomuto filmu). Protože během něj jsem se v podstatě nenudil. Je fakt, že příběh je hodně přizpůsobený našim poměrům (ve filmu musí být někdo, kdo bude za šaška/šašky (mluvím o těch dvou, co Sama zdravili Ahoj rybáři!), čím více digitálních příšer, tím lépe) a je taky fakt, že tohle měl dostat jiný režisér. Louis ať si točí akční filmy, ale řeckou mytologii ať radši nechá na pokoji. Ale tohle jsou mé jediné výčitky k filmu. Teď pozitiva. Sam "říkejte mi nová Hollywoodská hvězda první velikosti" Worthington je ohromný tahoun a hlavně je to frajer. Tomu uvěříte i to, že je polobůh. Gemma byla patřičně sladká, Liam byl takový hodný taťulda (ale jako Zeus byl přísný dostatečně). Navíc jsem ocenil alespoň malou roličku Polly Walker (ano, je to ta dračice z Říma) a narážku na originál (plechová sova). A jak říkám, i když tomu prakticky nemám dál co vyčíst, přesto mi něco uvnitř říká, že to zklamání, které teď zažívám, je srovnatelné s velikostí digitálního Krakena a že tohle zapadne tak rychle, jak ten černý (!) Pegas lítal. 3,5 proto musím zaokrouhlit dolů. P. S. A při příští projekci se chci zaměřit na Izabellu Miko, protože jsem si jí vůbec nevšiml.