-bad-mad-wolf-

U sci-fi hororu mám problém především v případech, kdy mě neosloví atmosféra (není to hutný, není to osobitý, nemá to schopnost udržet pozornost) a nijak nesoucítím s postavami (trochu dementi, trochu o ničem). Koncept mimozemského záporáka je navzdory neoriginalitě funkční, závěr jako jediný opravdu potěšil a vyšší rozpočet zajistil kvalitní triky i herce, nicméně za rok nebude o tomhle filmu vědět skoro nikdo.

Fajnový tygří krmeníčko alias "Alexandria will not fall!" Sashiny flashbacky totální vycpávka, bez níž by epizoda měla tradiční čtyřicetiminutovou stopáž, jinak krásný uzavření první fáze s Neganem, vracející se obloukem k prvnímu dílu série (SPOILER: prakticky identická situace, v níž se ovšem z Ricka zlomenýho stává opět Rick nezlomný). Moc nerozumím volání některých po okamžité smrti Negana - ten je rozhodně nejvýznamnějším záporákem původního komiksu a od začátku se dalo očekávat, že s ním i seriál poběží hodně dlouhou trať. Skýtá rozhodně mnohem víc potenciálu než "pořádný díly se zombíkama", který - ehm - v seriálu vlastně nikdy nebyly. Respektive - davy nemrtvých tu tvoří pouze kulisu, formu apokalypsy; těžko od ní můžeme požadovat roli tahouna příběhu. Série výjimečně končí poměrně tradičním způsobem, nikoliv brutálním cliffhangerem (a nastává viditelný přeřazení z fáze útlaku do fáze války). Pokud nenastane v budoucnu nějakej omyl, bude tahle série doceněna až zpětně.

Každý další díl Zběsilých je dražší a hloupější, což je svým způsobem výhra i prohra. Look filmu je vynikající - taková luxusní přehlídka dovolenkových destinací, drahých aut a prvotřídních herců/atraktivních neherců ve špičkově nasnímaných akčních scénách. Všechno ostatní je kompletně debilní tak extrémním způsobem, že je občas těžké to ustát (film je debilní zcela záměrně, jen mu chybí míra). Jsou popírány veškeré zákony fyziky, pravděpodobnosti, logiky a zdravého rozumu celkově, což je sice zábavné, nicméně váže to k sobě jeden zásadní problém - veškeré napětí zdechlo v první zatáčce. I v té nejšílenější a nejbezvýchodnější situaci se totiž může stát jednoduše cokoliv, takže neexistuje možnost se o někoho bát nebo dumat nad tím, kterak se situace bude vyvíjet - a to mě u filmu, který má přes dvě hodiny, docela štve. Nemám problémy s realitou, v níž se někdo bez větších potíží vetře na superchráněnou párty, kde ukradne v ložnici zaparkované superauto a proskáče s ním několik mrakodrapů. Nemám problémy s realitou, v níž kdejaká katalogová buchta umí hacknout superpřístroj, zatímco kolem ní lítají rakety a vrtulníky. Nemám problémy s realitou, v níž pacient v nemocnici vstane z lůžka, rozlomí sádru, popadne podvěsný kulomet a začne střílet po vrtulnících. MÁM problém s tím, že pod tím vším není špetka smysluplného příběhu, chybí tomu opravdový drajv, trvá to dlouho, nadhledu je málo a každou chvíli někdo chrlí nechutné množství megatrapných patetických proslovů, během jejichž trvání si intenzivně přejete, aby všichni na plátně umřeli. Dva vtipní černoši nebyli moc vtipní... vlastně nebyli vtipní vůbec. Pokud čekáte pěstičky, varuju vás, že Rocka, Stathama i Tonyho Jaa je ve filmu podezřele málo.

Mám rád survival filmy. Jsem rád, že tenhle dobře vypadá, rychle odsýpá, buduje obstojnou atmosféru. Mám rád Blake Lively, docela rád mám i žraloka. Nejsem rád, že plavou ve vodách bez nápadu a jeden z nich musí zdechnout v mimořádně dementním závěru.

Úvodní půlhodina je fajn - taková tematická pouťová atrakce, na níž čumíte, cpete si popcorn kdovíkam a je vám všechno jedno. Později začne být zřejmé, že se vážně nic dalšího odehrávat nezačne a čeká vás hodina civění na nezáživnou trikovku s imbecilním čtvrtstránkovým scénářem. Ve filmu se mísí hollywoodská bombastičnost s pestrobarevnou akčně-fantastickou poetikou tvorby Yimou Zhanga, nicméně obě tyhle složky se vzájemně spíše zimpotentňují, než aby si dopomáhaly k velkolepému zážitku. Strašnej vopruz. Naprosto stejně, jak mě úvodní část bavila, jsem poslední půlhodinu otráveně kontroloval čas - rozptýlení budiž poskytnuto ve formě tradičních krávovin (vypni královnu, zdechne celá armáda) a spousty osudových pohledů, průpovídek a činů. Jen teda netuším, na koho má zapůsobit smrt postav, jež na plátně existovaly pouze do počtu. Teď už jen zbývá, aby si méně informovaní turisté začali stěžovat, že "ta blbá zeď vypadala ve filmu úplně jinak".

Crittersek byla v devadesátkách plná TV - jako děcka jsme kromě nich ulítávali na gremlinech, vetřelcích a dalších kosmických i nekosmických potvorácích (bez ohledu na kvality filmu). Jordan Downey je rovněž má generace a zjevně na tom byl stejně. Což nic nemění na tom, že jedno připíchnutíčko a jedny rozstřelený vejce jsou dost málo i na sedm minut. Hezky to vypadá, ale chybí tomu jakýkoliv nápad.

Kvalitní simulátor krájení cibule, v němž je vše důkladně naporcováno a nejedno citlivější oko pustí slzu; Logan se na sklonku své kariéry definitivně přetransformoval do nihilistické verze bad motherfuckera. Je docela působivé, jakým způsobem se tvůrci rozhodli ukončit původní mutantí univerzum a pootevřít vrátka pro úplně nové - místo tradičního "předání žezla" se tu kope do lidských návyků využívat, ničit a znovu vytvářet. Může to fungovat? Může, vždyť se loučíme a k povaze nepřátelsky samotářského Wolverina, jemuž neustále umírají všichni bližní, to sedne jako máloco. Jedinou větší výtku bych měl snad jen k faktu, že jsou všechny dějové zvraty čitelné dlouho dopředu (dá se dobře rozluštit jak kdo dopadne, i kdo jsou nově příchozí postavy). Na každý pád je tahle sečná rána do X-Men série zatím jedna z nejlepších, za což může v neposlední řadě vskutku bolestivé využívání adamantiových drápů (rating R) ve skvělých akčních scénách a potom taky herecké schopnosti všech zúčastněných - Jackman, Stewart i malá Dafne Keen ze sebe vymáčkli maximum. Poslední jmenovaná je naprosto úžasná - potkat tuhle holčičku s jejím navztekaným výrazem večer na ulici, budu se bát, že mě bude koroner skládat v kafilérce.

"Pošlete vlakové bomby!" Z moře vyleze horká skvrna a zahájí evoluci v postmoderní Godzillu. Hlavní proud zábavy obstarávají roztomilé zvukové efekty a neustálé debaty, kterak ochránit Tokio a zchladit tu dopálenou přerostlou ještěrku. Bavilo mě to, nevím proč a je mi to jedno.

Dvě hodiny silně nepřekvapivého schématu - nový hajzl, který je mocnější než kterýkoliv předtím, je samozřejmě porazitelný pouze tehdy, když všichni zanechají sváru a spojí se proti němu. Do toho hodně křečovitý pokus o nové Magnetovo trauma a kolosální trikové scény destrukce, jež krom oné kolosálnosti nenabízí prakticky nic, co by stálo o prostor v paměti. Docela zábavné je sledovat herecké obsazení - zatímco McAvoy s Fassbenderem jsou herecké jistoty, díky nimž mě vůbec nezajímalo, nakolik si korespondují se svými staršími verzemi, u Jennifer Lawrence a Sophie Turner nastává zádrhel. První jmenovaná dobře vypadá, skvěle hraje a po právu se o ní mluví jako o budoucí Meryl Streep, jen má tu smůlu, že proti smyslné superčubce paní Rebeky vypadá jak patnáctiletá záškolačka na útěku. Něco podobného platí v bledě modrém (rudém) pro Sophii Turner jakožto Jean Grey, u níž je to ovšem spíše o zvyku a jež má tu výhodu, že hraje ústřední roli v nejepičtějším momentu celého filmu (SPOILER - ano, Phoenix se po deseti letech opět probouzí, tentokrát na správné straně a je to velmi, VELMI působivé - přesně tak, jak si může dychtivý fanoušek téhle bandy přát). Vlastně nemůžu říct, že bych byl s poskytnutým zážitkem nespokojen - kolosální rozpočet je vidět v každém záběru, nuda moc nehrozí, vizuál vykouzlil nejednoho wallpaper adepta a před závěrečným kočkováním jsou v příběhu dva výrazné highlighty (Quicksilverovo repete ve škole mutantů a nečekaně brutální krasojízda jedné populární postavy během návštěvy staré známé přehrady). Podtrženo a sečteno, celá série: X-Men 7/10, X-Men 2 8/10, X-Men 3 5/10, První třída 6/10, Budoucí minulost 9/10, Apokalypsa 7/10

Historie se opakuje, budu se opakovat i já. Jo, pořád to skvěle vypadá, super výprava, dekorace, kostýmy, kamera, triky, masky, atmosféra sedmdesátek parádní. Formálně kope film ligu mistrů, poklona, nazdar. V hororu bych ale rád zažil i jinou atmosféru, než tu fajn sedmdesátkovou... Scénář člověka opět krmí vykastrovanou vatou, tentokrát završenou patetickou momentkou, v níž Warren přes zabedněné dveře říká své osudové "miluju tě, ale musím to udělat" (za znění pohnuté hudby!) - smál jsem se, sorry jako. Nečekal jsem panoptikum multižánrových kýčů. Wanova hororová tvorba je kromě kvalitní audiovizuální stránky všeobecně charakteristická tím, že... prostě nestraší. V průběhu filmu snad stokrát někdo něco vidí/slyší/cítí a jde si situaci ověřit, načež dlouhá "napínavá" scéna končí náhodným bafnutím řvoucího bubáka/jiným náhodným kraválem. Poprvé to TROCHU funguje. Podruhé méně. Potřetí to začíná otravovat. Co to je za taktiku? Neleknul ses prvně, super, zkusím to samé zas? Závěrečný "souboj" pak působí napak dost zbrkle. Bubáci sami o sobě příliš děsu nenabízí - všechny rekvizity i démoni jsou tradičně přepálení tak hrubým způsobem, že vyvolávají pobavený škleb. Jasně, masky, kostýmy, CGI, vše OK, ale pořád jsem v postavičkách viděl spíš Máňu převleku na maškarní než cokoliv, z čeho bych měl zažívat nepříjemno. Za všechno vypovídá fakt, že nejvíce děsivý (zdaleka!) na celém filmu je namalovaný obraz ústředního démona. Nikoliv on sám. Věci nepomáhá ani pojetí některých klíčových scén, které by mnohem více zapadly do akčního fantasy spektáklu, než do filmu, jehož primárním účelem je vyprávět (protože podle skutečných událostí!) a děsit (protože horor!)... Sorry Wane, je to bída.