-bad-mad-wolf-

Je to trochu jako vzít youtubera, narvat mu kotel peněz i odvahy a pustit ho do světa. Nejlepší na tom ovšem je, že Kazma při kopání do bulvárních kauz neztrácí soudnost, přestože tak často působí. Je to dno? Je to zábava? Při debatách o morální stránce projektu mám neodbytný pocit, že Kazmovi v první řadě jde o přečurávání bulvárních kolosů a vůbec všeho a všech, nikoliv o "pomoc" někomu (třeba lidem s Touretteovým syndromem - na to se zmíněné téma až příliš kontraproduktivně bije s mírou bizáru, kterou vtipálci do projektu nacpali). Je to zábava, opírající se o dno. P.S. Asi bych měl doplnit, že moje hodnocení patří novějším dílům (cca od epizod na téma Justin Bieber, MS v ledním hokeji, Prostřeno), jelikož jsem viděl cosi z let dřívějších a bylo to mnohem, mnohem slabší... P.P.S. Kauza Leoš Mareš a 1/10 - pěknej trapas, takže nazdar.

OK, po delší době se zase trochu rozkecam. Svým způsobem jsem ideální člen cílovky tohohle filmu. Všechny vetřelčí filmy jsem: viděl mnohokrát; utratil tisíce za různé originální nosiče s nimi; měl tu čest vidět je v kině; na první dva díly psal retrorecenze/glosy; na Promethea vyrazil do IMAXu. A co je důležité - všech pět předešlých filmů mám rád. Některé méně, jiné víc, ale mám - a prvního Vetřelce považuju za jeden z nejlepších filmů všech dob. Covenant chce svým věrným dávat a pracovat s motivy, jejichž náznaky jsou tu už od kořenů série (nezapomínejme, že jedna důležitá linie v prvním Vetřelci byla ta s androidem Ashem, který vetřelce obdivoval). Bohužel, když si objednáte nejlepší menu v restauraci, neznamená to, že vám ho kuchař dobře připraví. Covenant několik highlightů má: první sekvence s neomorfy je parádně gradovaná a vyschízovaný stres z ní teče proudem... až do chvíle, kdy si vzpomenete, že ti lidé na plátně nejsou banda retardovaných středoškolaček, nýbrž speciální tým, jenž má kolonizovat cizí planetu. Hahaha, ty vole. Prometheovi se nemalá část publika vysmívala za scénu se sundaváním helem v místě, kde by se sundavat rozhodně neměly. Tady si parta, probuzená z hibernace, dovolí doslova během několika minut kompletně vyměnit cílovou planetu kolonizace (protože "nikdo nechce jít znovu spát") a při prvotním průzkumu nové destinace vyrazí rovnou bez helem. Následně vůbec nikoho nevzrušuje, že narazil na zjevně mimozemský život, který nějakým způsobem zkřížil cestu posádce lodi Prometheus (o jejímž osudu nikdo nic neví). Když do hry vstoupí android David, rozjede se kecací linie v útrobách budov vyspělé mimozemské civilizace (všemi - včetně filmu samotného - kompletně ignorované); určitě není vyloženě hloupá, nicméně v žádném ohledu nepřekvapí a její vývoj je silně předvídatelný. V téhle části filmu dost hapruje časová i prostorová kontinuita - fakt by v opuštěné kamenné budově nikdo neslyšel křik umírající kamarádky? Nevylíhnul se náš očekávaný první vetřeleček podezřele rychle? Eh... docela zbytečné béčkové přešlapy, ale dobře, na tohle kašlu, nikoho to nezajímá - co mě ovšem zajímá víc, je téměř nulová práce s postavami. David a Walter OK, to je klíčová kolize filmu (ve fyzické formě; klíčovým konfliktem je ve skutečnosti střet přirozené nedokonalosti s uměle vytvořenou dokonalostí), ale co zbytek? Proč se posádka chová jako banda zpovykaných pitomců? Proč naopak zachovává ledový klid ve chvílích, kdy objevuje MONUMENTÁLNÍ a VYVRAŽDĚNOU civilizaci? Nikomu není věnován prostor a Danielsové máme fandit jen proto, že jí na začátku umře manžel, se kterým chtěla chajdu u rybníka na cizí planetě? Co ty kecy androidů o lásce k ní? Kde má opodstatnění? V jednom krátkém monologu a jedné ukousnuté ručičce v rámci silně chaotického nočního souboje? Je toho moc a zároveň strašně málo. Zkratkovitost je bohužel místy natolik ve formě, že se film stává nechtěně směšným. Pro mě osobně je jejím nečekaným vrcholem právě samotný vetřelec, nastoupivší na scénu v závěrečné dvacetiminutovce. Vejce, facehugger, vetřelec zrozen, vetřelec hopkající po lodi, mrtvý vetřelec (vše z předchozí věty během několika minut). Následuje další vetřelec, mord ve sprše, "epický" fight, další mrtvý vetřelec (opět pár minut). Hele, nechoďme kolem horké kaše a řekněme si to na férovku: Covenant doplácí na slasherovitou stupiditu a prázdnotu svých postav, ignoraci potenciálně působivých prvků, zkrat(k)ovitost, nedůstojný přístup a pohrdání univerzem, jenž stojí na hrůze a neuchopitelnosti neznáma. A právě tady je konečná stanice - Covenant rezignuje na tajemno, místy až polopaticky vysvětluje a vše, co mohlo další porce tajemna přinést, okázale zahazuje. Čistě subjektivně mám navíc nemalý problém s tím, kterak je osvětlen vznik slavného monstra (a moc nechápu, jak tohle chce někdo naroubovat na původní vetřelčí sérii). Můžete si plácat něco o aktualizaci tématu a vývoji filmové řeči, ale tohle nevyperete. Abych řekl pravdu, při závěrečné řeži, v níž poletuje CGI loď s CGI vetřelcem, jsem si dávno přál, aby už film skončil. Neskončil, ještě chvíli to zkoušel a ve finále přinesl zbytečný twist, prokouknutelný od chvíle, v níž se perou dva "stejní" androidi. U všech předchozích Vetřelců (včetně Promethea) jsem si naopak před koncem říkal něco jako "sakra ne, dejte mi ještě něco, haste ještě chvíli mou žízeň po tomhle temným vesmíru!" Jdi do hajzlu, Covenante. Ospravedlnit tě může jen případná výjimečnost pokračování. Závěrem ještě pár věcí, které se mi líbily: Delikátní soundtrack Jeda Kurzela, zdatně recyklující motivy made by Jerry Goldsmith. Neomorfové jsou mrazivě hrůzná stvoření a scéna, v níž jeden z nich hoduje na těle mrtvé dívky, zatímco její zdánlivě netknutá hlava plave v nedaleké kašně (či co to bylo), je jedinou, mající potenciál na zásek v paměti. Momentka s krásně brutální poetikou. Vizuál se místy snaží navazovat na vizuál vetřelčích filmů, což je fajn. Herci zdatně hrají (často sice dementní postavy, ale hrají je dobře) a rozpočet dodal kvalitní triky, přestože nestřídmost v závěru trochu smrdí přemírou CGI. Linie s androidem Davidem přináší určitý potenciál, který by mohl být v budoucnu jistě zužitkován, přestože mu nejsem vděčný za způsob, jakým odpovídá (byť snad ne definitivně) na otázky ze světa engineerů a vetřelců. Zbytek je PŘINEJLEPŠÍM průměrným sci-fi hororem, nebo spíše docela dobrým, avšak nedobře uchopeným nápadem, jemuž vráží do zad kudlu kontext přechozích filmů. Jako takový si možná zaslouží i těch 5/10 P.S. Dalo by se spekulovat o pozici Covenanta v celém vetřelčím vesmíru, přičemž málokdy bylo těžší dosáhnout oné mýtické "objektivní pravdy". Četl jsem spoustu zasloužené kritiky, nicméně četl jsem i několik pozitivních ohlasů, jimž se dá dát za pravdu (viz Douglas). Kultovní univerza jsou zkrátka natolik svébytná a mají natolik ortodoxní fanoušky, že jsou nové přírůstky přijímány nikoliv pouze pro vlastní kvality, nýbrž taky na základě přístupu a věrnosti látce. Potenciální vítěz by měl mít oboje...

Jojo, ty "simulované bitvy" jsou nadstandartně stupidní (byť jen povinně vizualizují procentuální odhad, vytvořený počítačem), jelikož strohé cvičeníčko s figurínami těžko nahradí válečné skutečnosti a schopnosti/zkušennosti jejich účastníků z patřičné doby. Jinak ovšem nemám výhrad - seriál je to zábavný, nevycpávaný zbytečnou vatou a cílová skupina dostane slušný počet informací o prostředcích, kterými si naši prapředkové třískali po lebkách.

Still Alice je určitě dobrej film, jemuž hodně přidává výkon Julianne Moore, nicméně v mém případě má drobátko smůlu, že jsem ho viděl až po dvou lepších záležitostech na téma Alzheimer. Tím prvním je mnohem sugestivnější a komplexnější obrázek nemoci s názvem Píseň pro Martina (který je korunován naprosto dechberoucím závěrem), tím druhým kanadská věc s podobným názvem Still Mine (která nabízí více podnětů a je korunována koncem tentokrát velice střídmým, nicméně úžasně dojemným). Nejsilnější scénou - SPOILER - je u mě osobně chvíle, v níž se záznam ještě málo nemocné Alice snaží provést eutanázii na Alici nevratně poškozené.

Kruhy dlabou na snahu být svébytným sequelem, těží pouze z nadužívání trademarků (Samara vylézá vážně ze všeho, co má obrazovku) a mytologii z původně zajímacího okruhu (snaha o "vědecké" pitvání kletby) posílají do uspávacího kopru (už viděné téma "najdi ostatky Samary a dopřej jim klid"). Mimochodem, ve filmu není jediná děsivá scéna, jelikož veškeré pokusy děsit končí buď na těžké přepálenosti (úvod v letadle), případně na absenci momentu překvapení (všechno ostatní jsme už viděli v prvních filmech - a lépe). P.S. V jedné scéně Samara vylézá z mobilního telefonu, což jsem věděl už před viděním filmu a byl jsem zvědavý, kterak si tvůrci poradí se záležitostí "cca padesátikilová holka prolézá pětipalcovým displejem". Mno, zklamu vás, mobil je v inkriminovanou chvíli utopen v hromadě cikád, které jsou na scéně samozřejmě jen proto, aby Samaře tuhle kompromitující chvilku usnadnily (nicméně fetišista má tím pádem v nabídce scénu "cca padesátikilová holka vylézá z hromady cikád"). Meh...

Jedna z Lewisových gore "klasik". Samozřejmě, je příšerná a přetažená ve všech ohledech, od herectví až po brutalitu; je ovšem taky nádherně uvědomělá a vybavená neodolatelnou (a zcela záměrnou) brakovou aurou.

Kategorie "zakázaná VHS klasika dětství". Hodnocení těžce neobjektivní.

Marek Němec tu má boží roli - baví, fakt. Základní skvadra ostatně ujde víceméně celá, herecky i typově. Jinak se jedná o další tematickou rychlokvašku, která občas nabírá pěkné grády na poli nechtěné zábavy. Především hysterické výkony (ne)herců v epizodních rolích a směšné pokusy o dramatickou akci vyvolávají pobavené škleby všeho druhu. Zkrátka, občas fajn, občas klišé, občas trapas. Takže vlastně standart... (hodnocení se vztahuje k prvním cca patnácti epizodám - jsem neměl tucha, že se z toho stane další nekonečná Ulice)

Zábavička! :) Být to celé natočené pošahaným stylem, jakým strejda v chalupě vypráví historii obřího sekerníka, nasolil bych mnohem víc.

Aby bylo jasno, miniaturní kočkovité šelmy mám rád. Ne tolik, jako přešlechtěné potomky vlků, ale mám. Láska ke kočkám v tomhle případě ovšem nepomůže, jelikož se na plátně hodinu a čtvrt promenáduje cosi, co je často ohavně digitální a v jednom kuse to nesnesitelně vřeští (ne, nejsem cíťa, mrouskající kočku jsem doma měl). Příběh? Moralistická limonádka podle té nejběžnější a nejpředvídatelnější šablony - arogantní milionář, zanedbávající rodinu a zahleděný do svého megaprojektu, je vržen do nedobrovolného pokání a očištěn vrácen zpět (tipněte si, co se ve finále stane ústřednímu záporákovi, na 99% se trefíte). S výše zmíněným tragická kombinace; jako bonus minimálně dvě hrůzostrašně sestříhané scény, jež mě donutily pustit si je znovu (jelikož co že se to WTF právě stalo?). Hvězda za Walkena a Spaceyho.