-bad-mad-wolf-

Bezkrevný a narychlo spíchnutý plagiát Paranormal Activity dává přesně to, co se od něj dá čekat: Nic. Hošan drží kameru i v momentě, kdy si vybírá nářadí z kufru, jinak dlouhé desítky minut zabírá dům, kde se nic neděje. Není objasněno, jak a kdy rodina ke svým problémům přišla. Není pořádně objasněno, proč se paranormální entita podepsala jako Maron. Není objasněno, proč se všichni chovají jako debilové. Když se dívka, po níž očividně temné síly jdou, ztratí v noci ze svého pokoje, její prudce inteligentní bratr radši bloumá domem i zahradou s kamerou a ani nezkusí zavolat její jméno. Jasně, noční záběry domu, kde něco není v pořádku, lehké náznaky strachu místy vypracují, nicméně vzhledem k tomu, že si vše půjčují z původního filmu, z nějž dokonce ukradly zvukový efekt, není absolutně o co stát.

Dobře. Tvůrci se rozhodli (podobně jako v případě Záhady Blair Witch), že postavy v pokračování nebudou k prvnímu dílu přistupovat jako k předchozímu dění, nýbrž stejně jako divák - i v jejich realitě byl všechno pouhý film. Díky tomu sledujeme jakéhosi teenagera, který si vyhoní u porna a pak si začne myslet, že Grave Encounters pouhým filmem nebyl. Začne obrážet retardované matky zmizelých tvůrců jedničky i akčně tajnůstkařící (přijď tam a buď tam přesně, protože tohle je kolosálně superepická událost, kterou se nesmí nikdo dozvědět, proto nás napadl ten geniální tah s filmem!) producenty a když je definitivně přesvědčen, že je Grave Encounters skutečný, napadne ho ta nejlepší možná myšlenka: Pojedeme tam a budeme taky natáčet! A to i přesto, že v předchozím videu všichni chcípli a z budovy, v níž se všechno odehrává, se nejde dostat ven! Parta dementů krátce poté vážně sbalí haldu kamer, cestou málem přejedou sekuriťáka a bez váhání vlezou do jámy lvové, načež začnou halekat: "Wow, to je vážně vono! Tady se to všechno stalo, no to je nářez!" Někde tady pravděpodobně tvůrcům došlo, že natáčí opravdu neskutečně debilní film, takže se okamžitě vykašlali na veškeré pokusy o napětí a vypustili na plátno okoukané digitální bubáky. Parta dementů změní své halekání na pokřiky typu "Všichni tady chcípneme! Já se tak bojím!" a na chvíli začne hrozit, že se z přívalu hrůzostrašnosti vážně poděláte, protože pokud jste před filmem nevypili alespoň deset piv a flašku becherovky, váš mozek příval imbecility patrně nevydrží. Sranda se začne ubírat jiným směrem, když parta dementů najde přeživšího z jedničky. Podíváme se na povinnou scénu s papáním krysy a pak se dozvíme, že k desetiletému přežití v budově digitálních strašidel stačí plánek a větrací šachta. Když konečně většina přítomných dementů zařve, dozvíme se, že bubáci chtěli jen propagační video, aby nalákali další party dementů, které budou přejíždět sekuriťáky a lézt do opuštěných cvokhausů. Ach jo. Nejhorší je, že i formálně je Grave Enfuckers 2 strašlivě zvoraný film: Je neuvěřitelně špatně sestříhaný, díky čemuž se divák chvílemi ztrácí v kontinuitě jednotlivých scén. Má špatné triky, kvůli čemuž "nejstrašidelnější" bubák vypadá jako Shavo Odadjian s digitálním anusem místo ksichtu. Děj je směšný, afektovaný, zkratovitý a zoufale nelogický. Herci jsou jednoznačně strašní - ústřední postava se permanentně tváří jako zhrzené emíčko a když se jeho kolega rozhodne natočit svou závěť, film jsem vypnul a z milosti dokoukal až o hodinu později. Nejhorší na celém projektu je, že postrádá jakékoliv ospravedlnění pro svou existenci; celou dobu se divák zoufale ptá, proč celý tenhle balast vznikl. Jeho vztah s (rovněž velice špatnou) jedničkou je tragický, nemá ambice pro vlastní mytologii, často zesměšňuje sebe i diváka a stejně často vypadá jako nezdařilý a nedokončený pokus, který na poslední chvíli v záchvatu bezradnosti někdo uvolnil do distribuce. Křečovitá recyklace použitého se snoubí se špatně zakrývanou neschopností najít atraktivní nové, každá druhá scéna působí jako něco, co chtěl mít rejža co nejrychleji vyškrtnuté ze seznamu a už to nikdy nevidět. Zatímco jednička ještě lehounké náznaky strachu způsobit dovedla, dvojka je dokonale bezzubá - nebo je snad v pořádku, pokud u hororu, který sleduju o samotě ve tři hodiny v noci, několikrát vyprsknu smíchy a během hodinového přerušení na netu googlím rozhovory s tvůrci, zda se nechtěli pouze vysmát předchozímu filmu? Achich ouvej...

Přelet nad kukaččím hnízdem light. Narušení si mě získalo především obstojně budovanou atmosférou léčebny, s jejímž kolektivem narušených děvčat se divák rychle sžije (čímž neříkám, že by divák byl zralý na psychiatra, ehm... opravdu ne). Scénář se možná až moc chlubí drobnokresbou charakterů, jako by už před natáčením tušil, že se tu sejde několik excelentních hereckých výkonů. Příběh samotný tak upadá trochu do pozadí a nabízí jen jeden opravdu silný vrchol: tvrdou kolizi Susanniných prvotních ideálů s neúprosnou realitou, již zažije na útěku s Lisou. Tu ztvárnila Angelina Jolie a vzhledem k tomu, že o jejím výkonu básnilo snad více lidí, než kolik jich film vůbec vidělo, asi není nutné cokoliv dále rozebírat - její psychicky rozstřelená divoženka stojí vážně za to. Finále nijak zvlášť nenadchne a působí poněkud zbrkle, celkový dojem z filmu však příliš nenarušuje. Dobré to bylo.

Jedna hvězda za epizodku "Nevěsta v tenzi a motorová pila".

Mají sice klucí a holky pravdu, nicméně tohle video by dal za jedno odpoledne dohromady každej druhej teenager.

Je to už několik let, co jsem tenhle duši drancující filmový drahokam viděl poprvé a dosud mě nenapadají vhodná slova, jimiž bych ho obšírněji popsal. Dominikova podívaná vypráví o úloze slavných i ve stínu stojících, o přátelství a závisti, o zbabělosti a osudové úskočnosti. O zahořklosti a zradě... Pomalá a v každém detailu dokonalá balada, kterou stojí za to vidět už jen proto, že má jeden z nejlepších soundtracků všech dob. Totéž platí pro herecké obsazení.

Blivno. Má recenze zde.

Je to nádherně vymazlené. Ústřední kladná postava je fotograf a film se dle toho chová - kamera si hraje s úhly, odrazy, svou polohou. Vizuálně film narazí až s prvními mordy ve vlaku. Nasnímané jsou stejně hravě, ba až fetišisticky, ale digitalita krvavých efektů tluče diváka do očí s celou armádou vykřičníků, což dojem z téměř dokonalého obrazu kazí. Kvality táhne nahoru i Vinnie Jones jako řezník, který maká na dva úvazky (haha). Závěr se dá víceméně očekávat, nicméně je přímo poplatný faktu, že film vznikl na motivy nepříliš dlouhé povídky (nečetl jsem - jde o stejnojmenný počin od Clive Barkera). Být součástí povídkového filmu a zkrátit stopáž o polovinu, dočkal by se tenhle krváček slušnějšího hodnocení.

Nečas, Novotný a Vetchý se později sešli i u jiného projektu, zabývajícího se vesnickou kopanou, proti Okresnímu přeboru se však Kožené slunce drží více při zemi a navzdory komediálnímu tónu je podstatně pesimističtější. Nahořklá nota vyprávění je ostatně na celém filmu nejlepší.

V první půli po všech stránkách standartní handycam, který se ovšem zvrhne do absolutního chaosu. Přeživší utíkají z místa na místo, za zadkem mají prapodivné potvory a všude kolem je bordel nejtěžšího kalibru. Vojáci, nakažení, mutanti, civilisté, zbraně, lesy, laboratoře, kanceláře, hangáry, helikoptéry, what the fuck..? Splašená kobyla pádí do cíle v koktejlu Záhady Blair Witch a zběsilé počítačové hry, přičemž divák nemá čas se nudit, natož si uvědomovat, že je to jen jedna velká naspeedovaná hovadina. Plusové body za zvukové projevy lesních potvor.