Jeoffrey

Z počátku mě to také nikterak extra neoslovilo, protože mi příliš nesedl humor a i já jsem to, o čem to je, tedy že dívka má ráda chlapce ze svého výtvarného kroužku, ale on má rád jen své 2D waifu, za nijak světové nepovažoval. Na podobné téma jsem viděl třeba pro mě osobně mnohem zajímavější World God only knows, které mi toho nabízelo co se děje týká mnohem víc (a také to mělo jeden z nejlepších openningů, co jsem kdy slyšel a co mám ještě dnes v počítači a občas si ho pouštím). Přesto to není nijak zlé a s dalšími episodami, novými charaktery a když jsem si prostě na všechno docela zvykl se z toho stala taková průměrná oddechovka u které jsem se občas i pousmál. Navíc některé episody jsou i docela milé, někdy skoro až roztomilé, takže občas jsem se na tohle anime díval i rád. Oblíbené postavy jsou u mě jasné - bláznivá Colette, pan prezident uměleckého klubu a pak malá Moeka, která se tam občas objeví a která je, jak její jméno napovídá prostě neskutečně "moe" a třeba taková část 9. episody s názvem "Moe Stroll", byla přesně tím stylem roztomilosti co mám hodně rád. Takže u mě lepší průměr s tím, že některé pasáže se mi opravdu líbily, ale je jich spíš méně nežli více.... 6/10

Budu se snažit zamaskovat, že na to koukám jenom proto že jsou tam docela roztomilé dívenky a tak tady budu chvíli vykládat třeba o tom, že animace není úplně špatná, že postavy jsou docela fajn a že i když je příběh totální kravina, jejíž premisa nemá moc logiky a ani to provedení není příliš povedené a se spoustou děr, tak se na to vlastně dá koukat...U mě je to 3/10.

Původní sérii jsem viděl kdysi hodně dávno, ale minimálně 2 věci mi z ní utkvěli v paměti. První je Millenium Earl, který se velice rychle zařadil mezi mé nejoblíbenější záporné postavy. Tahle vtipná a velmi zvláštně a zdvořile mluvící postavička, která mi vizuálně připomíná kombinaci batmanovského Tučnáka s Jokerem si mě prostě získala. Ať už to bylo díky tomu zvláštnímu image, nebo i jen díky tomu skvělému voice actingu, kdy jsem na každé Earlovo "konbanwa" čekal jak malý chlapec na zmrzlinu... Druhá věc bylo strhující finále a hlavně ten klavírní souboj. Tehdy mi běžel mráz po zádech a byl jsem napnutý jak struna, až tak na mě tahle pasáž zapůsobila. Takže za těmi 5* co jsem původní sérii dal si stále stojím. O to víc jsem se těšil na pokračování, které nyní přišlo, ale bohužel to prostě nějak není ono. Ta atmosféra, co jsem zažíval při sledování původní série, tam není, herci co nám kdysi dabovali již výrazně zestárli a štafetu tak logicky přebrali noví, což je bohužel znát. Mým oblíbeným postavám jako jsou Krory a Miranda se nedostává skoro žádný prostor a ani to očekávané nadšení, když se objevil Millenium Earl nebylo takové, jak jsem si ho představoval. Navíc mi to připadá takové uspěchané a mírně chaotické. I přesto to ale není žádný průšvih a pořád jsem zvědavý na to jak to s Allenem bude dál, protože jsem nečetl mangu, ale ať dělám co dělám, tak tohle pokračování je jen lepší průměr... 6/10

Haven't You Heard? I'm Handa-kun... Vezměte hlavního hrdinu z vcelku úspěšného a milého anime Barakamon a použijte na něj vcelku úspěšný a vtipný koncept známý například z anime o již zmíněném Sakamotovi a přidejte pointu o tom, že vše je jedno velké nedorozumění, protože hrdina je pro ostatní cool, cooler, coolest, ale neví o tom... No a co z toho je? Bohužel takový slabší "kočkopes", který se humorem, roztomilostí ani promyšleností jednotlivých situací k Sakamotovi jen velmi vzdáleně přibližuje a s Barakamonem nemá kromě hlavního hrdiny vlastně nic podobného. Jistě pár docela vtipných situací se tu a tam přihodí, ale občas je to vážně docela slušná nuda. Takže u mě takový slabý průměr. 4,5/10

Minimálně ze začátku mě to zaujalo víc, než druhé letošní letní sportovní anime o fotbale... Zpočátku se to tvářilo jako taková sportovní klasika o tom jak se potkají 2 kluci a ti spolu vstoupí do baseballového týmu a ten se pak bude prokousávat dopředu až k vysněné národní lize. Bohužel postupem času se ukazuje, že o tom to vlastně vůbec není... Tady je toho sportu a zápasů opravdu jako šafránu a tak se ve většině dílů prakticky dokolečka řeší vztahy mezi spoluhráči v týmu, fakt že hlavní hrdina je sebestředný a namyšlený k*kot a jak s někým takovým hrát, i když má dotyčný opravdu neskutečný talent. Dále se tu plácáme s problémem s kým hrát a na závěr probíhá jistá podivná romance na téma "pálkař a princezna". Takže místo dramatických zápasů sledujeme dosti nepovedené a nudné dialogy mezi protagonisty, točení se v kruhu bez nějakého výrazného posunu k opravdovému souladu v týmu i mezi jednotlivými postavami, no a v momentě kdy si člověk říká, že by se snad mohlo něco udát je prostě konec... Měl jsem z toho pocit, jako kdyby mě potkalo na první pohled sympatické děvče, utrousilo cosi o sexu a pak mi hodiny dávala přednášku z psychologie, která by byla přesvědčivá asi jako zprávy z Blesku, no a když bych jí po nesnesitelné době doprovodil domů na jednu stranu dosti znuděný, ale zároveň i napnutý jak struna, že snad už konečně něco bude, protože na pohled je docela hezká, tak by mi řekla "čau" a zavřela dveře před nosem... Ze slušného průměru jsem se propracoval přes slabý průměr až k výslednému neuspokojivému. 3/10

První díl jsem ještě bez problémů dával, dokonce mi ani nevadilo, že charaktery působili tak trochu ploše. Druhý díl mě ještě v první polovině i docela zaujal, říkal jsem si že ten nepřítel by nemusel být příliš špatný asi do momentu, než mu tam začal dávat hlavní hrdina kázání. Tak on je chudák vlastně jenom nepochopený a hlavní hrdina mu pomůže! To byl takový doják, že jsem se jen cynicky uchechtl... S přibývajícími díly to nebylo o moc lepší, jen se objevovali stále další divné dvojičky. Navíc zdejší souboje pro mě postrádaly jiskru, z charakterů mě kromě "líného kocoura" vlastně ani nikdo nezaujal a celkové zakončení, které jsem čekal alespoň trochu zajímavé bylo slovy hlavního záporáka "Not interesting at all". Docela se snažím přijít na to, pro koho byl Servamp vlastně určen, protože díky všem těm bishíkům a upírům, kteří jsou jen o chlup děsivější než ti z hrůzy jménem Stmívání bych tipoval, že je to pro holky, ale pokusy o všechny ty souboje a drsný openning mi zase říkali, že to tak možná být nemělo. No ať už je to jakkoli, pro mě to evidentně asi nebylo, protože můj dojem ze sledování je prostě slabý. 3/10

Minimálně stejně tak dobré jako první série, plné nejrůznějších neočekávaných zvratů a změn se stále stejně dobrými charaktery, spoustou bojů a soubojů a trochu té strategie... Řekněme si upřímně, že tohle pokračování se opravdu povedlo a ani fakt, že má druhá série pouze 8 dílů nijak dojem nekazí, spíš naopak, protože tempo je díky tomu hodně slušné, děj se nikde příliš nezastavuje a pořád se něco děje... U mě ve výsledku velká spokojenost a na třetí sérii se těším. 8,2/10

Na rozdíl od většiny ostatních jsem většinou neměl problém s tím co je odradilo, i když v něčem se s nimi i tak shodnu. Začnu třeba faktem, že si hrdinka čte dopis postupně. Tím jsem se nenechal odradit, jistě může to působit nelogicky, ale je jasné, že to tam je takhle z čistě logických důvodů (protože "plot convenience"). Jde jim totiž o to, aby se příběh rozvíjel postupně, kdyby si to hrdinka přečetla naráz, tak by to asi příliš nefungovalo. Prostě to tak je kvůli rozvoji děje a i když to může působit divně, já se s tím dokázal smířit. "Plot convenience" je občas potřeba, protože kdyby se postavy chovali až moc logicky, tak by nemusel být žádný příběh. Podívejte se třeba na video "Jak měl skončit Pán prstenů" a pochopíte, že bez těchto lehce nelogických berliček by si zdejší hrdinové přečetli dopis celý, mysleli, že je to kravina a hodily ho do popelnice... Jistě, nic se nesmí přehánět, ale s tímhle tady prostě dokážu žít a jako pozitivní považuji i třeba to, jak v pozdějších fázích hrdinové řeší, jestli a jak přesně se vlastně tím dopisem řídit. Tohle je dobré a zajímavé uvažování autorů. Co se týká přehnané sladkosti, nablblých smajlů, stydlivost atd. tak ani to mi nevadí. Anime je cílené spíš na holky, takže se to snaží naplnit jejich jisté představy o romantice. Já jakožto nenáročný konzument roztomilosti a romantiky tou jednoduchostí a sladkostí nijak dotčen nejsem, vlastně se mi to občas i docela líbí. S čím ale problém mám a s čím se s některými kolegy ztotožňuji je kritika postav. Ústřední dvojice je mírně řečeno marná. Naho na mě působí naivně a místy i lehce přihlouple no a Kakeru? Nevím ale nějak si k našemu hlavnímu hrdinovi nedokážu vytvořit nějaký kladný vztah, spíš naopak, dost slušně mi pil krev. Ten chlapec je citlivý jak exotická květina a to, že je vlastně vše postavené na tom, jak mu neustále všichni pomáhají, snaží se z jeho introvertní skořápky něco vytáhnout a když už se zdá, že by to mohlo vyjít přijde další deprese a jsme zase tam kde jsme byli, mě neskutečně štvalo... Je hodně smutné, když u romantického anime nefandíte hlavním hrdinům, ale vaše sympatie získává ten třetí, v tomto případě Suwa. Ten je zde prostě největší borec, který si svým jednáním vysloužil všechny mé sympatie, protože to je prostě chlap jak má být a Kakeru na mě vedle něj působí jako "baba" (volím hodně jemné slovo, přestože by se hodilo jiné, mnohem ostřejší). Zkrátka jak se mám vcítit do dramatu, jehož hlavní myšlenkou je zachránit Kakerua, když se mi až příliš často dostává na mysl myšlenka, že si Kakeru vlastně ani žádnou záchranu nezaslouží. Původně jsem měl i problém s tím, že se anime zpočátku tím, že se mění minulost, prakticky nezabývá, ale finále mi tohle náležitě vynahradilo, takže úvah nad tím, co by mohlo být a proč se do něčeho takového pouštět, jsem dostal dost a nebyly vůbec špatné. Postavy si zkrátka ke konci kladly přesně ty otázky, co mě napadaly už po pár dílech. Pozdě, ale přece... Orange je co se týká konceptu a myšlenek rozhodně nadprůměr a věřím, že spoustu lidí zaujme, ale jak hodnotit něco co u vás selhává v těch hlavních aspektech? Romantické anime, kde mě štvou hlavní hrdinové a "záchrana vojína Ryana", který mě neskutečně štval u mě zkrátka ty 4* nakonec nedostane, protože i když myšlenek je tam spousta, tak negativních pocitů jsem měl během sledování také dost. U mě jen 6,3/10

Sportovní anime by dle mého nemělo být takhle roztomilé a hrdinové by neměly mít takhle namalované tvářičky... Moc dobře se na to nekouká, animace se mi nelíbí, charaktery se mi nelíbí a i když je jasné, že se hlavní hrdina vydá po cestě From zero to hero, nějak se nemůžu dokopat k tomu abych mu fandil, i když vidím jak se snaží. Takže je mi líto, ale ani já nebudu své dny trávit s anime Days. Drop po druhém díle a nehodnoceno.

Co bych měl napsat o all girls anime, kde hlavní hrdinky stráví 3/4 prvního dílu nahé v koupeli? Jak se mám vyjádřit k nepříteli, který hrozí zničit všech pět "velmi originálních" světů a jehož hlavní útočná loď vypadá jako velký černý ... (no prostě je to podobné třeba houbě...)? Hlavní hrdinky jsou plné odhodlání, některé působí drsně, jiné roztomile a všechny chtějí být tou nejlepší válečnicí, z toho fakt, že je to podle nějaké akční hry zase jednou čpí na tisíc honů. Dnes už jsem jedno anime s podobným tématem viděl a nějak přemýšlím, jestli s tímhle pokračovat. Mám rád roztomilá děvčátka, ale tohle je tak moc dělané na efekt a nacpané fan servisem, že jsem se nudil. Navíc vytyčená cesta je až moc jasná a roztomilosti je docela málo a z fan servisu, který oplývá slunečními paprsky, které zakrývají nevhodné partie mě bolí oči. No ani další dva díly mi nakonec nedali žádný pádný důvod, proč ve sledování pokračovat, takže u mě drop po 3 dílech a 1,5/10.