Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Drama

Recenze (1 698)

plakát

Qualidea Code (2016) (seriál) 

Co je pozitivní je fakt, že i když to vypadá jako hromádka klišé o boji speciálních jedinců proti neznámým vetřelcům, tak se autoři vyvarovali těch nejodpornějších trapností jako je třeba boobie grab, tsundere blondýna a nezajímavý hrdina. Jistě hlavní hrdina je díky své aroganci také něčím, s čím se ne každý smíří, ale pořád lepší než třeba nudný Takeši verze 142. Úvod s ničením světa byl docela pěkný, jenom škoda, že ta animace není mnohem více působivější, protože tahle pasáž mohla být pěkná (asi jsem ještě pořád ovlivněný poslední návštěvou kina - Den nezávislosti...). Animace tedy celkově nic extra, což mě u studia A-1 trochu překvapuje, na druhou stranu to ale vyvažuje hudba, kterou bych označil za pěknou. Nepřítel, kterého označují jako "Neznámí" (Unknown - to jako vážně ?!) mě nikterak nezaujal, design jeho lodí nic moc, ale alespoň to není CGI trapnost a jenom by mě docela zajímalo proč jsou růžové... Celkově je to spíš takové slabé, ale v rámci podobných konceptů je to díky absenci těch nejtrapnějších klišé vlastně slušný nadprůměr, navíc závěr první episody, který naznačuje, že vše by nemuselo být tak jak se na první pohled zdá vybudil můj zájem a navedl mě na jistou pointu, kterou by ten příběh mohl mít. No pokud se trefím a pokud tam skutečně bude skrytého něco překvapivého, pak dám možná zase jednou takovémuto konceptu víc jak 2*. EDIT po 6. dílu: A ono si to vážně jede vlastní cestou a ze všech obvyklých nesmyslů a klišé to dokázalo vypracovat docela zajímavý příběh a nastavit vážnou tvář! Jsem v šoku, že posledních pár dílů má slušnou atmosféru a hlavně od jistého okamžiku netuším kam to půjde dál. Jsou tam klišé, je jich tam hromada, ale pak se prostě stane něco, co člověk nečeká a najednou se na tohle anime, od kterého jsem nic neočekával, dá dívat s novým zájmem. Navíc některá klišé jsou vážně skvěle předvedená a tak to z 6. dílu, které bych pracovně nazval "heroic sacrifice", musím zkrátka pochválit. Vyvolalo to ve mě i trošku emocí a ani tohle jsem od Qualidea Code nečekal. Takže žádný fanservis, vážný a překvapivý příběh, docela slušně zpracované charaktery a hromada klišé, které ale nemusí vždy skončit tak, jak by mělo, dál pak průměrná akce, divní a i trošku tajemní nepřátelé, spousta nelogičností a ještě mnoho dalších rozporuplných aspektů. To vše vede k tomu, že se v polovině zatím dostávám na slušný průměr. EDIT po posledním dílu: Ono to nejen že vydrželo, ale v podstatě se to docela slušně povedlo. Přišlo pár zajímavých zvratů, ukázala se krása charakterů, které nebyly černobílé a i finále bylo sice na jednu stranu v podstatě klišé, ale dobře zvládnuté. Ve výsledku je Qualidea Code asi nejlepší "klišé fantasy" na téma "speciálních akademií", kterou jsem viděl za posledních několik sezón (pravděpodobně od doby Mahouka Koukou no Rettousei) což už něco znamená. Navíc jsem tam měl i několik charakterů, které jsem si dokázal oblíbit mezi nimiž vévodí sourozenci Kasuma a Asuha. No a tak váhám... Nakonec i když je to jeden z mála pokladů v kategorii "special academy" ve srovnání s ostatními jinými anime to zase až tak super není, i když ten příběh a zvraty se prostě povedly. Takže celkově to vidím jako mírný nadprůměr a další důvod, proč dávat šanci i "speciálním akademiím" pro "speciální děti", protože občas se i tam dá najít slušný kousek. 6,3/10

plakát

リライト - Season 1 (2016) (série) 

Tohle byl přesně ten kousek, u kterého jsem nevěděl co si o něm mám myslet a ani fakt, že první díl měl přes 40 minut mi absolutně nepomohl. No druhý díl už ke mě promlouval trochu jasněji a já například pochopil, že z tohohle fakt, že je to podle hry (visual novel) prostě čiší. Dále jsem počítal, že to bude hodně hrané na strunu mystery a že tam bude nějaké velké tajemství, které má překvapit, zkrátka že tam bude nějaká zajímavá linka jako byla třeba v anime Kanon. Napovídala tomu ta dívka/duch (později známá jako Kagari), která hlavního hrdinu pronásleduje, prostředí v kterém se uskutečnil hrdinův první sen i oficiální obsah, který k tomuto anime má Anichart a ostatní servery. V tomto ohledu jsem tedy překvapen nebyl, spíš zklamán tím, že ta linka nebyla tak intenzivní a propracovaná, jak bych od pánu ze studia KEY čekal... Animace se mi líbila, tenhle roztomilý styl já osobně docela můžu a fakt, že je tam spousta roztomilých lolitek by měl vést k mé spokojenosti, ale bohužel to není až tak roztomilé a emotivní, abych byl nějak výrazně zasažen. Také je tam na můj vkus až moc zbytečného fan servisu a hlavní hrdina a jeho zvrhlost mi příliš neimponuje. Na takové roztomilé lolitky by měl být hodný a ne přemýšlet nad tím jak jim bude sahat na jejich nepříliš vyvinuté hrudníky... Hudba mě zpočátku nikterak nenadchla a některé motivy mi k tomu co se dělo příliš neseděli, ale postupně se to lepší a hudební doprovod poslední episody je dobrý. Ještě zmíním CGI příšeru, kterou náš hrdina potkal při cestě za "čarodějkou" - byla děsná, stejně jako většina ostatních CGI příšer, které přijdou později a které se tam opravdu příliš nehodili. No dokoukal jsem, protože mě žánr mystery a všechny ty lolitky nedovolily, abych se na to vykašlal, ale řekněme si upřímně, že to mohlo být mnohem lepší. 4/10

plakát

Hacukoi monster (2016) (seriál) 

O čem že je to ta láska? Podle zdejšího jasného poselství prý především o tom, že vás ten druhý musí respektovat a brát se vším co k vám patří. Už jen za tohle jednoduché sdělení, které je v podstatě velice pravdivé si to nějaké ty body zaslouží. No a další body přihodím za to, že v těch momentech, kdy se hlavní hrdina opravdu chová jako boyfriend to působí i jako obstojná romantika. Zbytek už je však víceméně špatně. Bishíci co prý mají být 11-ti leté děti? No tak když můžeme mít 30-ti leté, nebo třeba i 80-ti leté falešné lolitky... Ne, takhle to nefunguje! Je jasné, že to tvůrci asi takhle museli udělat, protože kdyby tam byly místo bishíků malý shouneni, tak by to nefungovalo jako seriál pro dívky ani jako romantika. Bohužel tady to působí dosti směšně a jak píše Goku ten moment ve škole, kdy byli naši hrdinové obklopeni svými vrstevníky, tedy opravdovými chlapečky, působil dosti divně. Další věc, co totálně nefunguje je humor. Ten je samozřejmě hlavně založený na tom, že se náš bishík a jeho jemu podobní kamarádi chovají jako malí chlapci, kterými ve skutečnosti jsou a také na jejich interakci s hlavní hrdinkou. Ten humor je bohužel povětšinou dětský, infantilní a hloupý. Až příliš často se to uchyluje k extrémům a vtípky o panicích a nadužívání slova "wiener" byly vtipné možná tak první díl, ale vypadá to, že se to na podobné vlně poveze dál jen tam ještě k tomu přihodíme pár dalších podivných fetišů (malý Renren...). Takže Hatsukoi Monster nemá špatnou myšlenku a některým dívkám a fanouškům romantiky by se to mohlo líbit, ale já po 7. díle, kde již definitivně převážila dětinskost a hloupost nad jakoukoli romantikou, zklamaně odcházím. Drop po 7. Díle a 3/10

plakát

Time Travel šódžo: Mari Waka to hačinin no kagakuša-tači (2016) (seriál) 

Něco jako Byl jednou jeden vynálezce v japonském pojetí. Zkrátka takové docela pohodové lehce naučné anime, kde se setkáváme s nějakými těmi známými vynálezci, přijdeme na to jak uskutečnili své objevy a dozvíme se pár vědeckých faktů. To vše podbarvené jistou dějovou linkou, v které se víceméně dozvíme, proč hlavní hrdinka cestuje v čase a proč po jejím otci pátrá jistá tajemná organizace. Jako nápad je to zajímavé, ale provedení je takové nic moc. Hlavní hrdinka je energické děvče, ale většinou na mě působila spíš dosti hloupě a ani z ostatních charakterů nikdo nijak výrazně nezaujal. Tajemná linie o cestování časem a fakt, že pana profesora (otce hlavní hrdinky) kdosi hledá na mě nepůsobily nikterak úchvatně a spíš bych řekl, že tam žádná velká atmosféra, která by mě hnala k tomu chtít znát odpovědi a zajímat se o příběh, prostě nebyla. Takže nemůžu říct, že bych byl nějak extra uchvácen, ale trochu zajímavé to bylo a dívat se na to vcelku bez problému také dá, takže u mě neslaný a nemastný, trošku slabší průměr. 4,7/10

plakát

91 Days (2016) (seriál) 

Tak nakonec velmi povedený seriál, který měl atmosféru, slušný příběh a zajímavé charaktery. Vše působilo dosti dospěle a vážně. No Kmotr to není, chybělo mi tam možná trochu víc akce a intrik, zkrátka něco co by u mě navodilo nějaký silnější zážitek, který by vedl k tomu, že bych tomu úplně propadl, no nestalo se, ale pořád to bylo prostě hodně dobré. 8/10

plakát

Nedžimaki seirei senki: Tenkjó no Alderamin (2016) (seriál) 

Tak tentokrát mě Madhouse nezklamal a tak je Alderamin on the Sky zajímavá a sympatická podívaná. První díl neměl sice tak strhující tempo jak by název "Bouřlivé setkání" napovídal, ale v podstatě přesně vystihl co se tam událo. Potkalo se pár docela zajímavých lidí, které se sice zase jednou odlišují barvou vlasů, ale také mají docela zajímavé povahy a hlavní hrdina z nich na mě působil asi nejlépe. No a byla tam bouřka... Úvod určitě zaujal, představení postav i lehký nástin prostředí se povedl. Animace i hudba velmi dobrá. V dalších dílech se stále více seznamujeme s postavami a především s hlavním hrdinou, který je dle mého neskutečně sympatický a ta jeho lenost a vychytralost, s kterou dokáže s minimem úsilí zvítězit a dosáhnout svého, je mi prostě velmi blízká a moc se mi to líbí, navíc ten jeho proslov k vojákům o tom, že lidská lenost byla hybatelem pokroku, jsem kvitoval s nadšením. Zkrátka Ikta Solork je zase jednou postava velmi originální a dle mého hodně dobrá. Navíc i ostatní charaktery jsou dosti povedené a drsnou Yatori asi nejde nemít rád... Dál musím započítat vojenské strategie a bitvy, což mě jakožto vášnivého hráče strategických her prostě baví... Takže většina věcí na mě velmi dobře funguje a jsem zvědavý zda se někdy dozvím, kam se bude ubírat příběh, který závěrečná episoda pěkně zamotala, protože princezna a její plán mě prostě hodně překvapil. Doufám, že bude druhá série (ale je to Madhouse takže...), ta první byla opravdu velmi dobrá. 8,5/10

plakát

Amanču! - Season 1 (2016) (série) 

Je tam moře, je to o přátelství mezi dívkami, je to o objevování nového života, je to o objevování sebe sama, je tam kočka, každá z dívek má svůj typický výraz a je tam naprosto nádherná hudba, co to je? Autorku jsem poznal po deseti minutách, protože anime které jsem od ní před tímto viděl, považuji za jednu ze svých nejoblíbenějších záležitostí a i tentokrát tam ten neskutečně příjemný pocit spokojenosti a zároveň chuti objevovat zdejší svět spolu s hlavní hrdinkou prostě je. Přestože bych měl být rozčarovaný nad tím, jak hodně jsou si díla této paní podobná, tak mě to vlastně vůbec nevadí. Když někdo kopíruje sám sebe, tak to vlastně ani kopírování není, tomu se přeci říká osobitý styl, takže v tom ani problém být nemůže. S čím bych problém mít mohl je to, že autorka onen roztomilý prvek, tedy typické výrazy jednotlivých postav, dle mého u tohoto anime příliš nadužívá a tak to na rozdíl od jeho předchozího díla zde trošku ztrácí na unikátnosti a efektu. Také mi tam chybí ten lehce mysteriózní nádech, co příběhy o mladé gondoliérce Arii měly, ale tady se na něj bohužel nedostalo. Ve výsledku je tedy pro mě Amanchu! o level níže nežli předchozí dílo paní Kozue Amano. Ještě si dovolím pár slov o Pikari, která bývá docela často kritizována a někdy i hodnocena jako nesnesitelná. Ono to tak pro někoho může být, ale upřímně zase tak strašné, abych kvůli jedné postavě končil se sledováním celého anime, mi to rozhodně nepřišlo, obzvlášť když těch pozitiv, jako je třeba atmosféra a hudba, je tam prostě víc. Navíc považuji postavu Pikari za velmi důležitou, je v podstatě mírně přehnanou ukázkou energického bezstarostného člověka, ideální protipól k Futabě a když jsem se s ní blíže seznámil, tak jsem si tu její energii, bláznivost, svobodu a jednoduchost vlastně docela oblíbil. U mě je to ve výsledku i s bláznivou Pikari pořád chvalitebné a na otázky, zda bych chtěl ve sledování Amanchu! pokračovat dále a zda bych se na tuto sérii podíval znovu si díky faktu, že tam ta příjemná atmosféra prostě je, odpovídám "Let's-a-GO". 8/10

plakát

Planetarian: Čísa na hoši no jume (2016) (seriál) 

První díl mě opravdu hodně zaujal. Mám rád postapokalyptické prostředí a mezi mými oblíbenými hrami je třeba série Fallout. Takže hlavní hrdina, co se plíží troskami opuštěného města a hledá suroviny v tom co zde zbylo, je pro mě hodně příjemnou podívanou. Navíc ten úvod z pohledu hlavní hrdinky a její přivedení na svět, to mi přišlo také hodně dobré... No a když si k tomu přidám roztomilou robotkou, která plní svůj účel a absolutně nemá ponětí co se kolem ní děje, což bylo hodně povedeně zpracované a občas na mě doléhal tíživý smutek a soucit, tak prostě musím uznat, že to na mě zapůsobilo a fungovalo. No a SPOILER ten finální moment, kdy se hlavní hrdina otočil a udělal krok zpět ve mě vyvolal potěšení, takže i finále zabralo. KONEC SPOILERU Kdyby tohle bylo vše tak bych byl asi hodně spokojený a označil to za velmi dobré dílo a možná bych dal i v návalu zbylých emocí i hodnocení nejvyšší, ale pořád tady jsou další 4 díly a já tak nějak tušil, že se ten můj dojem nejspíš neudrží. Přesto jsem byl i s dalšími díly poměrně spokojen. Druhý díl utekl jako voda a rozhodně nebyl špatný, třetí díl mě zase vcelku potěšil, protože promítání v planetáriu bylo prostě zajímavé a dle mého pěkné. Čtvrtý díl jsem příliš neprožíval a s napětím čekal na velké finále, jehož některé aspekty jsem vlastně čekal. No a musím říct, že i když byl pátý díl emotivní, nebylo to tak silné jak bych od studia Key čekal... Takže Planetarian je za mnou a můžu říct, že se mi tenhle projekt docela líbil. Prostředí bylo zajímavé, příběh vcelku ušel a charaktery byly dle mého povedené a ten střet mezi robotem a člověkem (vnímání okolí a vzájemná interakce), tak jak byl vykreslen, považuji taktéž za velmi slušný. U mě je to zkrátka chvalitebné a minimálně kvůli hlavní hrdince bych se na to klidně podíval znovu. 7,2/10

plakát

Ozmafia!! (2016) (seriál) 

Kawai animace u chlapců mě nebere, ale odpustil bych si poznámky, kdyby to alespoň nebylo tak stupidní. Tohle byly naprosto zbytečně strávené 4 minuty mého života, kdy jsem se seznámil s partou hodně divných charakterů a s kyselým výrazem přemýšlel čemu bych se měl smát a co by se mi na tomhle asi mělo líbit. Navíc když jsem viděl jak vypadá útěk hlavního hrdiny před ostrahou s meči, tak jsem pochopil, že na něco takového se dívat prostě nechci. To nebylo k smíchu, to bylo k pláči. Tohle není pro mě. Drop po prvním dílu.

plakát

Scared Rider Xechs (2016) (seriál) 

Tak nám předvídatelné klišé nesmysly obsáhly i žánr shoujo. Příběh a vůbec celý děj je tak průhledný, že mě to prostě nepřekvapilo. Atmosféra je tak hloupě utvářená, že tam ve finále vlastně ani žádná není. Charaktery jsou tak nezajímavé, až je to nepříjemné a minimálně jeden z pánů pro mě byl vysloveně nesnesitelný. No a zbytek už jsou kostýmky ve stylu Strážců vesmíru a tak dramatické souboje, až jsem málem usnul... Drop po prvním díle.