Jeoffrey

Druhá série přináší řešení několika důležitých vědeckých problémů a dává odpovědi na některé otázky, které hlavní hrdiny pálily. Dál prohlubuje pár témat, která se již dříve rýsovala, a kromě toho všeho přichází i s novými problémy, které bude potřeba dál řešit, protože vědecká práce nikdy nekončí a život obecně občas rád vše zamotává. Odpovědi na palčivé otázky typu „Kdo/co určuje, jestli jsme zamilovaní?“ jsou pro běžného člověka až triviálně jednoduché a hned jasné, ale zdejší vědecký tým se k nim prostě musel dostat složitou a někdy až šílenou cestou, protože ve světě vědy neexistuje tvrzení bez přesných důkazů a studií. Byla to zvláštní a docela zábavná cesta, na které se objevily nové podivné postavy, a kromě romantických peripetií se tu i řešil koncept toho, co je vlastně normální. Zajímavé téma, ovšem opět s poměrně jasnou a logickou odpovědí. Byly tu i věci, které mě příliš nebavily, jako někdy hodně divný fan servis, nebo pár momentů, které sice mohly vypadat logicky, ale zároveň byly tak trochu pitomé a někdy ani ne tou vtipnou formou. Poslední díl byl taky hodně zvláštní a já nějak nejsem úplně přesvědčený, jestli se mi líbil a jestli mi do celého konceptu a ladění seriálu v některých chvílích zapadal. Na druhou stranu je tu hezky vyobrazené, že ti opravdu nebezpeční magoři nemají zpravidla na čele vytetované „Damaged“ a tak je na první dobrou prostě nepoznáte. Co dalšího fungovalo? Romantika, humor, postavy… Prostě to pozitivní u mě převažovalo, takže po důkladné analýze je i můj výsledek překvapivě přesný a jasný. 7/10

Paripi Kómei je určitě největším překvapením anime sezóny Jaro 2022 a skoro mám až dojem, že samotní autoři využili hned několik povedených strategií, aby zajistili pro své anime úspěch. O čem mluvím? Tak třeba o tom, že vydali první epizodu jako úplně první jarní anime, takže v době, kdy diváci neměli ještě na co koukat, a tak si zajistili, že tomu mnozí, kteří by se třeba původně o seriál nezajímali, dali aspoň šanci. Dalším povedeným krokem byl výběr openingu. Jde o hudební anime, hudba je tu důležitá a opening je asi to první, čeho si hudebně všimnete. No a někdo evidentně dostal nápad, že ta neznámá diskotéková písnička, co slyšel na dovolené v Maďarsku, by se k tomuhle seriálu mohla perfektně hodit a tímhle svým výběrem a povedeným coverem zajistil, že vznikl nejlepší anime opening celé jarní sezóny, kterého si všiml skoro každý a o seriálu se začalo opravdu hodně mluvit. Byla docela legrace sledovat, jak si tahle píseň razila cestu internetem a během tří týdnů měla na několika různých kanálech dohromady kolem deseti milionů shlédnutí (a teď na konci seriálu už má skoro 3x tolik). Stejně tak počet diváků celého seriálu šel poměrně rychle nahoru, takže si tímhle šikovným tahem seriál zasloužil pozornost, kterou dokázal díky svým kvalitám udržet. Není to ale jen opening, který se povedl, za sebe si myslím, že i volba zpěvačky, která propůjčila svůj hlas Eiko, byla skvělá volba. Už její první píseň v úvodním díle na mě měla obdobný efekt, jako na slavného Kongminga. Ten hlas se mi hodně líbil a Kuroneko ukázala, že umí zpívat velmi slušně i v angličtině (což je pro fanoušky anime úspěchem samo o sobě, protože víme, jak to s angličtinou v anime většinou bývá). Ovšem nemohlo by to být dobrého anime, pokud byste neměli i povedené postavy a dobrý příběh. A to vše tady je. Samotný Kongming je neskutečně charizmatický hlavní hrdina, inteligentní, lidský, prostě jedním slovem sympaťák. Eiko je taky fajn a autoři na ní dokázali pracovat tak, že během celého seriálu opravdu dospívala jako osobnost, našla své sebevědomí i smysl a celá ta cesta byla moc hezky vyobrazená. Kongming nám ukázal nejen s hlavní hrdinkou, ale i s ostatními postavami, jak se má dělat rozvoj charakteru, jak mile na diváka působí, když si vše postavy dokáží uvědomit sami, najít si vlastní odpovědi a cestu, ovšem s malou, zato ale velmi propracovanou, pomocí našeho stratéga. Dokonce i Kabetaidžin, Nanami a mnozí další měli hezké momenty, příběhové zápletky a vše se tu neslo ve strašně sympatickém a lidském duchu. Fungovaly i jednotlivé strategie, sice jsem se chvílemi pozastavoval nad jejich morálností, ale vtipné bylo, že to samé dělali i autoři a Kongming z toho všeho vždycky krásně vyklouzl bez ztráty kytičky nebo kreditu. I emoce a atmosféra pracují tak jak mají, mnohdy je seriál napínavý, jindy příjemně uspokojivý a většinu času prostě jen celkově strašně příjemný. O hudbě jsem už mluvil, ovšem i animace se docela povedla. Zdejší umělci umí používat barvy a efekty, chápou, jak navodit dobrý dojem z hudebního představení i s pomocí světel. Paripi Kómei si zaslouží úspěch, stejně jako si ho zasloužili jeho hlavní hrdinové během své cesty a celou dobu jsem měl z tohohle seriálu i z jeho tvůrčího týmu silný pocit, že vědí, co dělají. Kdyby v jarní sezóně nevycházelo Spy x Family, tak jde jednoznačně o Anime of the season (sequely nepočítám), takhle jde „jen“ o 9/10 anime u kterého si přeji, aby mělo ještě větší úspěch a brzy vyšla další sezóna.

Jedna kniha se dopsala, je na čase začít psát další… Já však s hodnocením začnu naprosto nelogicky od konce. Poslední díl třetí série je úžasný, finále je skvěle emotivní a hořkosladké, navíc je většina linek logicky a často velmi uspokojivě uzavřena. Tenhle díl jsem si dnes opravdu užil. Zbytek série na mě ale už tak dokonale nepůsobil, občas mi to přišlo celé takové uspěchané a z té sympatické a tvořivé lehkosti, která prostupovala první sérii, toho tady už opravdu moc nezbylo. Nových vynálezů sice opět přibylo, ale ten tvůrčí proces, výroba a problémy kolem, byly jen jednou z mnoha součástí celku. Někdy jsem si až říkal, že se seriál snaží pracovat na příliš mnoha frontách najednou a na to, kolik má mít dílů, se tu toho snaží skloubit někdy až moc dohromady, ale pořád to celé drželo pohromadě a vše co se dělo, se dalo zvládnout bez problémů sledovat a každé téma dostalo dle mého dostatečný prostor. A tak i na poli všech těch pletich zdejší šlechty, problémů v rámci církve, starostí s podnikáním, a i tím občasným vynalézáním pro zdejší svět nových věcí (a s tím spojené důsledky pro zdejší společnost) se opět podařilo vybudovat slušný příběh s dobrou atmosférou a momenty, kdy se člověk dokázal o hrdinku a její blízké i trošičku bát. Byl to povedený příběh, často jsem si říkal, že musím Main obdivovat, autoři si toho do cesty pro takhle malou holčinu připravili docela dost. O tom, že postavy fungují tak, jak by měly (mnohé budete mít opravdu rádi, jiné nenávidět, jiné třeba jen chápat, ale nikdo vám nebude ukradený) asi nemá smysl u třetí série moc mluvit, kdyby postavy nefungovaly, tak bych u seriálu asi tak dlouho nevydržel, natož se jím dokázal bavit. Stejně tak se mi pořád líbí animace i hudba.  A tak naplněn myšlenkou, že vždy když něco končí, něco jiného začíná, budu vyhlížet další dobrodružství téhle sympatické knihomolky a i třetí sérii odměním zářivými čtyřmi hvězdami. 8/10

Velmi dobře zvládnuté drama a to jak atmosférou, příběhem tak i výborně propracovanými charaktery. Až na jedno drobné vcelku nudné a fan servisem příliš zavánějící pomrknutí (v podobě jednoho o dost slabšího dílu) to promyšleně pracuje s atmosférou a někdo jako já jen se zájmem sleduje. Jako nejlepší aspekt toho všeho musím uvést postavy. Takhle zajímavé charaktery jsem už dlouho neviděl a zjistit něco víc o hlavním hrdinovi je pro mě lákavější, než třeba tajemství toho, co má Eren Jägerů ve sklepě. Ajanokódži je mi vůbec neskutečně sympatický a je to už strašně dlouho co jsem k nějakému mužskému anime hrdinovi vzhlížel s takovým zájmem, zaujetím a tichým obdivem. No a když si k tomu přidám i sbírku zajímavých dívek a žen, kdy paní učitelka třídy D mi přijde stejně interesantní jako hlavní hrdina (a navíc mi přijde i dost sexy) a ostatní slečny také dráždí můj intelekt, nebo jsou mi minimálně sympatické, pak v tomto ohledu u mě získává tohle dílo za charaktery celých 10/10. Co se příběhu a atmosféry týká, tak příběh se rozvíjí pomalu, občas překvapí, jindy zas jen zlehka místy naznačuje některé své trumfy, ale autoři vždy ví, jak má fungovat opravdové vyvrcholení jednotlivých částí a tak každý závěr kterékoli části je dramatický a opět budí další hlad pro sledování nových dílů. Navíc samotný konec (doufám že první série) u mě vyvolal neskutečnou chuť na další díly a opětovné ujištění o tom, jak moc mě baví a zajímá hlavní hrdina. Takže v návalu euforie z poslední episody zvednu celkové hodnocení na maximum a začnu doufat, že další díly přijdou a že všechno to tajemství, logika a promyšlenost z toho ani v budoucnu nevymizí. 9/10

Originální anime, které má propagovat Urawa City v japonské Saitamě. Obyčejné příběhy ze středoškolského života 8 neobyčejných dívek... A já musím říct, že je to v podstatě o ničem, opravdu takový poklidný, i když místy lehce bláznivý slice-of-life, kde se toho v podstatě nic moc neudálo. Díky délce jednotlivých episod je to navíc i bez nějakých intenzivních prožitků a dojmů, protože dřív, než by mě to mohlo okouzlit, je konec. Ale je to roztomilé a jednou mě to lehce rozesmálo a tak dám za 2*, protože i když se mi na to docela příjemně kouká, tak mi to nic moc nedalo...

Shadows House je hodně zajímavý a originální seriál. Líbí se mi na něm jeho zasazení, tajemno kolem všech těch stínů a celého toho viktoriánského sídla. Příběh má mnoho skrytých paralel na rozložení společnosti, dospívání a za sebe věřím, že i to, proč se tu vše točí kolem sazí a proč je příběh zasazený právě do devatenáctého století, tedy do století páry, má svůj vlastní vnitřní význam. Postavy jsou sympatické, rozmanité a pochopitelné. Emillico a Kate jsou milá dvojice docela protikladných charakterů, kterým jsem neměl problém fandit. Ocenil jsem i postupné odhalování toho, jak to v domě funguje a jak je to s těmi lidskými panenkami. Zkrátka mě to určitě zaujalo a chci znát a vidět víc z tohoto povedeného světa. Sice nemůžu říct, že bych nervózní napětím čekal na další epizodu, ale vždy když nějaká nová vyšla, tak jsem si jí rád hned pustil. 7,5/10

Ono to ze začátku vážně vypadá jako taková veselá napínavá cesta mladých hrdinů za dobrodružstvím. Už od prvních dílů to má tu správnou atmosféru, kdy člověk touží vydat se na cestu s našimi hrdiny do středu tajemna a cítí touhu objevovat neprozkoumané. Zkrátka vzpomněl jsem si na to dobré, co bylo v dílu Julese Verna o cestě do středu Země, na všechno to tajemno, bohatý a úžasný svět, prostě něco čím by se chtěl každý člověk toužící po dobrodružství procházet každý den. Všemu napomáhá skvělá animace, která je kouzelná, barevná ale zároveň propracovaná a detailní. Pomáhají tomu i všechna ta tajemná stvoření, která zde jsou a já si zase jednou vzpomněl, že jsem kdysi chtěl být třeba také biologem. Zkrátka krásná výprava a malebné dobrodružství to je, ale zároveň nejen to. Od chvíle, kdy se objeví Ozen (ano velmi charizmatická a zajímavá to paní) a náležitě nás všechny varuje, pocítí i ten méně chápavý člověk (já), že tohle nebude veselá cesta růžovým královstvím, kde se držíme s Elmem za ruku a lížeme Barneymu koule... Zlověstné náznaky tam sice byly i dříve, ale asi nic mě nemohlo připravit na realitu a desátý díl. Vskutku intenzivní zážitek, bolest doslova prožitá, kdy mi běhal mráz po zádech a zároveň jsem nemohl odlepit oči od obrazovky. Když ten díl skončil, tak mi došlo, že jsem prožil něco velmi intenzivního a celé anime mi rázem přišlo neskutečně skvělé. Ten kontrast- lahoda! Hodnocení muselo zákonitě nahoru a já očekával co přijde. Další velmi povedený a silný zážitek si pro mě připravili autoři v posledním díle, kdy se emoce daly cítit na vlastní kůži a u mě se střídali hořké a sladké pocity během pár okamžiků. Takže musím říct, že i s atmosférou se tu pracuje skvěle a je velmi dobře dávkována, takže se člověk nenudí ani neotupí neustálou intenzitou. Jsem definitivně přesvědčený, že jsem viděl něco impozantního a chci vidět i vědět víc. Napadají mě různé myšlenky o tom, co je v centru propasti i proč se to jmenuje Made in Abyss a nemůžu se dočkat jestli jsem se alespoň přiblížil s některou svou teorií. Také jsem se asi zamiloval do Nanachi... Jsem zaujat, okouzlen a napnutý jak struna - tedy to skvěle zafungovalo. 9,7/10

Estab-life je zrádné anime, kterému dá málo diváků šanci, ovšem pokud se rozhodnete ho opravdu zkusit a uplatníte na něj pravidlo tří epizod, pak je dost možné, že vás chytne a bude vás hodně bavit. A tohle není jen můj obecný názor, ale tvrzení podepřené statistikou z MALu, kde má seriál v tuto chvíli slaboučké hodnocení 5,86/10, ale když se podíváte na uživatelské recenze, tak jsou tam čtyři a všechny dávají seriálu 8/10. Prvním a naprosto jasným důvodem, proč má tohle anime na některých databázích tak nízké celkové hodnocení, a tak málo lidí ho zkusilo (a nevydrželo déle než jeden díl) je animace. Je tu výrazně použité CGI (hlavně modely postav) a mnozí, včetně mě, tohle prostě nemají rádi. Ovšem je rozdíl mezi špatným CGI, snesitelným CGI a dobrým CGI a čím víc seriálů, kde je tento způsob animace použitý, jste viděli, tím rychleji dokážete poznat, o co z toho se jedná. Estab-life dělalo studio Polygon Pictures, které má na tomto poli nemalé zkušenosti, sice nejsou ani zdaleka nejlepším studiem, které s CGI a 3D animací pracuje (tím je dle obecných ohlasů asi studio Orange), ale dle mého se dostali do stavu, že to, co produkují, je i pro běžného konzumenta, který CGI nemá rád, snesitelné. A přesně tak bych označil i tu zdejší animaci, za snesitelnou. Bohužel to tak mnozí nevidí, a tak končí s tímto seriálem po jednom díle s nízkým hodnocením. Navíc je docela škoda, že výhod tohoto stylu animace autoři opravdu dobře využijí za celý seriál asi jen jednou v první epizodě, kdy použitý „bullet time“ vypadá docela cool. Každopádně největšími taháky celého seriálu, to, co z něj dělá kvalitní a dle mého povedený zážitek, jsou zajímavé prostředí, promyšlený scénáristický koncept jednotlivých epizod a také poměrně sympatická trojice hlavních dívčích charakterů. Na druhou stranu hned jedna výtka k hlavním postavám, za celou dobu seriál nedokázal skoro vůbec využít dvě z pěti hlavních postav, a tak mi i teď přijde, že vlk a robot byli v celém příběhu jen do počtu, a přitom je to škoda, protože jde o vizuálně nejzajímavější postavy, které mohli nabídnout mnohem víc. Oproti tomu hlavní trojice dívek dostala prostoru tak akorát, každá měla minimálně jeden díl, který se jim věnoval, rozvíjel jejich charakter a byly zde i díly zaměřené čistě na jejich vzájemné vztahy. A ty epizody, které byly postavám určené, fungovaly dobře, protože mi třeba dokázaly přiblížit (a zařídit abych si jí oblíbil) i takovou Martes, kterou jsem měl ze začátku jen za další růžovovlasé zlo (jako třeba Momo z The Executioner and Her Way of Life, která mi dokázala totálně pokazit dojem z celého seriálu) s obsesí po své „senpai“. No a tím se volně dostávám k tomu nejdůležitějšímu, co mě na seriálu bavilo, jak skvěle jsou jednotlivé díly scénáristicky vymyšlené. Pro některé diváky to může působit celé zmateně, šíleně a chaoticky (a to budou další z těch, kteří odejdou hned po pár dílech a zanechají nízké hodnocení), ale postupem času zjistíte, že každý díl má svojí vlastní důležitou myšlenku, s kterou pracuje a díky které říká divákovi mnohé, stejně tak, že má celý seriál své hlavní a důležité téma, které jednotlivé díly spojují. Autoři vám dokonce pomáhají tím, že prakticky to nejdůležitější, nad čím byste měli zrovna přemýšlet, hodí do samotného názvu jednotlivých epizod. Scénář výborně těží z povedeného prostředí, které mu dává spoustu možností, jak s příběhy pracovat. Máme tu nespočet clusterů, která mají svá pravidla a zákony, nesmí se mezi nimi pohybovat a každý obyvatel má tak předem stanovenou svojí roli, z které plyne mnoho omezení. A je logické, že tohle se některým obyvatelům přestane líbit, a tak se rozhodnou prostě utéct a zde nastupují naší hlavní hrdinové. O tom jsou v základu skoro všechny díly a beru, že se to může zdát někomu repetitivní, ovšem je to jen základ, na kterém je nabalené mnohem víc. Seriálem prostupují různá důležitá témata, s kterými si scénáristé zábavně hrají, a i když to může pro někoho vypadat jako tvorba příběhu ve stylu, vezmeme cca tři na první pohled nesouvisející pojmy a nějak je propojíme do příběhu (třeba svoboda, spodní prádlo a bohyně = 5. díl), který má již výše zmíněnou kostru, jenže způsob toho napojení a pointa celého dílu je za mě, v momentě kdy to pochopíte, prostě vynikající. Poprvé mi došel význam všeho, co chtěli autoři sdělit, u třetího dílu, který mi přišel až tak bizarní, že jsem nad ním opravdu hodně přemýšlel. A někdy to chce zapojit mozek a představivost, protože třeba takové Akvárium může mít význam pro děj jako prostředí, ale zároveň i jako symbol, nebo chcete-li metafora. A když pochopíte její význam a jak to souvisí s dalším důležitým tématem dílu, tak vám najednou i dojde, proč je v názvu většiny epizod „Nemůžeš utéct…“. Zábavné je, že si nejdřív říkáte, že je to nesmysl, protože postavy přeci utéct dokáží, ale pak se zamyslíte nad vším a zjistíte, že vlastně ne tak docela... A když pochopíte jen u jednoho dílu, jak funguje scénáristický Modus operandi, tak ho pak dokážete najednou aplikovat i na další díly a každý vás začne překvapovat, bavit, nutit k zamyšlení. Na druhou stranu by se to dalo ale i brát jako výtka, protože ten vzor je skoro ve všech dílech stejný, jako ten už výše zmíněný základ každého příběhu, ale to provedení a ty pointy za to vážně stojí. Navíc díky již zmíněnému času, který scénáristé stráví tím, aby do toho všeho zabudovaly osobní příběhy tří hlavních hrdinek a každou nám tak trošku přiblížily a polidštily, začnete mít tuhle partu dost možná rádi, a tak začnou ke konci i fungovat ty emotivnější pasáže a vy si to celé opravdu užijete. Za mě je Estab-life: Great Escape velmi dobré, chytře napsané, zábavné a milé anime s pár vadami na kráse, které mi ale nebrání dát mu 7,5/10.

Cuphead jsem hrál dvakrát u kamaráda a je to taková sympatická, zábavná hra s okouzlujícím retro vizuálem, u které se většinu času dobře bavíte, ale občas máte chuť praštit svého spoluhráče a jindy zase chcete zahodit ovladač do kouta a už to v životě nezapnout. No a Netflixu se tady poměrně slušně podařilo zachytit to zvláštní a okouzlující prostředí, milé, ztřeštěné a zajímavé charaktery a občas to okořenit poměrně zajímavými a někdy i vtipnými zápletkami. Oceňuji i stylizaci úvodních a závěrečných titulků. Občas to bylo správně ujeté, většinou dost nápadité a docela originální a pokud hru znáte, budete tu jako doma. Nejoblíbenější postava za mě asi Ďábel, díly s ním jsem si užíval ještě o chloupek víc. Co mě trochu mrzelo byl fakt, že jsou díly na můj vkus docela krátké. Než jsem se stačil uvolnit a naladit na tu správnou vlnu, už jsem se zase musel zvedat, abych si zapnul další epizodu. Ale jako příjemná zábavná jednohubka to docela dobře funguje a některé momenty a hlášky byly super. 8/10

Na jednu stranu jsem nadšený z toho všeho (a nebylo toho málo), co jsem ve druhé sérii viděl. Na druhou stranu mě ale pořád trošku mrzí, že seriál nedostane od Myšáka víc prostoru, a tak to bylo už teď hodně zběsilé a někdy i trošku uspěchané. Ale jak zaznělo v jedné z posledních epizod této řady „Už nemáme dalších dvacet dílů…“ tedy bylo třeba to vše prostě popohnat a na mnohé, co autorka možná zamýšlela, se tak ani nedostalo. Trpí tím ale nějak celkový dojem? Dle mého moc ne, přeci jen – pořád se něco dělo, každý další díl přinášel nová zjištění a odhaloval nová tajemství a já si i proto ten příběh tak, jak ho tu pro diváky vymysleli, skvěle užíval (nebylo hluchých míst). Ono i to svižné tempo plné děje se dařilo dobře ukočírovat, vše působilo logicky, atmosféra fungovala, kouzelný svět si držel své nádherné kouzlo, postavy se dokázaly přirozeně rozvíjet a posouvat, prostě všechno mělo svůj smysl. Stejně tak rozvoj vztahů mezi jednotlivými postavami dokázal působit pořád uvěřitelně a procítěně, nic tu na mě nepůsobilo zkratkovitě. Jediné, co mě možná trošku mrzí, je fakt, že nedostal víc prostoru Collector, po pravdě si teď připadám, že o něm skoro nic nevím (možná je to moje chyba a špatně jsem sledoval) a tak netuším, jak moc (anebo proč) bych se ho měl bát. Po pravdě celé finále tím u mě trošku trpí a nepřišlo mi tak napínavé a velkolepé, jako třeba druhá polovina třetí série Amphibie, která běžela s touto sérií souběžně. Ale náboj to i tak mělo a jsem proto pořád zvědavý a natěšený na tu poslední třetí sérii, i když to mají být snad jen tři čtyřicetiminutové epizody. A protože tu nebyl žádný úsek, kdy by to u mě nějak drhlo, a i jako ocenění autorům, jak dobře dokázali celý příběh až sem odvyprávět a udržet můj zájem o to, jak to celé skončí, tentokrát těch 5* dám. 8,8/10