kinderman

Filmů o nesourodé dvojce policajtů už tady bylo. Ale v žádném není tolik zběsilé kung fu akce (dokonce s motorovými pilami), úchylného asijského humoru a naprosté politické nekorektnosti. Postava Chow Yun Fata je tentokrát ta „legračnější“-neschopný pitomec v barevných košilích a kožené čapce, který se u policie drží jen díky konexím a při vyšetřování dokonce mučí podezřelou ženu. Olga Sommerová by se raději neměla dívat.

Kdepak, tohle není zbytečný vietnamský prequel k Woovým Lepším zítřkům. Tohle je důležitá součást mytologie, protože se dozvíme, kdo vymyslel Markovi (Chow Yun Fat) image a naučil ho střílet. Tsui Hark přidal v postavě slečny Chow (hrané skvělou Anitou Mui) romantický prvek a učinil ji zcela rovnocennou mužským hrdinům. Olga Sommerová by měla radost!

Kontrolní otázka: kdo viděl Neúplatné v kině? Dobře. A kdo je viděl v kině třikrát? Tady je několik důvodů, proč je to pětihvězdičkový film. 1/Brian De Palma samoúčelně neexhibuje, ale řemeslně dokonale přivádí k životu silný scénář (D.Mamet) o tom, že kdo se pustí do boje se svinstvem, nemůže na konci zůstat čistý 2/Ennio Morricone složil vynikající hudbu a zejména vítězné fanfáry překonávají dokonce mistra velkolepých fanfár, Johna Williamse 3/Kevin Costner poprvé hraje ztělesnění amerických ideálů a Sean Connery je báječný v roli jeho mentora (oblíbená C. poloha od poloviny 80.let) 4/Robert De Niro je padouchem přesně na té hraně odpudivosti a fascinace, kdy netrpělivě čekáte na jeho další proslov 5/Samozřejmě ty dobové „hadry“ od Armaniho. If you walk through this door, you´re walking into a world of top movies. There´s no turning back. Do you understand?!

Mezi koktavým rozpomínáním se na články Deklarace práv člověka a občana a jejich bezchybném mechanickém odříkávání v podání malého chlapce se odvíjí drama dvou mužů-vůdce jakobínů Robespierra (který pro dobro republiky neváhá stínat hlavy) a umírněného Dantona (který je už z permanentní revoluce, již sám pomáhal zažehnout, unaven). Toto drama je nadčasovým příběhem o tom, jak revoluce požírá své vlastní děti, a v co se mění původně pokrokové myšlenky. Je založeno především na silném scénáři a (zejména ve své druhé polovině) strhujícím výkonu G. Depardieua. Všem adeptům vstupu do politiky pouštět povinně!

Pasikowski s Lindou zabrousili v případě filmu o polském kontingentu IFOR v Bosně do žánru válečného (velko) filmu a světe div se, ono jim to zase vyšlo! Jednotka drsného majora Kellera (skrývajícího v sobě notnou dávku lidskosti) je složena ze samých výrazných typů: vtipálek, mlčenlivý sniper, zbabělý armádní vyšetřovatel, který teprve v boji najde sám sebe atd., a když se ze záchranné operace na pomoc posádce havarované helikoptéry stane dramatické honička v nepřístupném horském terénu s bandou legendárního Skiji, tvůrci vám úspěšně vsugerují přesvědčení, že polští vojáci jsou ti nejlepší vojáci na světě (přestože velení nestojí za nic a mnozí si na Balkán původně přijeli akorát vydělat)

Oslnivý debut Wladyslava Pasikowského získal na začátku 90.let Zvláštní cenu poroty a cenu za debut na filmovém festivalu v Gdyni. Založil také „pěkné umělecké přátelství“ mezi Pasikowským, B. Lindou a kameramanem Pawlem Edelmanem (který v současnosti točí pro Polanského). Spíše psychologický než akční příběh je honbou vojenského policisty (Linda) za dezertérem Krollem (Lubaszenko). Pronásledovatel postupně vniká do Krollova soukromého života a odhaluje motivy, které ho k útěku z armády vedly. Škoda, že běžný divák měl dosud možnost seznámit se s Pasikowského filmografií jen prostřednictvím vynikajících Psů (uvedla ČT) a nepříliš přesvědčivé Operace Simoom, jejímuž vydání na DVD navíc podrážejí nohy strašlivé české titulky.

Alex a Andre, dva členové podsvětí, se po letech strávených v zahraničí vracejí na rozkaz svých šéfů do rodného Polska. Čekají je zde krásné dívky, vzpomínky na dávné lásky, morální dilemata i dramatické situace, které prověří hodnotu jejich partnerství. Úvodní mudrování gangsterů nad scénou z filmu S.Bondarčuka připomene Tarantinovy Gaunery, závěrečný boj dva proti všem zase cokoli od Johna Woo-zatím poslední (?) snímek úspěšného tvůrčího týmu W. Pasikowski (scénář, režie),B. Linda (hlavní role),P. Edelman (kamera).

Tenhle film o polských agentech v Iráku v předvečer vpádu do Kuvajtu trpí tím, že se hlavní pozornost nesoustřeďuje na postavy agentů v podání Lindy a Lubaszenka (kteří se pokoušejí evakuovat z ohrožení agenty americké), nýbrž na jejich kolegu Mayera (M. Kondrat), který do země přijíždí zachránit svého syna z rukou irácké tajné služby. Přestože se jejich příběhy protínají, Lindovo charisma na plátně prostě chybí a stejně chybí i uvěřitelnost této špionážní story.

Franz Maurer se vrací (z vězení) a hned se zaplete mezi překupníky zbraní a ruskou mafii. Pokračování Pasikowského hitu Psi je filmařsky více inspirováno „Hongkongem“ (jednička mi přišla zase „tarantinovská“- co se dialogů týče), nechybí zpomalená střelba ze dvou pistolí zároveň, jemná práce s rýčem ani gigantická exploze. A závěrečná konfrontace mezi Franzem a jeho parťákem Nowým-nic podobného by v českém filmu vzniknout nemohlo bez toho, aby to nebylo směšné. Nemáme na to herce, scénáristy a koneckonců ani režiséry…

Pasikowského film Psi byl pro mne při svém uvedení na obrazovce ČT zjevením a jeho hrdina Franz Maurer (vynikající B. Linda), bývalý estébák přeložený ke kriminálce a řešící se stejně postiženými kolegy případ obchodu s amfetaminy, se stal jednou z mých nejoblíbenějších postav 90.let. Vida, jaké umějí v sousedním Polsku točit filmy! Dramatické, akční a přitom jakoby mimochodem reflektující neradostný „porevoluční stav“, který byl typický pro všechny země bývalého východního bloku. A. Wajdu prý znechutila opilecká scénka, v níž si Pasikowski dovolil zparodovat jeho Člověka z mramoru, ale to nic nemění na skutečnosti, že Psi jsou ukázkou autorského filmu, který nekulhá ani po stránce scénaristické, ani režijní.