Slarque

První půlka je něco mezi road moviem a komedií, druhá je akční drama z ringu. Pokud už jste nějaký hollywoodský film viděl, tak navíc poměrně přesně víte, jak musí zápas dopadnout.

Není to tak dávno, co jsem v televizi viděl jiný film o estébácké akci Kámen. Ale tahle verze byla velice dobře napsaná i natočená a její konec mne opravdu překvapil.

Velice citlivě napsaný i natočený film o lidech, kteří hledají lásku, štěstí, cit... prostě něco, co jim v současnosti chybí. Postavy jsou natolik dobře napsané i zahrané, že jsem na ně po chvíli přestal koukat jako na nějaký zajímavý, leč nechutný, hmyz, ale začaly mne opravdu zajímat (a držel jsem jim palce). Tam, kde by většina filmařů cudně uhnula objektivem, Mitchell sice najede na detail, ale pro hodnocení tohohle snímku mi to přijde naprosto podružné.

Leonardo DiCaprio ten samý rok natočil i Co žere Gilberta Grapea. A byl tam stejně přesvědčivý jako tady. Tudíž o jeho hereckém talentu nemám nejmenší pochybnosti. Robert De Niro je tu za dalšího ukázkového magora, Ellen Barkin za zoufale se snažící a situaci moc nezládající matku. Scénář není nijak objevný či překvapivý, režie je celkem slušná, ale rozhodující jsou opravdu herecké výkony zmiňované trojice (90%).

Mnozí to označují za vrchol Tarkovského tvorby, já dávám přednost jiným mistrovým titulům. Tady mě sice také uchvátila hypnotická krása obrazů, ale jinak mi to nedává žádný smysl. Občas jsem vyloženě tajil dech (doslova, to není žádná metafora), ale za chvíli autor přepnul jinam a já se musel začít chytat znova. Nehledě na poezii režisérova otce, která šla úplně mimo mne.

Allen se sice v mnoha věcech docela opakuje, ale stejně jsem se u toho celkem dobře bavil, takže jsem se přiklonil k vyššímu hodnocení. Scarlet Johansson dokáže využít prostor i v typicky allenovské roli, Woody Allen opět hraje, to co skoro pokaždé, Hugh Jackman má pouze dobře vypadat a Ian McShane si moc nezahraje, ale i tak je mnohem přesvědčivější (70%).

Ten nápad není k zahození. Bohužel, právě to s ním jeho autoři udělali. Ač se režisér docela snaží, tenhle příběh je moc řídký i na tuhle nepříliš dlouhou stopáž, scénář je poskládaný ze samých recyklovaných motivů a herci nikde. Aspoň do hlavní role mohli snad najít menší poleno. Vždyť přece ani hororové béčko nemusí vypadat trapně.

Japonci jsou divní (úchylní) a Shinya Tsukamoto je jeden z režisérů, který toto tvrzení dokládá. Dokáže perfektně navodit atmosféru, parádně pracuje s barvami, se zvukem, hudbou. Jediné, co se mi nelíbilo, byly dialogy. Jak postavy delší dobu mluvily, přestávaly mne zajímat. Zvláštní kousek, který rozhodně není pro každého.

Televizní zpravodajství je vděčné téma, ale tohle není tak dobré jako třeba Vysíláme zprávy. Pohled je tu omezen pouze na milostnou romanci Michelle Pfeiffer a Roberta Redforda. A když po třech čtvrtinách snímku najednou přišla Michellina dramatická reportáž z vězeňské vzpoury a Robertova cesta do Panamy, chvíli jsem se divil, že sleduji pořád ten samý film. Výsledný pocit je, že tu bylo nakousnuto ledacos, ale prakticky nic nebylo dotaženo k uspokojivému konci.

Velice dobrý film, který staví na dokonale vybroušeném scénáři, pečlivě budované atmosféře, hře s tajemstvím a prvotřídních hercích. Nehodlám je tady všechny vyjmenovávat a jednotlivě chválit, ale i díky scénáři působí úplně nejzajímavěji Nikola Tesla v podání Davida Bowieho. Nolanové opět nezklamali!