souhlasic

Nečekal bych, že poměrně low budget film, o kterém jsem nikdy neslyšel, od režiséra, o kterém jsem nikdy neslyšel, s poměrně neznámými herci, o osmi postavách, které hodinu a půl konverzují v jedné místnosti, bude takový underrated gem. Obešel bych se bez poslední scény s psychologem, která působila asi jako jediná už až moc over the top. Nicméně ani ta mě nepřesvědčí o ubrání hvězdičky. Perfektní hodina a půl dialogu otírajícího se o vědu, náboženství, psychologii, filosofii a život vůbec.

Na současný český poměry vlastně asi jedna z míň dementních detektivek s pupkatým fotříkem ala drsnej Harry, teda drsnej Pepik. Když nemá člověk zrovna nic lepšího na práci a je línej si zapnout cokoliv jinýho než bednu, je to koukatelný.

Vlastně nemám jedinou námitku. Celou dobu nevěřím, že koukám na film, který vznikl v Česku, v době snad největších zrůdností, které se u nás kdy točily. Neubráním se a ani se nechci ubránit neobjektivnímu hodnocení, a pouze doufám, že podobně odvážných režisérů u nás bude jen přibývat.

Napoleonovu hodnocení neoddiskutovatelně klasicky uškodilo rozdělení na director's cut a verzi, která šla do kin. Po shlédnutí director's cutu totiž zcela nechápu jeho průměrná až podprůměrná hodnocení. Ano, film zachycuje podrobněji tři hlavní bitvy a pár rychleji prostříhaných událostí a já se ptám: Co víc jako sakra chcete? Život Napoleona mistrně vtěsnaný do necelých třech hodin, s očekávaně bravurním výkonem Phoenixe, v jeho nebojím se říct nejlepší formě. Slavkov i Waterloo byly každou sekundou kinematografickým vrcholem všech bitev za poslední dobu, kvalitou se vyrovnávajíc filmovým bitvám z klasik minulého století. Napoleon je pro mě pouze potvrzením, že Mr. Scott historii, a obzvlášť Francii, opravdu umí, že Phoenix je jeden z nejtalentovanějších herců současnosti a že není moudré se jakkoli nechávat ovlivnit hodnocením většiny. Tak snad bude doceněn alespoň časem. Za mě osobně Riddleyho top trojka.

Aneb co se stane, když síly zkříží brainwashed sekta, s rádoby demokratickejma Americkejma institucema, který se neštítěj jít přes mrtvoly. Doslova. Vznikne v první řadě zbytečnej masakr, kterýmu se nejspíš dalo předejít, a ve druhý řadě výborná minisérie se skvělým hereckým obsazením. Že je vůdce Davidiánů vykreslenej až v moc pozitivním světle, o tom žádná. Až si počas sledování člověk musí připomínat, že to byl regulérní fanatickej magor co zneužíval nezletilý. Téma ne až tak obsáhlé, leč zajímavé, tady vydalo na šest dílů, s tím že by se bohatě vešlo do čtyř, ale i tak velice kvalitní, málo známej miniseriál. Michael Shannon i Taylor Kitsch naprosto vynikající.

Klidně by to mělo čtyřhvězdičkový potenciál, ale bohužel půlhodinová stopáž nedává příběhu šanci se rozvinout. Působí to jako jedna epizoda z kvalitního seriálu, vytržená z jakéhokoliv kontextu.

Hezky syrový, hezky temný, hezky undergroundový. Ale to je tak všechno.

Asi už typický McDonaghův rukopis a zasazení na malebná irská pobřeží dělají tento film krásným na pohled. Film je údajně metaforou na Irskou občanskou válku ve třicátých letech, což je extrémně zajímavej nápad, ale pro ne-Ira celkem nicneříkající. Po Třech billboardech a Bruggách jsem čekal trochu víc, ale pořád je to kvalitní herecká a dialogová jízda ústřední dvojice. Celkově 80%

Drogy, zbytečný násilí, rvačky a dětšký houpačky. Doslova českej Tarantino. Život není krásný za mě o něco lepší a hláškovatelnější než Máma má raka nebo Jehovova pomsta, každopádně celá tahle taškařice je masterpiece český bizárkinematografie.

Jeden z nejkrásnějších a zároveň emočně nejtěžších filmů poslední doby. Film který neříká, ale jen naznačuje (a dělá to hrozně dobře). Nostalgická atmosféra turistického letoviska z konce devadesátek a pomalu plynoucí dny z jedné (ne)obyčejné dovolené kdesi v Turecku. To vše částečně sledujeme v nahrávkách z kapesní kamery malé slečny, na kterých postupně vidíme její vztah s jejím velmi mladým otcem, jeho snahu o co možná nejlepší zážitek ze společné dovolené pro svou dceru, a zároveň i přes povrchní idylku sledujeme boj s jeho vlastními démony. Finále příběhu začínáme tušit už v jeho průběhu a závěrečné scény opravdu dělají celý film a staví ho do jiného světla. Neskutečně vykreslená melancholicky nostalgická atmosféra a za mě jeden z nejlepších filmů z roku 2022. Also, Paula Mescala jsem doteď neznal, ale ta nominace na oscara za hlavní roli byla na místě.