Montiseus

Tohle je konečně to zemitější a osobnější zpracování, které Godzilla potřebovala a na které jsem tak dlouho čekal. Sice jsme měli několik pokusů od Gartha Edwardse nebo Rolanda Emmericha, ale žádný z nich nedokázal proniknout k jádru toho, co Godzilla skutečně znamená. Je to komentář k historii Japonska, metafora jaderné zkázy, kterou Japonci na vlastní kůži prožili. A Jamazaki tohle pochopil a místo zaměření na velké akční CGI bitvy se rozhodl pro intimnější a lidský pohled, prostřednictvím mladého Japonce, který se ocitá tváří v tvář této monumentální hrozbě. Právě lidský rozměr dává Godzille -1.0 velmi silný emoční náboj, v jehož dodání předchozí zpracování selhávají. Zároveň film vypadá po audiovizuální stránce tak neskutečně vymazleně, že se ani nechce věřit tomu, že rozpočet byl pouhých $15M USD a Japonci tak slušně nakopávají zadek americkým produkcím, u kterých doufám, že se po úspěchů této Godzilly trochu vzpamatují.

Asi nejblíž, co se kdy Henry Cavill dostal a dostane k Jamesi Bondovi. Bohužel, kromě něj a slušných akčních scén film prakticky není ničím zajímavý. Má sice dobrý námět založený na skutečné události, ale jeho scénaristické provedení vázne někde na půl cesty. Akce je pomálu, což je sice pochopitelné, ale dialogy, které by tak měly být hlavním lákadlem, jsou nezajímavé a zbytečně zdlouhavé. Skvělý casting je bohužel velmi nevyužitý a i tempo se místy vleče. Celkově filmu chybí údernost a energie, tolik specifická pro Ritchieho filmy.

Občanská válka očima čtveřice fotografů, kteří se vydávají napříč rozvrácenými Spojenými státy, aby zachytili poslední okamžiky prezidentova života. Žánrová road movie, která velmi syrově ukazuje, co se může stát, když napětí mezi společností přeroste v agresi a brutalitu. Více než o politickém komentáři je film o novinařině, konkrétně o tom, co je nutné kvůli ní obětovat a jaké morální dilemata přináší. Skrze tento pohled a otázky které vzbuzoval, jsem si film velmi užil, stejně jako hlavní čtveřici fotografů, která je skvěle obsazená, zapamatovatelná a zahraná (naprosto zbožňuju Cailee Spaeny). A pochválil bych i mixáž zvuku, protože ozvučené to bylo parádně.