Marze

To je hrůza. Po shlédnutí je přestávám litovat, co si prožili koncem války. Hrozné je jak po válce neměla německá veřejnost zájem napravit křivdy a potrestat viníky. Co kdo dělal za války bylo mnoho let tabu i v rodinách.

Shlédl jsem na výborné TV Prima Zoom.

Vizuálně nezvykle pojatý snímek popisuje dějiny fiktivní středoevropské země Zubrowka mezi první a druhou světovou válkou. V prostorách obrovského alpského Grandhotelu Budapešť hravým způsobem zachycuje středoevropskou mentalitu na pozadí příběhu jednoho ukradeného obrazu.

Film nepřináší sice bůhvíjak převratnou filmařinu, zato je odvážný humor, který zvolila: chytrý, přemýšlivý, otrlý, cynický, velmi nejednoznačný a překvapivě svobodomyslný. Amerika sice na svobodu myšlení a rozhodování nedá dopustit, jenže tady se jí dovolává člověk, jehož by současné protikuřácké tažení nejradši přibilo na kříž. Zaskřípe to jedině v ženském táboře: jednak hrdinova pletka s novinářkou neodpovídá jeho profesionálnímu založení, jednak Katie Holmesová rolí dotyčné slečny znovu dokazuje, že její údajné kouzlo uniká celému světu -s výjimkou Toma Cruise. Film Děkujeme, že kouříte je prostě vtipný, příjemně neagresivní a inteligentní - možná až nadmíru. Stojí na duchaplném dialogu, takže divák musí počítat se spoustou slov, z nichž by se mohla úhořovitě vynořit moralita. Ale Reitman je na stráži a sotva se zárodek kázání objeví, hned ho plácne přes prsty

Z nevtíravě geniálního britského dramatu je světový hit a držitel největšího počtu oscarových nominací. Nejvyšší čas rozklíčovat, v čem tkví jeho kouzlo. Hlavním trumfem "koktavého krále" (jak se snímku zvyklo v médiích přezdívat) je, že umí být intimní a lidský, i když mluví o zcela neintimních, člověka přesahujících věcech. Velká společenská témata podává jako osobní drama jedince, aniž by se přitom ztratil jejich přesah. Problémy britského následníka trůnu, kterého trápí nejen vada řeči, ale hlavně strach z jakékoli společenské zodpovědnosti, jsem prožíval natolik intenzivně, že jsem na konci vyčerpaní skoro jako on.

Davida Lynche nemusí mít každý rád. Ale ani lehce zmatený divák odcházející z jeho novinky Mulholland Drive s pocitem, že zase nic nepochopil, nemůže režisérovi upřít černokněžnickou bravuru. Klame i stavbou příběhu. Dvě hodiny si člověk libuje, jak je vyprávění nečekaně přehledné, ba ospale pomalé - ovšem sotva se nechá ukolébat, Lynch v poslední půlhodině prudce přehodí výhybku. Humor jen místy projasňuje Lynchův hlavní útok vedený na pomezí detektivky a mysteria. Jeho četné a zálibné odbočky budují znepokojivé zdání neskutečnosti, nicméně občas už hrozí přerůst v soukromou manýru, jež zdržuje a unavuje. Zvláštní kabaret založený na tichu, magie jazzových tónů, kuriózní stvoření jako věštkyně, kovboj, zubící se párek důchodců či plačka, modrá krabička s modrým klíčem; to jsou typicky lynchovské uzlíky v umném propletenci, jenž nutí hledat významy i tam, kde třeba nejsou - a naopak. Ano, možná si z nás Lynch po celý život dělá blázny. Ale je to jeho právo na vlastní styl, který dovedl ke svérázné filmařské dokonalosti. Kdyby jedinkrát prozradil, jak to doopravdy myslí, kouzlo by skončilo. Možná i nominaci na Oscara za nejlepší režii dali akademici Lynchovi na základě úvahy: Nevíme sice, co vlastně chce v Mulholland Drive říci, ale říká to skvěle.

Velkofilm si nezadá s americkými přepisy antických bájí či dějin starověku včetně Pompejí. I režisér Darren Aronofsky se kryje obvyklým štítem, že vyšel z komiksu, který legendu "poupravil" už před ním. A také mu to nepomůže, byť ve srovnání s režisérem Pompejí vypráví stokrát obratněji. Protože něco asi bude špatně, jestliže se kino směje, když archu stavějí digitální obři, když se do ní hrnou digitální zvířátka, když Russell Crowe zpívá malé osiřelé chráněnkyni ukolébavku, i když hrozí krvelačně nožem novorozeným vnučkám, neboť lidstvo přece nesmí pokračovat. I Noe splňuje pokrytectví katastrofických filmů: u Pompejí se čeká, až to bouchne, tady zas, až to svět spláchne, ale pro zachování tváře se před efekty navrší něco jako příběh. Pokud možno dlouhý, Noe začíná doslova od Adama (a Evy), přičemž zrození světa se pak odvypráví ještě jednou v zajímavě stylizovaných siluetách jak z reklamy. Kdo se vypravil na počítačově vzedmuté vlny, žasne, neboť jakmile je konečně spláchnuto, na palubě archy se rozpoutá rafinovaná telenovela plná křiku, hysterie, štkaní, burácení i sklonů k otcovraždě či vnučkovraždě.

Nezávislý trpaslík, který vyroste v oscarového obra. To je Juno, vtipná, chytrá, svižná a nesentimentální komedie o těhotné školačce, zosobňující sen všech filmařů světa. Natočili ji za měsíc a za pouhých sedm milionů dolarů. Vyhrála Oscara za scénář, o dalších oscarových nominacích a čtyřicítce jiných cen nemluvě, a celosvětově utržila 229 milionů dolarů – vůbec nejvíc ze všech děl nominovaných na Oscara za nejlepší film roku 2007.

Jestli má naše národní tradice hořkého smíchu svého mistra v Miloši Formanovi, pak Osmy přivedli na svět jeho tovaryši. Přesně totiž postihují Formanovu metodu: pravda nenudí, pokud se vypráví zábavně, s dávkou rýpavé provokace i zdravé neúcty vůči pomníkům. A kdyby oscarová Americká krása hledala náhradu za Kevina Spaceyho v hlavní roli, našla by ji v Trojanově kouzelném antihrdinovi, jímavě směšném, aniž by však odkládal lidskou důstojnost. A když spadne až na dno, má sebeúcty nejvíce.

Ani válečná romance, ani válečná komedie, ani válečný thriller. Snímek Železná srdce s Bradem Pittem, který právě vstupuje do našich kin, si nepomáhá berličkami. Stačí mu válka sama. Režisér a scenárista David Ayer sleduje postup spojeneckých jednotek blátivým Německem jara 1945 jako profesní záznam; válka je prostě práce, kterou je třeba udělat dobře, i když nikoho netěší, takže pokud možno přesně, věcně, rychle, vítězně. Reportážním pojetím se Železná srdce tak trochu podobají kronice Bratrstvo neohrožených – a také snahou o historickou věrnost. Ctitelé armádní historie ocení vedle pravých tanků Sherman celou sbírku tehdejší vojenské techniky. Samozřejmě se dostaví i pár klišé, počínaje vztahem velitele k mladíčkovi, jenž zprvu odmítá zabíjet, čímž ohrozí vlastní tým, a konče drobnými vojáckými žerty včetně provokativní debaty, jestli všeobjímající Ježíš miluje i Hitlera.