Chudobka

Českou literaturu celý život dost zanedbávám, měla bych to napravit. Bohužel ale nesdílím obdiv k některým českým autorkám próz, zatím mě zaujala jen Karin Lednická. Slavnostní vyhlášení vítězů mě jako milovnici literatury samozřejmě zajímá. K průběhu večera nemám žádné výhrady. Moderátorská dvojice byla příjemná, obzvlášť Saša Michailidis. Atmosféra rovněž příjemná, žádné šaškování nebo výstřelky. Největšího potlesku se dočkal Marek Torčík, autor oceněné prózy Rozložíš paměť (knihu si jistě přečtu). Literu za poezii získala, podle mě zaslouženě,  Tereza Bínová. Cenu za přínos kultuře obdržel Tomáš Kůs, dlouholetý organizátor večerů slam poetry.

Občas poslouchám. Někdy se nestačím divit, čemu všemu se říká poezie, ale už se i stalo, že mě nějaký autor zaujal. Ondřej Lipár, Kamil Bouška, Zofia Baldyga nebo Tereza Bínová (poslední dvě jmenované navržené na cenu Magnesia Litera).

Mám ráda tento seriál, už se na něj dívám podruhé. Všechny hlavní postavy jsem si oblíbila. Je pěkné sledovat, jak studenti drží při sobě a navzájem si ve všem pomáhají. V této nevlídné době je setkání s vlídnými lidmi potěšení.

Agathu Christie mám přečtenou skoro celou (na chuť jsem jí přišla ale poměrně pozdě), Hadí doupě jsem znala. Kniha je klasická dobrá Agatha, filmové zpracování je však zdlouhavé a  Max Irons bohužel nudný a nevýrazný, postrádající charisma. Zaujala mě hlavně Glenn Close. Navíc jsem udělala chybu a sledovala film na Nova Cinema. Proložený reklamami se nekonečně vlekl, takže jsem se nedodívala. Pokud bych si chtěla připomenout závěr, sáhnu si raději do své knihovny. Ale nebylo třeba. Nepamatuji si vždy všechny pachatele, ale tohoto (tuto) ano.

S některými názory Šárky Homfray i já jako seniorka souhlasím. Věřím, že se její kniha setkala s ohlasem, ženy na mateřské dovolené jsou přetížené, jejich péče o děti je nedoceněná, postrádají pomoc, péče o dítě je vlastně celodenní (někdy i noční) směna. Uvítaly by dostupnost jeslí, školek nebo např. i většího pochopení ze strany zaměstnavatele. Názor, že matka může být vyhořelá, když se stará o dvě nebo tři  děti minimálně do jejich tří let, sice chápu, ale já jsem před těmi mnoha lety na nějaké vyhoření neměla čas. Obě dcery šly do školky ve třech letech a do té doby bych je nikomu nesvěřila. Měla jsem pro to silný důvod. Vychovávala mě babička, a i když matka s námi bydlela, nemám na ni z dětství téměř žádné vzpomínky. Babičku jsem milovala, k matce se mi nepodařilo za celý život si vytvořit vztah. Myslím si tedy, že být s dítětem první tři roky doma je radost a matce se to v budoucnu rozhodně vrátí. Příklad ženy seniorky nebyl podle mě vhodně zvolený. Žena, která si třikrát po sobě vybere jako partnera alkoholika, je za své stáří odpovědná z velké části sama.

Dokumentem Radúze Činčery jsem byla naprosto fascinována. Pozorovat Otomara Krejču při přípravě legendární inscenace (kterou jsem bohužel neměla možnost vidět),sledovat herce, jak tvoří své role, byl pro mě zážitek. Jan Tříska a půvabná Marie Tomášová, Luděk Munzar se slunečními brýlemi jako Mercuzio, paní Olga Scheinpflugová jako chůva (mluvila o tom, jak před lety ztvárnila Julii), další herci, tak krásně mladí a nádherná hudba Jana Klusáka. Slova pana Krejči o toleranci mně vehnala slzy do očí. (Někdo zde  označuje Shakespeara za mluvku. Jak smutné.) Děkuji za možnost vidět tento skvost.

Druhá epizoda byla lepší než první. Zajímavý případ, mělo to spád, jen ta Špalková (výborná herečka) je fakt jak svatá. Aby vezla partnerku svého bývalého muže do porodnice a ještě se tam chodila dívat s dcerou na miminko, to bylo na mě příliš. Dcera už je dost velká. Nenapadlo ji, že to bude mamince líto? Linka se synem Černého mě baví.

Tohle je něco, co nikdy nepochopím. Jak se může inteligentní člověk dostat pod vliv nějaké sekty a nechat se zcela ovládat. Když jsem viděla ty záběry poslušných oveček, jejich zblblé tváře, tu hroznou manipulaci, ani mi jich nebylo líto. Některým lidem asi chybí samostatné myšlení. Člověk v životě hledá, jakou cestou se vydat, aby jeho život měl smysl. To chápu. Ale vydat se tímto směrem? Muž, který opustí kvůli sektě svou ženu a dítě, je podle mě slaboch. Po více než dvaceti letech se mu podařilo sektu opustit. I když je to chvályhodné, trvalo mu přece jen příliš dlouho, než prozřel.  Pořad jsem chtěla vidět hlavně kvůli Zdeňku Vojtíškovi, na jehož přednášky o sektách jsem před lety (jako výchovná poradkyně) chodila. V dokumentu bych uvítala více prostoru pro rady psychologů, naopak tam mohlo být méně  současné partnerky pana Štrause. Nevím, proč se oba chovali jak malé děti. Vina režie? Takhle to vypadalo, že se pan Štraus sice osvobodil od sekty, ale je tentokrát pod vlivem své partnerky.

Bylo mi 14 a objevil se Karel Kryl. První láska, ta největší. Žádný střední proud, Gott, Vondráčková...To nebylo nic pro mě. Kryl, osobnost, které si člověk mohl vážit.

Krása. A už se mám zase na co těšit - příští měsíc má koncert v Jihlavě.