Tom Riddle

Ať už je kvalita sebelepší, pokud o nějakém seriálu ze všech stran slyšíte Komiksákovské "Best show/episode/finale ever," může to znechutit, nebo dokonce úplně odradit od sledování. Jestli je v současné době vyjma Game Of Thrones jeden seriál, který se může "pyšnit" podobným hypem, je to právě Breaking Bad. Walt, uťáplý tatík od rodiny s podhodnoceným místem učitele chemie na střední škole se dovídá, že má rakovinu plic, a pod vlivem onoho zjištění a po setkání s bývalým studentem, problémovým Jessem Pinkmanem, se rozhodne rodinu finančně zabezpečit vařením drog. Od začátku do konce jsem viděl paralelu s několika dalšími seriály, minimálně s The Big C, Weeds a Dexterem. Zatímco The Big C se věnovala realitě vyrovnávání se s nemocí a efektu, jaký má na vývoj charakteru, Weeds se věnovala tomu, jak jedna lež a překročení společenských pravidel a norem se nabalují na další jako lavina, až nabydou komicky absurdních rozměrů, a Dexter se věnoval skloubení dvojího života titulního antihrdiny mezi jeho rodinou a jeho koníčkem, Breaking Bad se rovným dílem věnuje všemu. Proto možná může působit překombinovaně, díky inteligentnímu scénáři, který se věnuje především proměně charakterů (relativně nízkého počtu) hlavních postav je ale opak pravdou. Vůbec nejvýraznější změnou prochází samozřejmě středobod seriálu Walt, který se jak patrno z názvu z dobráka postupem času stává zlem. Walter White je dokonale nesympatický, ovšem většinu času bohužel ne kvůli jeho vývoji (který je napsaný kvalitně, byť zdaleka ne tak, jak je mnohdy zmiňováno, už jen proto, že proběhne poměrně rychle a zkratkovitě, a finálního Heisenberga vidíme už cca koncem druhé sezóny a jeho charakter se dál nijak výrazně nemění). Během sledování mě nejednou napadalo, že Breaking Annoying by byl trefnější název, upřímně si nevybavím, kdy naposledy jsem viděl seriál s tak nesnesitelně otravnou a hloupě se chovající ústřední postavou. K tomu taky směřuje moje největší výtka. Walt MÁ působit jako inteligentní člověk, dokonce génius a zločinný manipulátor, přitom ale od zhruba poloviny druhé až do poloviny páté série dělá jedno extrémně hloupé a úplně zbytečné rozhodnutí za druhým (např. MINISPOILER hádka s policistou/zatčení v díle 3x02 KONEC SPOILERU). Přesto jeho představitel Bryan Cranston svým vynikajícím herectvím dokáže v klíčových momentech z diváka vyždímat potřebné sympatie. Vliv Waltovy proměny na vývoj ostatních postav je potom zřejmě vůbec nejlepším prvkem BB, kdy se z amorálního podvodníčka Jesseho (výborný Aaron Paul) nebo nevědoucí manželky Skyler (úžasná Anna Gunn) s postupem času stávají nejzajímavější ze současných seriálových postav. V mém osobním žebříčku Breaking Bad určitě nedostál svojí pověsti nejlepšího seriálu ever, až do poslední sezóny jsem dokonce neustále balancoval na hranici tří a čtyř hvězd, s uspokojivým zakončením se ale dostavilo i uvědomění o nepopiratelně kvalitním seriálu. 75%

Než bych vyjmenoval, podle jakých všech kritérií se dají dělit seriály, pěkně by to trvalo. Dají se dělit podle žánru... Netrvalo to tak dlouho, jak jsem myslel. Nicméně já osobně ještě dělím dramatické seriály na ty, které jsou založené na osobnostech postav, a ty, které jsou založené na zápletce. Zatímco první jmenované se většinou bez velké zápletky obejdou, ty druhé dříve či později potřebují pracovat s charaktery postav. Proto je zajímavé, že seriálový mág Joss Whedon založil zápletku svého dalšího díla na faktu, že jeho postavy žádné osobnosti nemají, respektive můžou mít jakoukoli je zrovna potřeba. Dollhouse je místo splněných snů, kde si klienti mohou na míru nechat naprogramovat kohokoli od pravé lásky po specialistu špionáže. Do Dollhousu se po spáchání jistého zločinu dostává nová hračka Caroline (Eliza Dushku), které je na stopě agent FBI, a legrace může začít. Ze svojí podstaty je Dollhouse hlavně experiment a herecká výzva pro všechny dolls (Dichen Lachman a další), především pak samotnou Dushku, která v roli Echo/Caroline stihne vystřídat zhruba dvacet osobností. Většinou se s tím pere (někdy i doslova) zdatně, občas bohužel zbytečně selhává (jako starší sofistikovaná dáma se mohla skvěle předvést... a nepředvedla). Podpůrný cast je ovšem z velké části vynikající a přesný, minimálně Olivia Williams a Enver Gjokaj si kradou všechny scény pro sebe. Příběh po nejistém začátku nabere správný směr i tempo, a tak většina linek spolehlivě baví a zvraty potěší. Sem tam zakolísá a občasně i otravuje (postava potrhlého vědce Tophera je po pár dílech prakticky nesnesitelná), svižné a inteligentní scénáře to ale dostatečně vynahradí. Díly 6-11 z první série jsou malý seriálový poklad, zbytek potom platí za velice dobrý nadstandard. Je trochu smutné, že Whedonova originální a inovativní díla nepřežijí víc než pár sérií, zatímco takový Law & Order ve všech svých odnožích čítá už víc než 50 sezón.

Při sledování seriálu Oz (HBO, vřele doporučuju) mě mnohdy napadalo, jak by to asi vypadalo, kdyby se příběh odehrával v ženském vězení místo mužského. Díky za Jenji Kohan, svéráznou scénáristku a tvůrkyni Trávy, která se rozhodla tohle téma prozkoumat ve svém dalším díle. Středobodem všeho je Piper Chapman, privilegovaná blondýnka, která před deseti lety spáchala zločin (drogy, Jenji to očividně baví), a teď za něj musí pykat. Příběh je vyprávěný ve více liniích (obvykle ve dvou, ale sem tam i ve třech), první linie se věnuje aktuálnímu dění ve vězení z pohledu Piper a ostatní se věnují minulosti a zločinu, za který se osoba do vězení dostala. Flashbacky prvního dílu se nepřekvapivě věnují zločinu Piper, v dalších ale zjistíme příběhy ostatních vězenkyň, většinou s překvapivou pointou. Sama Piper je dostatečně zajímavá postava, aby seriál utáhla, ne nepodobná Nancy Botwinové, s pohledem plaché laně, za kterým se skrývá nečekaně vynalézavá (MacGyver by občas záviděl) manipulátorka, ona ho ale sama táhnout nemusí, protože i ostatní postavy prakticky bez výjimky baví, ať už ty sympatické (transgender Sophie) nebo ty úplně nejhorší (nutno poznamenat, že ty se dost střídají, takovou Pennsatucky jsem v první sérii nemohl vystát, ale potom...). Orange má navíc i šťastnou ruku na obsazení, představitelka ústřední role, neokoukaná Taylor Schilling, hraje jak o život, a ostatní jí zdatně sekundují, především Laura Prepon v roli osudovky Alex (byť v některých záběrech vypadá jak po zfušované plastice) a Kate Mulgrew jako drsná ale férová Red. Nemůžu si dokonce stěžovat ani na Prcičkáře Natashu Lyonne (lesbička Nicky) a Jasona Biggse (snoubenec Larry). Zkrátka je to skvěle zahrané, pekelně zábavné, většinu času vtipné (Eggplant!), občas drsné a dramatické, zkrátka... Jenji is back! 90%

Rozmazlená, ale schopná princeznička Caroline (Beth Behrs) přišla vinou otcových podvodů o peníze a musí se začít živit jakoukoli prací. Přijme proto místo servírky ve Williamsburg Diner, kde se seznámí s pohodářkou Max (Kat Dennings). Ta je z chudých poměrů, a jestli někdy mívala nějaké ambice, dávno na ně zanevřela. Její jedinou radostí vyjma randění je pečení lahodných košíčků. Caroline spatří v Maxině cukrářském nadání podnikatelský potenciál, a cesta za splněním snu o vlastním byznyse může začít. 2 Broke Girls je sitcom, který si na nic nehraje. Nepředstírá, že je kdovíjak inteligentní (narozdíl od TBBT), nevyžaduje od diváků zvýšenou pozornost kvůli sofistikovaným running jokům (Arrested Development) ani znalost popkultury (30 Rock). Je to přímočará oddychovka, jejíž humor je založený na nesčetných dvojsmyslech (co čekat, když tvůrkyní je ženská jménem Whitney Cummings. Nelíbil? Tak to 2 $ocky nejsou pro Vás) a zesměšňování rasových a kulturních stereotypů (především těch amerických). Max i Caroline jsou docela fajn postavy a tak nějak se jim nedá nefandit, tím spíš, když nám konec každého dílu hlásí stav jejich bankovního konta, což je hezký nápad, mimochodem. Podpůrný cast většinu času holky solidně doplňuje, nahrává jim a sem tam i baví samostatnou linkou, ať už perverzní kuchař Oleg, cool pokladní "taťka" Earl nebo korejský majitel restaurace Han. Paradoxně nejmíň se mi do seriálu hodí rozverná polská podnikatelka Sophie (Jennifer Coolidge, tu totiž jinak můžu prakticky kdekoli, ať už v Prcinách, Joeym, Nip/Tucku nebo Lemonym), která by byla fajn ozvláštnění, kdyby se objevila sem tam jednou za pár dílů, ale regulara z ní dělat nemuseli (už jen proto, že při každém vstupu na scénu u ní jako u jediné zazní z obecenstva nadšené "whoooooooo!" od mužské části, ne že by ve svých dvaapadesáti pořád nebyla MILFka, ale je to trochu zbytečné). První dvě série byly osvěžujícím přírůstkem do vyčichlého žánru sitcomu, po aktuálních šesti je toho všeljakého opakování a vykrádání sebe sama přece jenom příliš, a já tak musím s hodnocením dolů.

Z téhle série Mickeyho kraťasů na mě dýchá neuvěřitelná nostalgie. Jeden díl má cca 3-4 minuty, příběhy dílů tak nějak mluví samy za sebe (čili neuškodí ani neznalost angličtiny, případně neschopnost rozumět Mickeymu a Donaldovi, druhému jmenovanému jsem ostatně mnohdy nerozuměl ani česky, ale tak nějak je jasné, o co jde) a animace je tak stylová, až se mi tají dech. Za detaily jako cameo Betty White, prostřihy na reálnou krajinu nebo joky typu střevíček (díl třetí) velký palec nahoru. 80%

V době supermoderních seriálů plných záhad, akce, šokujících zvratů, nebo alespoň dramat vyhrocených na ostří nože je potěšující, že všeumělka Lena Dunham (created by, written by, directed by, starring) přispěla svojí troškou do televizního mlýna seriálem, který jde docela jinou cestou, aneb o normálně nenormálním životě čtyřech twentysomething holek. Neurotická lajdácká baculatá Hannah má tendence neustále všechno analyzovat a vztahovat na sebe, britským přízvukem mluvící dobrodružná Jessa zase neřeší nic, dokud už opravdu nemusí, její plachá sestřenice Shoshanna je ještě ve dvaadvaceti pannou, a kráska party Marnie, jediná ve stabilním dlouholetém vztahu s milujícím partnerem, je k smrti znuděná. Všechny čtyři řeší sex (mimochodem velice sympatickým způsobem, a sice ukazují, že to není vždycky jenom dokonalý a strhující animální zážitek, ale často je to hodně ujetý, mnohdy všechno, jenom ne rajcovní, a sem tam je to taky pěkná otrava) a lásku, vztahy a práci, bydlení či nedostatek peněz, a sem tam deptí nad svými špeky nebo špatnými rozhodnutími. Tolikrát řečená podobnost se Sexem ve městě tam samozřejmě je, jenže zatímco SATC se věnoval především vztahům, nadneseně, a navíc z pohledu čtyřech profesně už úspěšných čtyřicátnic, u kterých spokojenost v partnerském životě byla to poslední, co chybělo ke štěstí, holky z Girls, kterým svítí na čelech obří nápis LOSER, ani ještě nevědí, kde by měli na cestě za svým štěstím začít. Asi jako když se po půl roce rozhodnete konečně uklidit tu hromadu hadrů, co se vám nastřádala v koutě pokoje, ale mezitím jste si nakoupili oblečení nové, a tak to jaksi není kam dát. Co začalo trochu nejistě, s postupem času přerůstá v nejpřesnější televizní zrcadlo mojí generace, a ač bych to během nějaké druhé série určitě netipoval, nakonec i velkou srdcovku. Děkujeme, Leno. 1. sezóna - 4*, 2. sezóna - 3*, 3. sezóna - 4*, 4. sezóna - 4*, 5. sezóna - 5* 6. sezóna - 5*

Skrytá kamera, která by bez přítomnosti Betty White nikdy neexistovala. Sem tam úsměvné, sem tam trapné, sem tam k popukání, ale vždycky problematické z hlediska samotných nachytávek, mnohdy totiž nejde o vyložené "nachytání", sem tam jde jenom o skryté záběry hrubě se chovajících důchodců. Za samotnou Betty každopádně palec nahoru.

Zlatá děvčata sice nejsou sitcom nejvtipnější či nejchytřejší (byť humor ani inteligence jim neschází), ze všech mnou kompletně viděných sitcomů (cca 50+) ale s přehledem patří mezi ty vůbec nejpohodovější. Příjemná atmosféra z toho sálá na míle daleko, bez ohledu na to, s jak závažným tématem se zrovna děvčata potýkají. A že je těch závažných témat celá řada. Ona ostatně už výchozí situace není nejveselejší. Blanche (Rue McClanahan) zemřel manžel, a tak v zájmu udržení svého domu podá inzerát na dvě spolubydlící. Ozve se jí rovněž čerstvě ovdovělá Rose (Betty White) a z rozpadu osmatřicetiletého manželství se dostávající Dorothy (Bea Arthur). Všechny si padnou do noty, takže když vyhoří domov důchodců Shady Pines, a Dorothina matka Sophia (Estelle Getty) potřebuje bydlení, není problém. To je teprve začátek, ale čtveřice postarších dam (ve věkovém rozpětí cca 48-85 let) si je za všech okolností vzájemně rodinou, ať už zrovna řeší milostné vztahy, závažnou nemoc, těhotenství nezletilých, svatbu gayů nebo světový mír (bez legrace!). Vysoká a strohá Dorothy se suchým a sarkastickým humorem stírá koho může, za všech okolností dobrosrdečná a naivní Rose má nekonečnou zásobu historek z rodného městečka, stárnoucí jižanská kráska a svůdnice Blanche střídá chlapy jako ponožky, a drobounká Sophia, která po mrtvici přišla o schopnost autocenzury, sype z rukávu jednu urážlivou hlášku za druhou. Scénář sám o sobě by asi nebyl vyložené zlato, představitelky děvčat (které jsou dnes naprosto zaslouženě sitcomovými legendami) ovšem předvádějí něco neuvěřitelného a nesmrtelného, k čemu se kdykoli rád vrátím.

Od první až do poslední chvíle naprosto nelogická a nudná snůška. Chci zpátky svých 131 minut.

Ryan Murphy si za svojí seriálovou kariéru stačil střihnout teen komedii, jedno z nejkontroverznějších televizních dramat, odlehčený muzikál i hrůzostrašný horor, všechno s velkým diváckým úspěchem. Proto je paradox, že seriál, který je jeho srdci údajně nejbližší, byl zrušený už po první sezóně. The New Normal, ultragay výchovná taškařice plná stereotypních postav (extrémně zženštilý gay, sassy černoška, naivní blondýna se zlatým srdcem i zlatým jménem, babička typická republikánka) v nestereotypních situacích. Bryan a David jsou dva úspěšní šťastní chlapi ve společném dlouhodobém vztahu, a už jsou oba připravení stát se rodiči. K tomu jim dopomůže dobrosrdečná Goldie, která se nabídne stát se náhradní matkou pro jejich dítě. To se ovšem vůbec nelíbí její babičce Jane (výtečná Ellen Barkin). Upřímně přiznávám, že začátek seriálu mě nijak nenadchnul. Pokud jde o výchovnost, obzvlášť ze začátku se tlačí na pilu vážně hodně, což je problém především proto, že Andrew Rannells, představitel Bryana, onoho extrémně zženštilého gaye, je vážně poměrně iritující. Naštěstí během pár dílů zmírní jak jeho charakter, tak výchovný tón, a ve výsledku přinese seriál několik skutečně zajímavých myšlenek a dokonalých epizod. Z těch bych vypíchnul kupříkladu díl o volbách, díl o víře, nebo třeba skvělý díl o skautech. Navrch potěší Murphyho sebezesměšňování, kdy Bryan má být očividně on sám (je to televizní producent teen seriálového muzikálu jménem Sing!, ve kterém hlavní hrdinka nezdravě obdivuje Barbru Streisand), a do toho všechny ty popkulturní a gay odkazy (kde jinde narazíte na zmínku o Leontyne Price? kdo nezná, youtube "Leontyne Price "Ritorna vincitor" 1980", stačí část 1:30 až 1:50, a ještě řekněte, že vám z toho nelezly oči z důlků). Pravda, ze spojení s Ali Adlerovou (mimochodem expartnerkou Sary Gilbert, představitelky Leslie Finkle z Big Bangu) nevzniklo tak nablýskané děcko, jaké se Murphymu narodilo s Falchukem, ale po celé první sérii mě nakonec vážně mrzí, že nedostalo větší šanci. Škoda přeškoda. 70%