Tom Riddle

Život je krátký, mluvte rychle. Obsahuje malilinkaté pidispoilerky. Gilmorova děvčata jsou jedna z mých srdečních záležitostí. Všechny díly jsem viděl mockrát, a ani u jednoho jsem se nenudil. Prvních šest sérií si drží neuvěřitelně vysokou kvalitu s mírně stoupající tendencí ke konci třetí řady, sedmá série je pak o něco horší, ale i tak nadprůměrná (vlastně díl 7x01 patří mezi vůbec nejlepší). Rychlé vtipné dialogy jsou zkrátka dokonalé, sympatické a bizarní postavy (hlavně Kirk a Paris jsou fakt šílenci :o) mi přirostly k srdci (naprosto všichni krom Richarda... I když i on měl pár světlých chvilek) a nezapomenutelné momenty - taneční maraton s vítězným kolečkem na hudbu z Rockyho, kryt Emily s kódem 1-1-1-1-1, poštovní schránky ve tvaru hlavy Condoleezy Riceové, co prodává Kirk, figurina "Miluju Ježíše", která straší Lorelai ve snech, ta zatracená Donna Reedová, harfenistka Drella, která hraje Black Sabbath, Laneina skupina, která vetovala jméno "Harry Potterové", kočičí Kirk, co tyranizuje člověčího Kirka, Tristan, co Rory neodbytně nazývá Mary, Paris s Madeline a Louise jako kašmírová mafie Chiltonské školy, Babette a Patty, městské drbny, které nenechají na nikom nit suchou, naprosto neuvěřitelná paní Kimová, která na lásku svojí dcery posílá psy satanovy, tisíc žlutých kopretin a hašteřiví trubadúři, sněhulačka Björk, vejce na divoko, zelená, co se stala novou růžovou, zrzavá Francine s očima jako laň, co je jak ďábel v kostkované minisukni, labuť, co zobákla Jesse do tváře, nebo i ty, co zaútočily na Michela v Lucemburských zahradách, Jasonův pes Cyrus, co sedí několik hodin bez hnutí jako socha, a reaguje na povely jako třeba "trochu doleva", to, jak Emily jedná se svými služebnými (znáte přece tu veslovací scénu z Ben Hura, ne?), italské sušenky a společenský tanec, festival živých obrazů a stovky dalších komických i vážných situací, sympatických postav, zkrátka opravdové pohody, dělají z Gilmorek něco extra. K tomu si přičtěme příjemnou hudbu, která dodává tu poslední kapku úžasně pohodové atmosféře, která z Gilmorek přímo sálá, naprosto dokonalou postavu Emily (to je neskutečně hustá babička) a je to jasně za 5 hvězdiček. Kdo tenhle seriál šmahem odsoudil, nepochopil, o čem to je. Jeho chyba. U žádného seriálu mě ještě tolik nemrzelo, že končí.

Bizár má jméno Brazil. Nejen v porno oblasti. Tenhle film je jako výplach mozku, jako pořádná rána do hlavy velkým smetanovým lízátkem. Když jsem ho sledoval prvně, měl jsem horečku. Mohlo by vám přijít, že to zřejmě mohlo ovlivnit můj úsudek. Když jsem ale viděl Brazil zdravý, došlo mi, že jsem mu rozuměl ještě mnohem míň. A to já mám rád.

Lidé jsou divní. Všichni. Ale lžou. Lžou, že jsou normální. Lidé, se kterými přicházíme do kontaktu v práci či ve škole. Neukazují nám svoje zvláštnosti, protože nechtějí být zranitelní. To je pochopitelné. Ale v televizi se přece nikdo nechce koukat na lidi, kteří jsou dokonalí, kteří jsou normální, protože lidská dokonalost a normálnost je víc než cokoli jiného nudná, dost možná i otravná. V Ally ale nikoho "dokonalého" neuvidíme. Všichni do posledního jsou tak opravdoví, se svými chybami, zvláštnostmi a svými bolavými místy. S takovými postavami vůbec není obtížné se sžít, protože my jsme stejní. Abych nemluvil za všechny, já jsem stejný. Dnešní seriály jako Lost, Heroes či Prison Break se točí okolo gigantických napínavých zápletek, které jsou fajn, ale když dojde na prostou lidskost, zoufale selhávají. Ally je jiná. Je doopravdy lidská. Už to samo o sobě je víc, než člověk v seriálu většinou najde, ale když je tu navrch ještě úžasný humor, propracované vztahy, skvělí herci, nádherná hudba, je to můj malý osobní melancholický ráj.

Lidi jsou zrůdy. Ne všichni. Ale spousta z nich. Jak je poznáte? Jestli si myslíte, že zrůda byl ten pán s obrovskými nůžkami, co se k vám tuhle blížil rychlým krokem přes ulici, pak máte asi pravdu. Ale jen proto, že to nebyl Edward. Ne, opravdu to nepoznáte podle nůžek místo rukou. Spíš podle toho, když vám někdo vrazí (obrazné) nůž(ky) do zad. Naivní Edward s bledou zjizvenou tváří je jak nevinné děcko, nebo možná štěňátko. Je plachý a jen ostýchavě se setkává s okolním světem. Jeho konfrontace se světem, v tom to všechno je. S povrchním světem, který všechno odlišné bere jako atrakci. Který se snaží předstírat, že je chápavý. Ale který při první známce slabosti vytasí s předsudky. Střihoruký Edward je tak strašně citlivý a poetický film... Je to krásná pohádka. Smutná. Dojemná. Dokonalá.

Veronica (Kristen Bell) bývala jednou z nejpopulárnějších holek na škole. Když byla ovšem její nejlepší přítelkyně Lily (Amanda Seyfried) nalezena mrtvá, a šéf policie a otec Veronicy Keith (Enrico Colantoni) označil Lilyina otce jako hlavního podezřelého, svět se obrátil vzhůru nohama. Veronica Mars je mix detektivky a vztahovky, který na první pohled možná nevypadá nijak originálně ani zajímavě, ale první pohledy klamou. Faktem je, že do detailů promyšlený detektivní děj hlavní linky nepřestává překvapovat, a mnoha četnými (a nutno poznamenat chytrými, narozdíl od např. Pretty Little Liars) cliffhangery láká na další a další díly. Vedle hlavní linie pak většina dílů obsahuje nějakou menší či větší samostatnou detektivní zápletku s více či méně překvapivými pointami, zatímco vztahová rovina vždycky baví, a je pokaždé komu fandit. Veronica sama je skvěle napsaná, božsky zahraná a zajímavá postava, Keith si potom může nárokovat titul snad nejsympatičtějšího televizního taťky. Škoda jenom předčasného useknutí, ale co naděláme, inteligentní seriály mají vždycky problém si najít diváky. 85%