Tom Riddle

Příjemně bizarní fraška o židovské herečce, které nechybí chucpe (pozn. autora komentáře, chucpe - zdravá židovská drzost), o jejím manželovi, kterému chybí prakticky všechno (třeba páteř..), o rozkošně laciné hláškující štětce, zasněném cinefilu/fotografu amatérovi a dalších podivných existencích na kulisách jednoho z nejodpornějších období historie lidstva.

Rozkošný zoufalec Steve Buscemi vs. mind fucking (& fucking awesome) Sienna Miller. And the winner is...

Mhmm. Mám já to ale šťastnou ruku na filmy. Včera Jednoduchý plán, dneska Osudový dotek. Dva výborné filmy, které krom pětihvězdičkového hodnocení nic nespojuje. O tomhle filmu jsem věděl jen skutečně něco málo, neb nerad znám cokoli dopředu. Věděl jsem, že Ashton hraje hlavní roli, a že to bude další film, kde se dočkám skvostné Amy Smart. A taky že se bude trochu cestovat časem. Zaprvé jsem pochopil, co na něm Demi má. Zadruhé Amy Smart je zkrátka dokonalá. Zatřetí, fracek Tommy se okamžitě zařadil mezi mé nejnenáviděnější charaktery všech dob. A konečně začtvrté, film je skutečná emocionální horská dráha. S jakým umem a rychlostí dokáže přepínat emocemi jak televizi dálkovým ovladačem, to je nevídané. Jistě mám své výhrady, a to kupodivu především k názvu... Efekt motýlích křídel? Mávnutí motýlích křídel způsobí tajfun. Tady se mění zásadní věci, a přesto má vše stále stejné dějiště, stejné charaktery... Svým názvem evokuje něco hlubšího, a přitom je ve své podstatě hlavní chyták filmu ohromně povrchní. Ale to je jen malá vada na kráse. Občas to chce přimhouřit očko. SPOILEROIDNÍ PÉES. V jednu chvilku bych byl raději, kdyby Ashton radši pokračoval v tom, k čemu se chystal, a nevrhal se na ten pitomý deník... :o)

Před pár dny jsem viděl Fargo. Tam jsem si v nějakém komentáří přečetl přirovnání k jednomu filmu, který už jsem viděl hooodně dávno, a nepamatoval jsem si ho. Bridget Fonda v jedné z hlavních rolí, hm? To jsem si nesměl nechat ujít. A udělal jsem dobře. Jednoduchý plán a jednoduchá zápletka, ze které bylo vytřískáno skutečné maximum prostřednictvím skvělého scénáře a dechberoucích hereckých výkonů. A Sarah Mitchell? To musí být jedna z mých nejoblíbenějších filmových postav vůbec.

Dal jsem Fargu tři hvězdy. Ale poslední dva dny o něm přemýšlím, a tak soudím, že film, který ve mně zanechá takový dojem, si přece jen tu čtvrtou zaslouží. Skutečně nesouhlasím, že by byl film dokonalý, a docela mě překvapuje jeho vysoké hodnocení. I při kratičké stopáži je spousta scén skutečně nadbytečná a narušující jinak hutnou atmosféru. Buscemi a McDormand tedy hrají skutečně jako o život, ale taky nějak nechápu vychvalování Macyho, který dostal zřejmě nejzajímavější roli, a vyšlo z toho divné cosi (asi jako tenhle můj komentář...). Rozporuplné.....

Love is everywhere, everywhere i look around. Dokonce i v Bradavicích. A já říkám výtečně. Přesně tak dopadl šestý filmový Potter. Celý film jsou bezuzdné extatické orgie emocí, které jsem si ohromně užil (krom chvil, kdy ta pizda za mnou vyrušovala neustálým žvaněním, a to i v klíčových scénách filmu... do kina snad nikdy víc...). Puberťácké vrkání mi krásně sedlo (jak je možné, že všechno, co by se mohlo někomu zdát tak pitomé, přijde zamilovanému sladké?, všichni herci byli v nejlepší formě (a dabéři zase ve standartním děsu. Vím, že to napsali snad všichni, ale Ginny je fakt zabitá.) a Helena Bonham Carter a Evanna Lynch ukradly každou scénu, ve které se objevily. Vztahy tady skutečně táhnou, Levandule je neuvěřitelně otravná, snad víc, než kdy v knize byla, komedie a vztahy fungují líp než s Newellem a drama líp než ve Fénixovi. Děj je osekaný a přepsaný, ale ne neúnosně jako v Poháru. Výsledkem je dost možná nejlepší filmový Potter

Pilot k seriálu. Komentář k němu: Se svým životem nespokojený psychiatr obklopený nespokojenými pacienty v práci, nespokojenou rodinou doma, a já jsem moc spokojený. Docela realisticky působící dramata životem frustrovaných lidí všeho věku pro mě trochu zabíjí příšerně napsaná postava syna. Je to tak těžké napsat realisticky působícího teenagera? Když se podívám na Huffa či třeba Californication, koukám, že asi ano... Mno nicméně Huff je hodně milý seriál s jemným humorem a spoustou opravdu zajímavých postav, a i když opravdovému králi žánru (Odpočívej v pokoji) nesahá ani po kotníky, je docela dobrou alternativou.

Seriálem Glee se kontroverzní tvůrce Ryan Murphy vrací na půdu střední školy (jako v jeho raném a již kultovním díle Popular), a realizuje své muzikálové sny. Já jsem Murphyho velký fanda, a tak můžu říci, že se naprosto nezapře jeho rukopis. Glee je stylizované úmyslně klišovitě a přepjatě, ale to je jen kabátek ukrývající syrovou realitu. Prostředí střední školy Murphymu sedí stejně jako vztahové drama, a tak už pilot dává tušit něčemu výjimečnému. Naprosto přesný (a velice talentovaný) cast a výborné písničky jsou tak jen hutná poleva na výtečném dortu. 1. řada - 5*, 2. řada - 4*, 3. řada - 5*, 4. řada - 3*, 5. řada - 4*, 6. řada - 5*, jsem strašně rád, že celý seriál skončil na pozitivní notu (chuckle), jako celek objektivně za 4*, je to ovšem neskutečná srdcovka.

Milý úsměvný seriál o jedné bláznivé firmě. Jen tři hvězdy? Pročpak? Hlavní postava (Ted) je dost nevýrazná a taky nepříliš vtipná, jeho nevyřčené milostné city s kolegyní (Andrea Anders) vůbec netáhnou (nicméně ona sama jako postava vtipná je), a komická dvojka vědců á la Lenny & Carl (Lem a Phil) se strašně rychle okouká (hlavně to ječení už není vtipné ani napodruhé, natož napodesáté). Hlavní hvězdou je tedy Tedova šéfka Veronica (brilantní Portia de Rossi), která si standartně vychutnává roli dokonale ledové krásky sršící vtipem.

Příliš roztěkané, nahodilé a nicneříkající. Zdaleka ne tak dobré jako pozdější geniální Le Merle.