Tom Riddle

WTF?

Oddělení české a USA verze kvituju s povděkem, pže tohle je pro původního Survivora ostuda. Znesvěcení. Odporné znásilnění jeho odkazu. Katastrofický casting soutěžících i moderátora, nudné soutěže, prostě největší průšvih. Nenávidím to. Tak rád bych si zasoutěžil v Survivoru... Ale v Trosečníkovi? Nikdy...

Respect.

Když jsem šel na Benjamina Buttona, jediné, co jsem o něm věděl, byl fakt, že tam hraje duo Pitt-Blanchett (aneb ty reklamy na autobusových zastávkách zabírají). Nic víc. Dokonce jsem z hlavy úplně vypustil, že jde o film Finchera. A o příběhu jsem neměl ani ponětí. A podle názvu jsem očekával nějakou detektivku. Mno... Vzhledem k tomu, že jsem od filmu neměl žádná očekávání, asi není úplně přesné říct, že mě zklamal. Spíš byl se zpětnou platností úplně jiný, než bych byl očekával, kdybych o něm věděl víc. Divné, ale lépe to vysvětlit neumím. To ale není to, co mi na filmu vadilo. A že mi něco opravdu vadilo. Možná jsem trochu krutý, ale celé mi to přišlo příliš vymazlené a vyumělkované, odtržené od reality (samozřejmě si uvědomuju, že příběh nespočívá v realitě, a beru to na vědomí), a točené jakoby pro kritiky.. Prostě tomu něco chybělo, nebo možná něco přebývalo. No, definitivně něco přebývalo. Krom již řečeného přebýval pořádný kus stopáže. Film mě chvílemi nudil, a ta hřejivá lidská moudra, která by tenhle fakt bývala mohla zakrýt, nebyla ničím jiným než provařenými klišé. Zní to hodně kriticky, ale přesto se mi film líbil. Několik scén bylo extra vydařených (scéna "co by kdyby" byla dokonalá), a kdyby celý film měl stejné kouzlo jako ona scéna, možná by ve mně zanechal trochu hlubší dojem. Docela škoda.

Silně chytlavá melodie, která v hlavě uvízne, a jen tak se z ní nedostane.. A to, co se děje na obrazovce, to je taky velice originální. Velice surrealistické.

Pro mě, jakožto velkého fanouška seriálu, byl film dlouho očekávanou událostí. A verdikt zní..... Čekání se vyplatilo. Chyběly mi cynické hlášky pronášené hlasem George. Chybělo mi Masonovo perverzní flirtování pronášené britským přízvukem. Chyběl mi výbušný temperament Roxy. Chyběla mi Daisina přetvářka a její věčné sexapády. Chyběla mi vždycky optimistická Dolores a její přestárlý kocour Murray. A chyběly mi hluboké úvahy o životě pronášené nad bizarními způsoby smrti. Chyběla mi ta hořkosladká atmosféra. A všeho se mi dostalo měrou vrchovatou, navrch v milém příběhu. Film nijak seriál neukončuje, je prostě jen jeho pokračováním, a kromě délky se nijak neliší od jednotlivých dílů. A jako díl by se určitě zařadil mezi top 3. Jistě, výtky mám, a ta největší směřuje samozřejmě Daisy. Sarah Wynter byla silně nepřesvědčivá, a její přeobsazení mě mrzí... Ale když mi ve finále začalo příjemně mrazit v zádech, bylo mi to jedno. Silné čtyři hvězdičky.

Ally McBealová před lety započala mánii právnických seriálů. Zároveň nastavila trend, kterým se takové seriály ubírají. Víceméně každý větší právnický seriál, který přišel po ní (Boston Legal, The Practice, Judging Amy) se zaměřoval více či méně vtipně na osobní životy právníků (soudců) a jejich případů, které obvykle nějak korespondovaly s jejich vlastními problémy. Damages s takovými seriály nemá společného nic než výchozí téma. Právo. Přistupuje k němu z jiného úhlu pohledu. Ally a jí podobní dokazovali, že vtipy o právnících bez duší a srdcí jsou skutečně jen vtipy, Damages z nich prakticky dělá realitu. Ukazuje právníky pohlcené pocitem moci, pro které vítězství znamená všechno. V jejich středu stojí Patty Hewes, za všech okolností královna šachovnice, brilantní a nelítostná, neustále balancující na ostří nože, víc než často sahající po morálně diskutabilních prostředcích. Pro vítězství obětuje všechno, včetně osobního života a rodiny. Vítězství je to, oč tu běží. To je poselství, které se Patty pokouší vštípit své chráněnce. Tou je Ellen Parsons, inteligentní a neobyčejně schopná, především ale nevinná a nezkažená. Rozehraná partie mistra a učně je nepochybně hnacím motorem seriálu. Není to však seriál o normálním životě, je to thriller, ve kterém má každá série vlastní zápletku, a tak neustále probíhá hra kočky s myší, kde nikdy není jasné, kdo je kdo. Příčinou toho jsou jednak plnohodnotní protihráči Patty (brilantní Željko Ivanek, Marcia Gay Harden či Ted Danson), jednak taky způsob vyprávění. Každá řada Damages Vám úvodem odhalí závěr (kupříkladu ukáže, že byla nalezena mrtvola jedné z hlavních postav) a až posléze se k němu propracovává několika vzájemně provázanými liniemi. Proč a jak se tedy vždycky dozvídáme časem v příběhu plném falešných stop a klamů. Z toho důvodu vyžaduje sledování vždycky od prvního až do posledního dílu každé série, naštěstí se (snad vyjma čtvrté série, kde to tak docela nevyšlo) za sledování ve výsledku vždycky bohatě odmění. 85%

Odhazuju veškerou pózu, a naplno přiznávám svojí zálibu v Halině a jejích slovních hříčkách. Banánové rybičky = moje vůbec nejoblíbenější talk-show, to asi mluví za vše.

Nejdříve předesílám, že jsem velikým fandou Amy Sherman-Palladino. Samozřejmě kvůli geniálním Gilmorovým děvčatům. Proto se tak nějak nemůžu vyhnout srovnání Gilmorek a Jezebel. A ono se tomu srovnání ani vyhnout nejde, pokud obojí znáte. Jezebel totiž vypadá jako podivná sestřenice sarkastických hořkosladkých Děvčat. Psaní je velice, velice podobné. Rychlá mluva a vtipné narážky, vlastně psaní se mi moc líbí. Co už se mi nelíbí tolik, je fakt, že herci nesmírně přehrávají. Jako ale brutálně. Parker Posey, ústřední postava, jako by se v každé sekundě snažila napodobit Lauren Graham, a vůbec jí to nejde. Každou větu zpívá, a je to do očí bijící. Možná chyba castingu, co já vím. Ale i ostatní jsou v tomhle ohledu podobní. A vůbec největší výtka směřuje k formátu pořadu. Klasický sitcom? To Jezebel vyloženě škodí. Cpát do každé scény ten umělý smích, když scénář tomu není uzpůsobený... Kdyby byla dělaná stejně jako Gilmorky, mohlo z toho něco být, fakt. Ty narážky a vůbec... Takhle bohužel...

Sakra. Chtěl jsem napsat "Morfujeme", ale koukám, že nejsem sám, komu se tahle hláška v souvislosti se Strážci vybaví. Nebudu zapírat. Jako osmileté dítko jsem to hltal. Dneska je to příšerný, ale nostalgie a vysoký guilty pleasure faktor to dostane na silnou jednu hvězdičku.