Tom Riddle

Praha nebo Paříž, všude jsou lidi, jejichž životy se proplétají, lidi, kteří nejsou šťastní, a taky ti, kteří nejsou šťastní, ale ještě o tom nevědí. V ostatních komentářích se to hemží slovem "mozaika", a tak jsem se mu chtěl vyhnout, ale nejde to, protože přesně tím film je, mozaikou příběhů takových lidí. A jak už to tak chodívá, některé střípky jsou hezčí, některé trochu míň, a některé jsou opravdu působivé. Aspoň pro mě.

Ve filmovém světě jsou dva druhy sraček. Ambiciózní sračky, a ty ostatní jako Charlieho andílci či DOA, které si na nic nehrají, a proto jsem při jejich hodnocení mnohem vlídnější, protože jestli něco opravdu nesnáším, pak je to neupřímnost. Speciální kategorii pak tvoří ještě filmy Uweho Bolla. O co jde v DOA? O kuřátka Tiny, kůzlátka Christie, štěňátka Kasumi, a nesmíme zapomínat dvojčátka slečny Heleny. Je jasné, že propojit tuhle hříšnou zoo, těchhle osm divů světa nějakým duchaplným příběhem by byla fuška, a tak oceňuju, že se autoři o nic takového nesnažili. Příběh je prostý a přímočarý jako výzva prostitutky k orálnímu sexu. Teda, když tak po sobě ten komentář čtu, říkám si, že je plný vulgarit, což se mi nepodobá.. DOA si ale asi takový komentář žádá, a já vám narovinu říkám, že dostanete přesně to, co píšu. Nic víc, nic míň.

Jéžiš, a já myslel, že moje záděry jsou hrozný...

Ále, jděte všichni s tou kritikou někam do Mensy (parchanti jedni, neprojít o dva body... vždyť dva body přece nejsou tak moc... to to nemůžou přehlídnout?...). Já se málem udusil smíchy ("Tak tam fakt měla být díra." :o))) nebo "Když mi do večera nedáte ten recept, tak se zabiju." Bože můj, F-ing hilarious!). RRRrrrr!!! ke konci docela ztrácí tempo, to je fakt, ale to se dá úplně jednoduše napravit tak, že ho zapnete zase pěkně od začátku. Je prakticky stoprocentní, že při opakování uvidíte scénu nebo hlášku, které jste si prve (a podruhé a potřetí) nevšimli.

Anita, Drazic, Ryan, Melanie, Danielle, Katarina, Rivers, Tess, Bolton, Charlie, Nick, Con, Effie, Jodie, Stassy, Allie (příjmením Matts), Declan, Mai, Thania, Sarah, Gemma, Lee, D'espo, to byla veliká parta... Nostalgie jako dělo, a já nemůžu dát míň. Kde jsou dnes sladké časy Heartbreak High...

Staré křivdy, mezikmenové souboje, nelítostné zákony přírody. Překvapivě nejde o woodoo dobrodružství v pralesech Guatemaly mezi svalnatými indiány a prsatkami nahoře bez, ale o střední školu. A jak vyšitou. Není tomu tak dlouho, co jsem ji sám (příležitostně) navštěvoval, a všichni ti nerdi, barbíny, svalovci a loseři jsou stejní jak v Americe, tak tady u nás, dokonce jsem ve filmu našel takřka sebe (radši se neptejte :o). Do džungle těchhle šelem bylo hozené i roztomilé koťátko Cady, které bylo nucené vystrčit drápky, aby nezahynulo. Jak se Cady pomalu otrkává a škrábe se vzhůru společenským žebříčkem, diváku nezbývá žádný čas nudit se, je to báječná zábava, Lindsay je výborná herečka a nádherné děvče, a skvělé vícedimenzionální vedlejší figury vytvářejí výborné prostředí pro její exhibici. Mnohovrstevná Cady, včelí královna Regina, dělnice Gretchen a Karen, megaúžasnej Damian, i pomstychtivá Janis se řítí sakra rozjetým vlakem, ale jak to tak chodívá, i když vlak jede (až moc) rychle, do pětihvězdné lhoty nedorazí, protože se asi dvacet minut před cílem stane strašná nehoda. Bohužel bylo víceméně od začátku jasné, že se film ohavnému závěru nevyhne, ale nic mě nemohlo připravit na to, jak moc bolestivá ta nehoda opravdu bude. Kdybych byl schopen se odprostit od ksmrtiuzoufáníhodného finále, snad bych ten vlak silou vůle dostrkal do cíle. Ale nedokážu se na to koukat jinak než na celek, což znamená, že víc jak 75% ze sebe nevymáčknu. Každopádně stojí za podívání, a už obeznámen se všemi riziky se nebudu bránit opakovaným projekcím. A vy se nebraňte té první. Jen trochu to štípne...

Opravdu výborné. Jsou to už roky a roky a roky a roky a roky a roky (viděli jste My z Kačerova, ne?), co jsem se u nějakého filmu zasmál tak, jako u Freaky Friday. Výměna těl je námět ohraný, ale konkrétně si asi vybavím jen české "Já nejsem já" s Oldřichem Kaiserem a Petrem Nárožným. A jestli je něco jisté, pak to, že Lindsay Lohan a Jamie Lee Curtis nejsou Oldřich Kaiser a Petr Nárožný. Výborná volba (skvělých) ústředních představitelek udělala hodně. Navíc to pro mě byla vůbec první příležitost poznat Lindsay i jinak, než jako bulvární děvče do větru, a bylo to milé. Velice. Dovolím si tvrdit, že Lindsay byla ještě lepší než výborná Jamie. I přes to, že jsou očekávatelné, jsou vtípky dokonale vypointované a dotažené do konce. Každopádně tak, jak by se dalo očekávat, film se nevyhne poučkám a závěrečným prozřením (aha, tak ona to má opravdu těžké), které jsou ve svojí podstatě nelogické (dcera UMÍ hrát na kytaru, matka JE vystudovaná psycholožka), ale je to tak milé, a má to takový spád, že se nad tím při sledování asi nikdo nepozastaví. Mám i jiné výtky, například že Jamie v roli dcery občas spíš než jako puberťačka působí jako mírně retardovaná (což o to, ony tak puberťačky někdy působí, že... nic ve zlém), ale to je asi spíš chybka scénáře. Freaky Friday má plno malých chybiček, které zblízka působí jako obří krátery, ale když objektiv kousek oddálím, vidím jen nádherný, rozpustilý, veselý a dojemný obrázek. A já ho právě teď oddaluju, takže hodnocení nemůže být jiné.

Lehce erotický lehce strašidelný lehce stravitelný seriál určený především gayům (gay scének je tam podstatně víc, a jsou podstatně odvážnější, než scénky lesbické). Problém je, že vlastně nic nenabízí, protože když chce člověk erotiku, klasické porno poslouží mnohem líp, a když se chce zase bát, tak víc se bude bát třeba i u Buffy. Není to zlé, a rozhodně se cení ta snaha (a herci a herečky jsou opravdu nádherní), ale na víc jak 2 a půl hvězdy to prostě není.

Amerika. Všichni se jí smějěme, všichni nad ní nechápavě kroutíme hlavou, a taky na ní děláme vtípky. To teď už nemusíme, protože se toho chopila asi nejlepší komička současnosti (Ellen promine), moje jmenovkyně, Tracey Ullmanová. V sérii krátkých satirických skečů si bere na mušku všechny společenské vrstvy lidí Ameriky, a ať už je za chlapa nebo ženskou, bělošku nebo černošku (nebo Indku ;o), je to vždycky velká sranda. Ne jen díky neuvěřitelným kostýmům a make-upu, který Tracey na chvíli promění třeba do Tonyho Sirica (Paulie ze Sopranových) nebo Davida Beckhama, ale hlavně díky hlasům, kterými je Tracey proslulá. State of the Union je fakt hlína, a tak jsem rád, že jej Showtime obnovila pro druhou sérii.

Slibně se rozjíždějící rodinné (nikoli pro celou, ale o celé) drama (tedy pilotní film k seriálu), s patrným rukopisem Ryana Murphyho (úchylky, komplikované frustrované postavy, explicitní sex), tentokrát hozené do prostředí vyšší společnosti (prostě dramata snobů). Vzájemné interakce postav stačily vyústit do pár hodně emocionálních chvilek, a nepochybuji, že by z toho byl další geniální seriál. Woulda, coulda, Prada, seriál bohužel nebude...